Smokescreen's little sister [Transformers Prime FF]

Prolog

Vzpomínka

Výbuch..

..to je to poslední, co si pamatuji, než jsem já a můj bratříček upadli do bezvědomí. Jmenuji se Whitelin, dříve jsem měla krásný, bílý lak, ale teď je poškrábaný a nepěkný, ne, že by mi na laku nějak záleželo, ne, mě záleží jen na mém bratrovi. Jak jste už odhadli, můj bratr se jmenuje Smokescreen, sloužil pod vrchním archivářem - Alpha Trionem. Já byla kadetka, která ještě neměla moc bojových zkušeností.

Probrali jsme si na nákladní decepticonské lodi v cele, každý v jednom rohu místnosti. Z mojí pravé nohy vytékal energon, důvodem byla hluboká, řezná rána, pravděpodobně mečem. 
Měli jsme oba štěstí, ani jeden z nás neměl pouta, či řetěz, který by nám bránil v pohybu.

Smokey, tak jsem mu říkala, ke mě s lehkou námahou přišel a klekl si vedle mě. Smutně jsem se na něj usmála, museli jsme utéct, ale já nemohla, energon se mi rychle vytrácel z těla.

Pohladil mě po tváři a opatrně mě vzal do náruče. Můj bratr je oproti mě velmi ochranářský a nenechá nikoho, aby mi ubližoval. Bál se o mě, byla jsem a stále jsem jeho jedinou slabinou.

Napřáhl nohu a jedním silným kopnutím vyrazil dveře cely. Ve vchodu se porozhlédl zleva doprava. Žádné stráže, nejspíš šli s ostatními cony hledat energonový důl, už tak byli špatně se zásobami energonu. 

Svět kolem mě se houpal ze strany na stranu, jelikož Smokey běžel. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno a ruce spojila za jeho krkem. Nechtěla jsem, aby mě opustil. Nechci projevovat slabost, jakožto kadet, ale teď mi to prostě nedalo. Teď jsem ho potřebovala, aby byl se mnou, bojím se samoty.
Proplížit se kolem stráží nám nedělal problém, nakonec jsme se dostali do místnosti, kde byly uschovány únikové moduly, které by nás mohly dostat odsud. 

Došli jsme k jednomu modulu, u kteréhož mě položil zpátky na nohy.. nohu. Opřela jsem se o zeď a znovu k němu vzhlédla.
Nabádal mě, abych naskočila do modulu, že ženy mají přednost. Vždy mě na něm překvapovalo, že i v těch nejhorších situacích dokáže vtipkovat, aby odlehčil situaci.

Už jsem chtěla naskočit, ale koutkem optiky jsem zaznamenala stíny na druhém konci místnosti, odkud jsme sem přišli. Smokey to naštěstí neviděl, měla jsem totiž ten nejšílenější nápad, který mě kdy mohl napadnout.
Řekla jsem mu, aby šel první, že on mi pomohl, teď já pomůžu jemu. Díky Prajiskro, poslechl mě. 

Nastavil pomocnou ruku, aby mi pomohl dostat se do modulu za ním, ale já místo toho pomocí jednoho tlačítka modul zavřela. V ten moment do místnosti vběhli coni.
Smokey na mě křičel, ale já jeho volání ignorovala. Naposledy jsem se ohlédla do jeho ustaraných, modrých optik. Byla v nich starost, strach a hlavně... bolest. 

Promiň...

Smutným přikývnutím jsem se s ním rozloučila a stiskla další tlačítko, čímž jsem ho vystřelila do vesmíru. Pevně jsem doufala, že ho modul uvede do stáze, aby na mě nemusel celou cestu... nevím kam, myslet.

Znova jsem padla do zajetí, tentokrát na všem známé lodi - Nemesis, pod vládou Lorda Megatrona. Nevím, jak dlouho už jsem zajatec, asi už pěkně dlouho, možná pár měsíců, či let, přestala jsem počítat dny a přestala vnímat čas. Jediné, co vnímám, je bolest a utrpení. A vzpomínky na bratra, jeho smutný výraz, když jsme se loučili, mám pořád před sebou.
Snad je v pořádku..

Přítomnost

A zase v cele. Před chvílí jsem znova byla u Shockwava v laboratoři, věřte nebo ne, ani nevím, co se mnou dělal, všechno mi už bylo jedno.
Smutně jsem si povzdechla a na krátkou dobu jsem se dívala před sebe do stěny vedle dveří. Kolena jsem měla přitažené blíže k tělu a rukama je objala. Bylo mi smutno po Smokeym... doufám, že je v pořádku..

Věděla jsem, že to tady už dlouho nezvládnu, stále čekám na spojení s Prajiskorou... nebo, až si pro mě Smokey přijde.

Ahoj lidičky❤, ano, vím... tenhle příběh jsem publikovala už dávno, ale řekla jsem si, že ho trochu upravím, takže mě za to prosím neukamenujte XD

U některých kapitol nelze poznat žádnou změnu, u některých byla přidána další věta, někde byla nějaká ta věta jen trochu upravená... myslím, že teď ten příběh bude o něco lepší.

Ještě jednou se omlouvám, snad to pochopíte❤