V očích Albuse Brumbála

|2|- Dokonale zmatený Brumbál

"Těší mě profesore, Grangerová Hermiona." řekla dívka a napřáhla k němu ruku.

"Přemýšlím, že mě pravděpodobně znáte. Omluvte mou netaktnost, ale nevybavuji si vás, ať se snažím, jak se snažím. Jsem Albus Brumbál."

Natáhl se přes konferenční stolek ze svého křesla a stále nataženou Harmioninu dlaň přijal.

"Nejste netaktní, jen nám bylo předurčeno, setkat se až mnohem déle." posteskla si.

Albus Brumbál se dívku rozhodl bezúspěšně utěšit. "Dáte si čaj a citronové bonbony?" zeptal se opatrně.

Hermiona se mělce pousmála. "Víte," začala posmutněle. "Vy a vaše citronové dobroty, jste mi chyběli." utřela si slzu co jí tekla po tváři a pokračovala. "I to, jak je nabízíte v tu nejméně vhodnou chvíli." znuvu se zasmála.

Brumbálovi se ve do tváře vrátil jeho typický úsměv. V jakémkoli věku, stále působil stejně mile. Nyní z dívky už nepociťoval takové nebezpečí. Vytušil, že si patrně něčím prošla a teď bylo hlavní jí pomoci. Evidentně byla psychicky dost narušená, minimálně v tuhle chvíli.

"Povězte, přemisťování není v Bradavicích povoleno, jak se vám podařilo dávno vybudované hranice prolomit?" zeptal se se zájmem. Podle všeho, co doposud vypozoroval musela být velmi nadaná čarodějka.

"Nepřemístila jsem se." Brumbál nákrčil podezíravě obočí. Něco tu nesedí. Působila tak, že neměla šanci do zdejšího světa zapadnout. "Abych se opravila, nepřemístila jsem se z místa na jiné místo."

Teď byl Brumbál ještě znatelnější. Pohledem dívce naznačil, aby pokračovala.

"Dejme tomu, že jsem se z roku 2004 dostala až sem. Pokud správně počítám, měl by být nyní rok 2044."

Brumbál vypadal, že se mu to náhle spojilo. Bála se, tolik se bála, že ji neuvěří a pošle ji s jejími problémy na ministerstvo. Ale tak se nestalo. Pochopil ji.

"Jak se to stalo, slečno Grangerová?"

"Můj kamarád Harry, mi pomáhal se zabalováním věcí sem do Bradavic. Byla jsem tu už třetím rokem vyučující obrany proti černé magii a občas záskok za Severuse Snapea, který tu byl na poloviční úvazek."

A tak se Hermiona jala do vysvětlování nejen své stávající situace, ale zároveň vyprávěla i střípky ze svého osobního života. Tím pádem přišlo její vyprávění Brumbálovi velmi působivé, byť mluvila o lidech, jejichž jména neslyšel nikdy předtím, až na jedno. Minerva McGonagallová.

"Když jsem měla zabalené vsechny potřebné praktické věci, začala jsem si zabalovat dekorace a fotografie, kterými bych si jako roky předtím vyzdobila kabinet i byt tady v Bradavicích. Mezi nimi byl i takový pohárek, který jsem musela zničit protože to byl.... to je jedno." zamračila se. Nemohla mu prozradit budoucnost. O viteálech se má Harry s Brumbálem dozvědět z Křiklanovi vzpomínky.

Včas se naštěstí uvědomila a věnován jí byl pouze zmatený pohled Albuse Brumbála. Nějak se k tomu avšak nevracel, když pokračovala.

"Ten pohárek jsem si nechala, protože to byl takový symbol, proč jsem se dala dohromady se svým přítelem. Bylo to potom, co jsem ho zničila. Sice jsme se rozešli, ale zůstalo mezi námi naše kamarádství i když jako dříve to už nebylo." posteskla se a Brumbál chápavě pousmál.

"Jde o to, že uvnitř toho pohárku byla schovaná velmi temná magie. Neměla jsem věřit tomu, že když je on pryč, ty předměty zůstanou neposkvrněny."

"On?" zeptal se Brumbál znovu v rozpacích. "Mluvíte o Grindelwaldovi?"

Nenapadal ho nikdo jiný, s takovou mocí a potenciálem ohledně tak temné magie.

Grindelwalda sice přemohl on sám, ale není možné, aby z jeho spárů jednou přeci jen unikl?

"Ne, v rámci toho, aby se nenarušila časová smyčka, si jeho jméno nechám pro sebe." řekla tajemně. Pochopil to.

"Velmi inteligentní poznatek, slečno." pochválil ji. Jeho samotného by to jen tak nenapadlo, a že byl v tomhle ohledu obvykle on ten obestřetný.

"Děkuji." ošila se. Měla ráda, když si lidé všimli, že je inteligentní a ona za to obdržela kompliment. "Každopádně," vrátila se k vyprávění. "Jsem se objevila v černé místnosti," u slova místnost zaváhala. "A byl tam on a říkal mi, že pakliže je po smrti, já jsem pravděpodobně ta vyvolená dívka, která mu má pomoci, se z toho všeho dostat. Předpokládám, že mě poslal do doby, kde to všechno začalo. To on mě sem poslal."

"Obdivuhodné. Proč jste si myslela, že je to žert, když jste sem dorazila?"

"S Harrym občas pomáháme našemu kamarádovi Georgovi v jeho obchodě s magickými žertovnými předměty a lektvary či produkty jeho vlastní výroby od té doby, co přišel o dvojče a zbyl na to celé sám."

George. Fred a George. Fred Weasley. Tím, že je tady, může zachránit i jeho život.

"Kdo je Harry?" zeptal se se zájmem. Očima mu probleskly hravé jiskřičky.

Často jí a Harrymu připomínal, že na něho působí jako Harryho rodiče, když opadla Lilyina averze vůči Jamesovi a na tu kratičkou chvíli mezi nenávistí a láskou byli přáteli. Prý je Hermiona stejně chytrá, obětavá a silná žena jakou bývala Lily a Harry je prostě Jamesovým záškodnickým chováním prolezlý skrz na skrz.

"Proboha ne, tak jako vám to řeknu nesčetněkrát v budoucnosti," pozastavila se nad tím jak hloupě to znělo. "S Harrym jsme jen přátelé."

Brumbál se zasmál. "Jakou roli pan Harry v našem příběhu hraje?"

"Poznáte to dříve než se narodí." prohlásila opět tajemně Hermiona.

Mladý Albus Brumbál zdaleka nebyl takový jako ten starší. Nepodepsaly se na něm žádné zkušenosti a nebyl tak obratný v komunikaci s lidmi. Jeho tajemná a vždy moudrá slova k němu v tomto věku, což mohlo být něco kolem 35, zatím vůbec nepatřila. Nebyl takový jak si ho pamatovala, ale byl i přes to velmi sympatický.

A pohledný. Jak byla zvyklá na jeho zvrásněnou tvář a vlasy i vousy dlouhé po pás, půlměsícové brýle a dlouhý hábit, nešlo tento prostý fakt opomenout. Na čele se mu rýsovalo pár vrásek, ale byly jen nepatrné. Postavu měl opravdu skvěle vyrýsovanou, což šlo vidět i přes oblečení. Měl značkové kalhoty, košily a sako. Působil skutečně elegantně. Krátké vlasy sčesané dozadu a jen jednoduché strniště, žádné vousy a hlavně žádné zatracené odporné brýle, ze kterých si všichni dělají srandu.

"Prohlížíte si mě se skutečným zájmem, co vás tak zaujalo?" řekl a ušklíbl se. Páni, na starém Brumbálovi jeho úšklebky tak dobře nevypadaly. Zatraceně Hermiono!

"Omlouvám se, jen je to změna. Věk skutečně s lidmi zamává." lehce zčervenala. To bylo trapné.

"Víte, na profesorku v Bradavicích mi přijdete dost mladá." prohlásil a Hermiona vyběhla kvapně k zrcadlu pověšenému na stěně mezi obrazy.

"Ale notaaak." zaúpěla.

Vypadala tak jako vypadala v 7. ročníku. Pamatovala si jak byla nadšená, že z ní opadl stres z války a začala normálně jíst. Následně se jí tuky ukládaly přesně tam kam chtěla. Konečně měla pořádná prsa a zadek a byla na to patřičně hrdá. Vlasy ji splihly a ohýbaly se jen v malých vlnkách kolem její tváře.

Teď se dívala na vyhublou Hermionu s kudrnatým afrem. Zavrtěla.

Vzápětí si vzpomněla na své znamení. Její předloktí byli čisté. Ani známka po jizvách, které když jste blíže prozkoumali, stálo tam Mudlovská šmejdka.