V očích Albuse Brumbála

|1|- Nová dívka v Bradavicích

Profesor Brumbál seděl v klidu a pokoji ve svém kabinetu. Opravoval testy a měl velmi dobrou náladu. Pololetní zkoušky z přeměňování nebyly zas tak složité písemně, ale věděl, že praktickou částí rozhodně neprojdou všichni. To mu ale náladu nějak nekazilo, protože přeci jen, budoucnost je vždy daleká.

"AU! SAKRA! DO HÁJE! KDO SEM DAL TU PITOMOU ŽIDLI!" Řval nějaký dívčí pištivý hlásek.

Na dveře svého kabinetu neviděl, tudíž neměl možnost spatřit původce těch peprných slov a správce veškerého rámusu.

"Profesorko McGonagallová, omlouvám se, vím že jsem měla. přijet až příští týden, ale Harry mi dal nějaký podivný předmět a asi to bylo přenášedlo, já ho zabi-"

Kudrnatá vysoká bruneta v modrých letních šatech, které se do období zimy rozhodně nehodí vystoupila spoza rohu. Jak se domníval, pravděpodobně tam spravovala rozbitou stoličku, na kterou před chvílí tak nadávala.

"No to mě..."

Albus Brumbál na ni s pozdviženým obočím jen hleděl. Nedokázal ze sebe vypravit ani slovo, vzhledem k tomu aktuálnímu zmatenému nedorozumění nyní čelel.

Bruneta si promnula hnědá kukadla a znovu se na muže před sebou podívala.

"Achjo, Harry vážně, tohle není vtipný. Co za lektvar jsi vypil? Víš, že na Snapovi zásoby nemáš sahat. Teď mi řekni proč jsi nás sem pro Merlina přemístil"

Řekla jako by nic a přešla k muži, ve kterém viděla svého bývalého ředitele, jehož smrt ji tolik zasáhla, o minimálně 70 let mladšího.

Albus stále nenalézal slova.

"Harry notak, není to vtipný." zasmála se falešně. Děsila se a snažila samu sebe přimět, že je to všechno tak, jak se domnívala.

"Slečno, asi jste unavená, posaďte se." řekl Brumbál konečně. Vstal, přešel k dívce a pomohl jí do křesla.

Zaraženě na něho hleděla. Přeci po požití mnoholičného lektvaru nejde změnit hlas?! Žádný lektvar vám nezmění hlas! Tohle rozhodně není Harry.

"Profesore Brumbále?" zachraptěla unaveným hlasem a jmenovaný překvapeně zareagoval.

"Znáte mé jméno?" podivil se. Pamatoval si každého člověka, kterého kdy za svůj život poznal, ale zrovna její, tak okouzlující tvář nepoznával.

"Jste profesor Brumbál?" Zašeptala.

Rád by přikývl, ale místo toho se rázem čilá dívka zvedla z křesla už byl přiřažen ke zdi a hrot dívčiny hůlky se mu zabodával do krku.

"Kdo jste? Co chcete?" řekl relativně klidně na to, jak to v něm vřelo. O co tu sakra jde?

"Otázky kladu já. Nevěřím, že jste to vy. Zemřel jste před šesti lety na astronomické věci."

Narozdíl od té první věty, kterou vyslovila naprosto jasně, ty zbylé zašeptala spíše sama sobě.

Teď nechápal definitivně vůbec nic. Kde se ta potrhlá holka naučila tak pohotových reakcí?

"Jak se jmenuje váš bratr?"

"Aberforth."

"Jméno vaší sestry a jak zemřela?"

"Ariana. Zemřela při souboji mezi mnou, Aberfortem a Grindelwaldem." zašeptal. Pochopil, že byť jde o čistě osobní záležitosti, dívka na ně odpověď zná a ověřuje si ho. Kdo to je? Co všechno o mně ví?

"Za co váš otec skončil v azkabanu a vaše celé jméno."

"Zabil nepřátele mé sestry. Jmenuji se Albus Percival Wulfric Brian Brumbál."

"Fajn. Jméno vašeho fénixe?"

"Nemám fénixe, zákon mi takovou pravomoci nedovoluje."

"LŽETE! To jméno!"

"Ztište se!"

Pustila ho a on si promnul krk a lehce se protáhl.

"Ženská bláznivá..." zašeptal, než se k ní naklonil.

"Můj fénix se jmenuje Fawkes." zašeptal tentokrát ne sobě pod nos, ale směrem k ní. "Nahlásíte to ministerstvu a je po vás. On se mě vybral."

Věděla to. Brumbál jí to napsal v dopise, který ji Fawkes přiletěl předat. Potom ji usedl hrdě na rameno. Zmizel na dlouhé roky, poté co Brumbál zemřel. Ještě musel uctít pták samotný památku jeho pána a pak si vybral nového. Vybral si ji.

Brumbál zrušil zastírací kouzlo, které používal na Fawekese, aby ho nespatřil nikdo ministerský a v tom si toho povšiml. Fawkes byl rád, že tu dívku vidí.

"Fawekesi pojď sem!" promluvika k němu mile a Fawekes uposlech a dosedl jinna rameno. Láskyplně ji zobák čechral vlasy a žďuchal jí do ucha. Ona se jen smála.

Brumbál se nestačil divit. Fénixové jsou nejmoudřejší živočichové na celé planetě. Pokud někomu bezmezně nedůvěřují, neopováží se vystoupit ze stínu, nebo spáchají sebevraždu, aby se znovu narodili. Jakto že je tak přívětivý. Ona zná jeho, zná jeho fénixe... Ale kdo to propána je.

"Co víte o tajemné komnatě?" zamumlala a vzhlédla od fénixe k jeho očím, které zatím nezastíraly půlměsícové brýle.

Brumbál se zasekl. Nerad na tu dobu vzpomínal v soukromí, o to těžší bylo se tomu postavit čelem a otevřeně o tom mluvit. Bylo na to příliš brzy.

"Byla otevřena minulý rok. Nevíme kdo to udělal. Zemřela při tom jedna dívka. Byla z Havraspáru, ze čtvrtého ročníku. Jmenovala se Uršula a kvůli jejímu mudlovskému původu ji Salazarův dědic zavraždil pomocí jeho stvůry. Nebojte se, už je to pryč."

"Vy víte přesně, kdo to byl, a že ta stvůra není Hagridův pavouk. Víte, že je to pořád ve škole, ale je to v bezpečí hluboko pod naší školou." řekla tiše.

"Jak tohle všechno víte? Jak se jmenujete? Kdo jste a co tu pohledáváte?!"

"Těší mě profesore Brumbále, Grangerová Hermiona."