bruslíš na mém srdci
na kameni ledu
zamčeném v mé hrudi
roztát nedovedu
ztráta tolik studí
zařezáváš nože
neustále hlouběji
čmáráš po mé duši
po ledové závěji
počmrkané tuší
co to na mě zkoušíš?
proč mě pořád trápíš?
copak tě to baví?
myslíš, že mne lapíš?
že ty jsi ten pravý?
kdyby aspoň trošku
ti záleželo na mne,
uzdravil bys mne již
zbavil hradby chladné
tím, že ji rozpustíš
