Tichý výkřik [Transformers Prime FF]

1.kapitola

A je to tu zas, jako každý jiný den. Probouzím se z lehkého úsporného režimu. Tady na Nemesis je u vězňů nemožné dopřát si pořádný odpočinek, bylo to zcela nemožné!
Sedím opřená o studenou stěnu, všude po podlaze byly skvrny energonu bývalých vězňů, kteří neustálým mučením podlehli zraněním. Podle Megatronových slov je neuvěřitelné kolik toho dokážu vydržet.

Za to kolik toho vydržím vděčím svým dobrým vzpomínkám s bratrem... vím, že je na živu... doufám, že i on ví, že žiju a že mě nepřestává hledat...

Ozvalo se odemykání zámku. Do mé cely vešli tři vehiconi, kteří mě bez sebemenších námitek popadli a zamířili jsme si to do laboratoře. Dva vehiconi mě drželi každý za jednu paži a ten poslední šel za námi s namířenou zbraní na mě, abych nic nepokoušela.
Já se nebránila, nemělo to cenu. Zrak jsem upřela na své nohy, které mi šoupaly po zemi.

V laboratoři mě hodili na lůžko, kde mě spoutali ruce i nohy. Shockwave tu ještě nebyl, tak jsem se jen tak ohlížela kolem sebe. Na stolech byly různé nástroje, ve kterých jsem se prakticky vůbec nevyznávala. Technika a počítače nebyla má silná stránka.

Nade mnou se týčilo silné bílé světlo. Tohle mi vadilo asi nejvíc, dráždilo to můj zrak.
Přivřela jsem optiky a vyčkávala na toho démonického vědce.

Po pár minutách nakonec přišel a nebyl sám. Za ním šel Knockout - decepticonský doktor. Jeho moc často nevídám. Za to jsem vlastně ráda, nemusím ho, stále se mi vysmívá kvůli mému popraskanému laku. Jo, můj lak je naprosto k nepoznání, všude samý škrábanec, ohnuté plechy, sedřená místa a podobně.. stydím se za to.  

Už od samého začátku na mě dělal pokusy právě Shockwave, ale poté zmizel, když se vesmírný most zhroutil. Měli jsme ho všichni za mrtvého. Upřímně? Mě se trochu ulevilo. Poté na mě dělal dlouhou dobu pokusy Knockout, spolu s Breakdownem. Občas se na mě přišel podívat Starscream, jako divák, rád sledoval moje utrpení.
Bohužel pro mě, nedávno se Shockwave vrátil, živý a zdravý.

,,Jsem poctěn, že se mohu zúčastnit tohoto experimentu.'' ušklíbl se Knockout mým směrem.

,,Taky tě ráda vidím.'' ne, opravdu, nejradši bych ho neviděla vůbec.

Něco zabrblal a přešel k jednomu stolu s přístroji. Obvykle, když se experimentu účastní někdo další, třeba ten Knockout, bývá to bolestivější. Strach ale nemám, jsem už smířená s tím, že jsem jen pokusný panák.

Na základně autobotů

V jedné vojenské základně poblíž Jasperu v Nevadě, byli ukrytí autoboti. Celkem devět autobotů - Optimus Prime, Ratchet, Bumblebee, Bulkhead, Wheeljack, Arcee, Smokescreen, Ultra Magnus a Ilyra (dcera Ultra Magnuse). 
Byli tam i lidé -Jack, Rafael, Miko, sem tam se ukáže slečna Darby, Jackova máma, agent Fowler a nově k nim přibyla ještě jedná dívka - Sonja, není ale normální člověk. Má nadlidské schopnosti, kterým nikdo nerozumí, ani Ratchet. Je to Emo girl, je jí patnáct let, stříbrné dlouhé vlasy a křišťálově modré oči. Její oblečení se skládá z šedého trička s dlouhým rukávem, černých kalhot s výšivkou srdce na pravém lýtku a bílých tenisek. Na krku má obojkový náhrdelník s rolničkou, v nose má piercing a na rukou nosí rukavice s cvoky. Její chráněnec je Optimus.
Jak se dostala k autobotům?

Flashback

Optimus byl na průzkumu ( v té době ještě neměl to velké brnění). Byla už noc. Jel kolem lesa, kde zaznamenal něco divného. Viděl stíny, které se pohybovaly kolem stromů. Připlížil se a pozoroval, co se děje.
Spatřil pět starších kluků, u jejichž nohou ležela stříbrovlasá mladá dívka. Křičeli na ni, že ji neublíží, pokud bude čarovat tak, jak ji nakáží. Odmítala.
Začali do ní kopat, což už bylo pro Optima dost. Dupl na plyn a rozjel se proti šikanátorům. Samozřejmě, že je nechtěl přejet, ale jen ''vystrašit'', aby se stáhli pryč od ní. Dívka stále ležela na zemi a snažila se popadnout dech.