ℙ𝕠𝕨𝕖𝕣 {Tua ff/ Five Hargreeves} (NEOPRAVENÁ VERZE)

34

Pětka znovu uchopil mou ruku a přemístil nás do auta, ve kterém se nacházel Diego a nějaká žena s krátkými vlasy.

„Proč to teda děláš?" Černovláska si nevšimla naší přítomnosti.

„Protože je to idiot." Odpověděla Pětka a žena se na něj okamžitě otočila.

„Kdo jste proboha vy?"

„Jeho milující sourozenci." S Pětkou jsme nasadili ironický úsměv.

„Kteří mě nechali hnít ve cvokhousu." Odfrkl Diego.

„Oprava. On tě nechal hnít ve cvokhousu." Ukázala jsem na Pětku.

„Byla jsi u toho? Byla, takže sklapni." Umlčel mě Diego a já zvedla poraženě ruce nad hlavu.

„Jen jsme tě chránili před tebou." Obhajoval Pětka.

„Jé to je roztomilý." Usmála se žena, jejíž jméno jsem stále neznala.

„Tak jo. Všichni tři ven!" Poručík Diego, ale nikdo z nás se ani nehnul.

„Vykašli se na magorku a pojď s náma." Navrhl Pětka a já mu věnovala nevěřícný pohled na náznak, že to bylo hrubé. „Musíme něco vyřídit."

„S vám už nikam chodit nebudu." Protestoval náš tvrdohlavý bratr.

„Jak chceš." Pětka se vyhoupl nademně a vytáhl hlavu z okýnka. „Strážníku!"
Než se však strážník stihl otočit Diego vtáhl Pětku zpět do auta.

„Co to děláš?!"

„Slyšeli jsme, že je na vás dva vypsaná odměna." Skřížila jsem ruce na prsou a Pětka se šibalsky usmál.

„Blafujou." Mávla nad tím černovláska, ale Diego stále nepřerušil oční kontakt.

„Neblafujou. Fajn půjdu s váma." Vzdychl Diego.

„No a co já?" Ozvala se takzvaná 'magorka z předního sedadla.

„A magorku beru s sebou." Dodal.

_____________

Dorazili jsme k Eliotovi a vyšli schody do druhého patra. Překvapilo mě, že se Eliot nenacházel v obývacím pokoji. Touhle dobou se tu vždy nacházel.

Avšak jakmile jsme udělali pár kroků dál Skoro vběhl do místnosti se zbraní v ruce.

„Kde jsi vzal tu nahrávku!" Namířil zbraň na Pětku. „Chci slyšet pravdu!"

„Eliote. Uklidni se." Pomalu jsem k němu postupovala, dokud se jeho zbraň nenamířila na mě. „Vážně?" Vzdychla jsem a ohlédla se na Pětku a potom na Diega.

„Ty toho blázna znáš?" Udivil se Deigo.

„Jo, ale je neškodnej." Pokrčila jsem rameny.

„A jsi si tím jistá?" Znejistila žena, o které jsem se cestou dozvěděla, že její jméno je Lila.

„Takže jste nebo nejste nepřátelé lidu!" Zakřičel Eliot.

„Páni, tak tomu říkám opravdu otázka roku."

„Záleží na tom, jak se to vezme."

„Tak na půl."

„Jesli pohneš brvou vystřelím ti mozek z hlavy." Vyhrožoval Eliot Pětkovi a já se uchechtla. Kulka by nedoletěla ani půlku cesty.

„Vyřídíš ho ty, Florence nebo já?" Zeptal se nezaujatě Diego.

„Já to udělám." Pětka se přemístil k Eliotovi a namířil zbraň do stropu, čímž kulka, která z ní vyletěla neměla možnost nikoho trefit.

Diego následně vzal zbraň z Eliotova rukou a vysypal náboje, zatímco Lila stala na stejném místě a celou situaci s údivem pozorovala.

„Co se to právě stalo?"

Pětka a já jsme u našli Eliotův promítač a umístili do něj záběry. Nakonec jsme ho namířili na zeď a spustili.

„Jede to?" Zeptala se starší žena na záběru.

„Netuším. Musím zmáčknout nějaké tlačítko." Odpověděl mužský hlas za kamerou. Následně se pár začal dohadovat o tom, jak kameru zprovoznit.

„Miluju starý páry. Jsem na ně pyšná, že se nepovraždili." Lila ani nezvedla pohled, byla soustředěná na lakování Elitových nehtů na nohách. Samozřejmě, že pro dobro všech jsme Eliota svázali. Jen než se vzpamatuje.

„Ty bys byl mrtvej už pětkrát." Pošeptala jsem Petkovi do ucha a on se ušklíbl.

„Oh vážně? Nevydržela bys beze mě ani měsíc."

„No hrozně moc bych trpěla." Uchechtla jsem se a naše rty se začali přibližovat, dokud nás Diego nevyrušil.

„Proč se na to díváme?" Nechápal.

„Pšššt." S Pětkou jsme se znovu soustředili na film před námi.

„Jsme Dan Frankel a Edna Frankelová. A přijeli jsme se do Dallasu podívat na prezidenta. Je 22. Listopadu 1963." Všichni jsme zpozornili nad slovy muže na snímku.

„To je za šest dní." Podotkla Lila.

„Bože na nebi. To je ono. Travnatej vrch. Zastřelil Kennedyho. Kdes to vzal?" Otočil se Diego na Pětku.

„Záznam mi dal Hazel než umřel. Bude v něm klíč k zastavení apokalypsy." Vysvětlil Pětka.

„Hazel?"

„Dlouhej příběh." Odpověděl prostě Pětka.

„Apokaplypsa?"

„Delší příběh."

„Co přesně k tomu řekl?" Zeptala jsem se.

„Než stihl cokoliv říct zabili ho, ale to, co chtěl abychom věděli je v tom filmu." Pětka se znovu soustředil na každý detail.

Na nahrávce právě proběhla střelba na prezidenta následovaná křikem. Kamera spadla na zem a poslední, co jsme mohli vidět byl záběr na může v černém, který držel deštník nad hlavou.

„To ne." Nevěřila jsem svým očím. Pětka posunul film o trochu zpět a přiblížil obraz.

„To je není možný." Přistoupili jsme blíže a pozorovali povědomého muže.

„Fajn. Vysvětlí mi někdo na co se tady právě koukáme." Ozvala se zmatená Lila.

„Ne, to je nemožný." Diego ignoroval Lilu.

„Evidetně není."

„Kd- Kdo to je?" Zamumlal Eliot přes šátek, který měl obvázaným kolem pusy. Nesouhlasila jsem s tím, ale asi to tak bylo prozatím lepší.

„Táta." Odpověděli jsme všichni naráz a s nechápavým výrazem pozorovali otce.