V očích Albuse Brumbála

|3|- Co je ta holka vůbec zač?

Hermiona se ze svého transu pokoušela matně probrat. Zase si projde šikanou kvůli vzhledum Bohužel tentokrát tu není ani Rok, ani Harry a ani Ginny, kteří by se jí zastali. Sedla si unaveně zpět do křesla. Brumbál se se svým křeslem posunul blíže k ní.

"Ještě jedno jméno tu padlo." zamyslel se. A i jeho blízkost naznačovala, že jde o konverzaci daleko jiného rázu, než před chvílí. Tohle vypadalo více osobněji.

"Ano?" pobídla ho, aby dokončil myšlenku.

"Co se stalo s Minervou McGonagallovou, mám pocit, že jste scháněla ji, nikoli mě."

"Budete ředitelem." řekla mu s úsměvem a on se hluboce nadechl a hrdě se v křesle uvelebil.

"Čekal jsem to, Dippet se chystá do důchodu a už mi říkal, že by mě rád navrhnul." řekl pyšně, ale neznělo to vůbec tak arogantně, jak by se zdálo.

"Minerva to tu oo vás převzala, ale v ředitelně se ubytovat nechce. Je to prý jen a jen vaše místo. Váš duch tam prý stále je a ona si netroufá, vás vystřídat tolik do slova. Myslím, že bze všech nejvíce chybíte jí. Zůstala na všechno sama, práce se na ní syoe ze všech stran a ona si s tím neví rady." pousmála se nad vzpomínkou, kdy McGonagallová běhá oo kanceláři a vzteká se nad tím, jaknje tu Brumbál nechal. Prý je necitlivý a ona vůbec neví, jak práci ředitelky odvést tak dobře jako on. "No, začátky byly nejhorší."

Posteskla si. Už teď jí její realita chybí. Promnula si unaveně oči. Chce zpátky. Tady je sice Brumbál, ale chybí jí Harry, chybí jí Ron, chybí jí Ginny, chybí jí malý James Sirius, ještě menší Albus Severus a Ginnyino kulaté bříško s Lily Lunou uvnitř. Chybí jí Jess a Locika. Bože jak ráda by slyšela jejich hloupé a nemístné poznámky. Chybí jí vycházky se Snapem po Bradavických pozemcích, když jejich studenti už spí. To jak se s ním směje a vzpomíná, to jak truchlí nad Dracem Malfoyem a to jak ji baví ho sledovat, když nasadí svou ledovou masku aby seřval studenty a to jak se hádá neustále s Remusem Lupinem. Bože jak jí chybí Remus. Jak jí chybí Minerva. Chybí ji rodinné večeře u Weasleyových. Chybí ji to, jak jí v budoucnosti chybí Brumbál.

"Minervě chybím?" mělce se pousmál. Oba přemýšleli až příliš dlouho, proto ticho panující takovou dobu mezi nimi, nebyli ani trochu trapné či nepříjemné.

"Stoprocentně?" řekla, ale nepříliš jistě. Co se tu děje? Nechápala jeho dotaz dosti jasně.

Brumbál jen zasněně přivřel oči. Nech toho. Napomenul sám sebe a snažil se změnit téma.

"Nicméně, proč jste tu? Nemluvil ten magický pohárek o nějaké vyvolené dívce?" znovu se zamračil. Napadlo ji, že přesně tímto způsobem jeho tvář byla připravena o jemnost a přibylo na ní tolik vrásek. Nesměj se, je jasné, že člověk jako on má stále starosti...

"Ano, to mi tu nehraje..." zašeptala zamyšleně.

"Znáte svou věštbu? Každý svou máme. Já se ptám, zdali znáte tu svou?"

Hermiona se znovu ošila. Tentokrát ne kvůli chválám ale kvůli studu. No jasně, že mě to nenapadlo hned.

"Ano," potvrdila znovu jednoslovně. "Zachráníš více než jednoho zmiozela, jehož srdce bije pro tebe. Na své cestě budeš klopýtat a ztrácet se, ale jen jednou ti bude dovoleno se na té cestě vrátit o krok zpátky. Na rukách nosíš cizí krev."

"Zajímavé, vskutku zajímavé." odvětil přemýšlející Brumbál poté, co odříkala zpaměti svůj předepsaný osud.

"Myslela jsem, že když Draca vysvobodím ze samoty, a přemluvím ho, aby vás nezabil, když zachráním Severuse Snapea před jistojistou a spolu se vzájemně přeneseme přes smrt Draca Malfoye, naplním tím svou věštbu. Na rukách nesu krev kvůli všem soubojům mezi fén-"

Opět málem vyzradila část smyčky. Fénixův řád a Smrtijedi. Stačí pár let a Brumbál založí sám odboj proti smrtijedům. Nádech výdech.

"Kvůli soubojům dobra a zla a taky kvůli zlé straně zemřeli mý rodiče. Je to moje chyba, nedokázala jsem je ochránit." rozbrečela se.

Nebyli to ve skutečnosti její rodiče, jen jí Jean a Roger přirostli k srdci. Oni jí dali stejnou péči, jaki by jí dali skuteční rodiče.

Nemělo cenu tohle Brumbálovi vysvětlovat. Pravdu stejně věděl dříve než ona. V její druhé realitě.

"Ssss." utěšoval ji a chlácholivě jí svíral rameno. "Nemůžete za to. Nastaly prostě složité časy."

Ne, byla to její vina.

Za těch několik hodin co je tady a za těch několik let co se snažila vše špatné dostat z hlavy, to na ní všechno spadlo. Brečela a Brečela. Nešlo to zastavit.

"Zajdu za profesorem Dippetem, že za týden přibyde nová studentka. Zařadí vás do kolejí, máte tušení?" zaptal se a vypadalo to, že zprvu vůbec neměl v plánu tuto otázku položil. Což byla pravda. Ale když už na to přišlo, zajímalo ho to.

"Jistojistě Nebelvír." vzhlédla a byť ve tváři nehla ani brvou, její oči zajiskřily. Je skutečně troufalá.

"Jinam bych vás ani netypl." mrknul na ní a vyšel z pracovny. Než zamířil do ředitelny, kde Dippet zpracovával rozvrhy pro stávající ročník, vyšel ven z hradu.

Procházel se po rozlehlých pozemcích a věděl, jak moc mu čerstvý vzduch pomůže pročistit hlavu. Nemůže za Deppetem přijít tolik roztěkaný.

AU! SAKRA! DO HÁJE!

Minerva McGonagallová... Profesrka Minderva McGonagallová

Kamarád Harry... OPRAVDU JEN KAMARÁD! Jako jsem vám to řekla nesčetněkrát v budoucnosti...

Draco Malfoy

Severus Snape

Fénix... Fawkes

hůlka bodající do jeho krku, obratnost, síla, inteligence

ověřování informací na základě důvěry a detailů t osobního života

on... o kom jen asi tak mluví?

"Těší mě profesore Brumbále, Grangerová Hermiona."