[Draco Malfoy] Myslel jsem, že mě už nic nepřekvapí... 2

~9~

Terry POV-
Běžela jsem chodbou směrem do svého pokoje. Přes slzy v očích jsem skoro nic neviděla s omylem jsem do někoho narazila. Nezaregistrovala jsem kdo to je, tak jsem se omluvila a běžela dál. ,,Terry?" Sakra. Táta. Běžela jsem a předstírala, jako že ho neslyším.
Doběhla jsem do pokoje a rychle za sebou zabouchla dveře. Lehla jsem si na postel a hlavu zabořila do polštáře, který moje slzy nasával jako houba. Akim si lehl vedle mě a položil si na mě svou hlavu. Smutně kňučel a lehce do mě šťouchal packou.
,,Jak jsme to dopadli Akime..." Posadila jsem se na postel a hladila ho.
,,Terry?..." slyšela jsem klepání na dveře, ale snažila jsem se to ignorovat. ,,Tady Blaise..." Blaise mi rozumí. Mávnutím hůlky jsem otevřela dveře, počkala až Blaise vejde a zase zavřela. Posadil se vedle mě a a povzdechl si. ,,Proč to udělal?... Věřila jsem mu..." Slzy mi začaly rychle stékat po tváři, ale Blaise je utřel. ,,Nevím... Ale on za to nemůže..." Podívala jsem se na něj a vytřeštila oči. ,,Nemůže? Vždyť jsi tam byl semnou. Viděl jsi to." Sklopil hlavu a znovu si povzdechl. ,,Ano, viděl... Ale to všechno Hermiona... Už od začátku školního roku si ho namotává na prst a Draco se nechal... Věř mi." Podívala jsem se mu do očí. ,,Věřím ti. Jako jedinému..."
Blaise mě chytl za ruku a někam odváděl. ,,Kam jdeme?" Nestíhala jsem jeho kroky. ,,Za Harrym." Málem jsem se zadusila vlastními slinami. ,,Za Potterem?!" Zařvala jsem přes celou chodbu. ,,Ano. Je to jediný člověk, který to může dosvědčit." Převrátila jsem oči a doběhla Blaise.
,,Dobře, snad tam je." Stáli jsme před dveřmi Harryho pokoje a čekali až otevře. ,,Blaise? Terry? Děje se něco?" Pousmál se. ,,Ano děje." Blaise mě chytil za ruku a vtáhl dovnitř. ,,Řekni, jak to celé je s Hermionou a- Dracem. Řekni, jak se Hermiona chová uzm od začátku roku." Harry si povzdechl a zakoukal se do země. ,,Nevěřím že to říkám, ale Draco za nic nemůže... Hermiona ho svádí už docela dlouho..." Koukla jsem se mu do očí a poznala jsem, že říká pravdu. ,,Dobře... Ale jak mi vysvětlíte to- no tamto?..." Harry jen přikrčil obočí, protože nevěděl, o co jde. Blaise převrátil oči a povzdechl si. ,,Hele. Nechci se Draca nějak zastávat. Ale on za to prostě nemůže. No dobře, může. Ale větší vina je na straně Hermiony, ani neznáme celou pravdu, takže z toho nemůžeme nic usoudit..."
Povzdechla jsem si a lehla si na Harryho postel. ,,Proč zrovna já... Nic jsem mu neudělala..." Harry a Blaise se na sebe podívali a oba se na mě smutně pousmáli.
Akim jen seděl na zemi a pořád si divně prohlížel a očichával Harryho, který z něj měl trochu nahnáno. To byla asi jediná věc, která mě dokázala v tu chvíli rozesmát. ,,Jsem strašně ráda, že mám aspoň vás dva..." Pousmála jsem se na ně a oba najednou jsem obejmula. Objetí mi vrátili a já se cítila v bezpečí.