Just a love story (Draco Malfoy)

-Blaise se nás snaží spřátelit-

Celou cestu jsme se loudali a pořád se smáli hloupostem. Draco se sem tam přidal, jen když to nebyla narážka na něj nebo něco podobného. Přišlo mi, že si mě pořád prohlížel. A když říkám pořád, myslím tím fakt jakože pořád. Ale bylo mi to ukradené. Přece to je jen kluk, který takhle motá holkám hlavu a pak je pošle někam a dělá, jakoby nic. Ale u mě si ani neškrtne, nemá šanci.

Před vstupní bránou čekala hoodně rozzuřená McGonnagalová, které jsme si kvůli smíchu ani jeden nevšimli. ,,Ehm." Důrazně si odkašlala a postupně si nás prohlížela. ,,Zabini, Nextová a- Malfoy? Vás bych teda s těma dvěma opravdu nečekala." S Dracem jsme se na sebe pousmáli. ,,No tak už si pospěšte! Čeká se jenom na vás!" McGonnagalová zmizela za velkými těžkými dveřmi a všichni tři jsme dostali nekonečný záchvat smíchu z toho, jak si nás prohlížela. ,,Viděli jste ten její pohled?! Jako by jsme utekli z Azkabanu!" Blaise to rozkřičel snad po celém nádvoří. S Dracem jsme mysleli, že snad umřeme smíchy. Nikdy jsem nečekala, že se s někým jako je Draco dá zažít tolik srandy.

Když už jsme se konečně aspoň trošku uklidnili a vešli do Velké síně, rozhostilo se ticho a všechny oči se upřely na nás. Jen jsme tam tak nehnutě stáli a stačila úplná blbost, aby jsme se všichni zase začali smát. Chvíli se nic nedělo, ale pak to v tom tichu přišlo. ,,O-ou. Asi máme problém." Když Draco dořekl tuhle větu, už jsme se ani jeden neudrželi a doslova jsme vybuchli smíchy. Naštěstí se začala smát i půlka školy, takže jsme aspoň nebyli jediní. ,,Ticho!" Brumbál zvýšil hlas a po místnosti se zase rozlehlo ticho, jen někde v pozadí šlo stále slyšet naše tiché a nevhodné hihňání. ,,Tak když už jsou konečně zde i opozdilci," jeho pohled upjal na nás, ,,tak bychom konečně mohli začít. Chtěl bych přivítat všechny prváky........" Jeho proslov byl snad nekonečný. Vnímala jsem snad první dvě věty a pak jsem prostě nějak usnula. Byla jsem z toho všeho smíchu a dlouhé cesty strašně unavená.

,,S-s, Ellie. Vzbuď se." Někdo do mě lehce šťouchal. Zvedla jsem hlavu a pomalu se otočila za sebe. ,,Myslím, že by jste měla jít na pokoj, slečno Nextová." Brumbál stál přímo za mnou a usmíval se. ,,Promiňte, ne to je dobrý..." Usmála jsem se na něj zpátky a Blaise se málem zase začal hlasitě smát. Počkat takže- Když Blaise sedí naproti mě tak kdo-?... Otočila jsem se doprava a zahlédla studánkově modré oči pozorující mě. ,,Spala jsi tvrdě, nešlo tě vzbudit." Ještě chvíli jsem se koukala do jeho očí, ale pak se pousmála, aby to nevypadalo divně. Promnula jsem si oči a až pak si v hlavě uvědomila, na čím rameni jsem to vlastně usnula. Paráda. Malfoy, s kterým jsem nikdy nechtěla a stále nechci mít nic společného. Blaise se na mě jen podíval když viděl, že jsem si to všechno uvědomila. Pousmál se na mě, nenápadně poukázal očima na Draca a pozvedl obočí. Jen jsem přetočila oči a položila si hlavu na stůl. Kdyby na mě Blaise nezačal mluvit, asi bych zase usnula.

,,Co máte zítra v plánu? Je víkend a mě napadlo, že by jsme mohli jít k vodě. Přece jenom léto už končí, musíme toho ještě využít." Podívala jsem se na Blaise tím to-nemyslíš-vážně výrazem a on se jen pousmál s vyzvednutým obočím a výrazem ale-ano-myslím. Se mnou a Dracem má něco v úmyslu. Beztak se nás snaží spřátelit, jinak by tohle nikdy neudělal ani neřekl. ,,Jo, dobrý nápad Blaise. Ellie? Co ty na to?" Blaiseovy i Dracovy oči se upřely na mě a oba čekali kladnou odpověď. Postupně jsem se na ně podívala, potom jsem si opřela čelo o stůl a zhluboka vydechla. ,,Ahhhh... Joo mě to je jedno..." Slyšela jsem plácnutí jejich dlaní o sebe. To se jako na mě domlouvají nebo co? Trhnutím jsem zvedla hlavu, ale oni dělali jakoby nic. Klasika.

Konečně jsme mohli odejít z Velké síně k sobě na pokoje. Vystřelila jsem z místnosti jako raketa, nemohla jsem se dočkat až si lehnu. Pokoj mám naštěstí sama, takže si tam můžu dělat co chci a nikomu to nebude vadit. Rozrazila jsem dveře, skočila na postel a zabořila hlavu do polštáře. Nehnutě jsem takhle ležela hodně dlouho, neměla jsem ani sílu se otáčet. ,,Těšíš se na zítřek? Já se už nemůžu dočkat, až tě uvidím v plavkách slečno Nextová." Samozřejmě, sám princ Zmijozelu zavítal bez pozvání do mého pokoje. V jeho hlase jsem slyšela ten flirt. ,,A kdo říkal, že budu mít na sobě plavky?" Zamumlala jsem do polštáře, ani jsem se nepohnula a doufala, že mi rozuměl. ,,A to se chceš koupat v kombinéze nebo co?" Zasmál se vlastnímu vtipu a cítila jsem, jak si sedl vedle mě na postel. ,,Mmmm... možná?" Zase jsem zamumlala do polštáře, který můj hlas hodně utlumil. Draco se jen zachechtal a dál seděl vedle mě. Nastalo trapné ticho a já se odhodlala konečně otočit. Stále jsem ležela hlavou na polštáři, ale tentokrát už čelem k Dracovi. ,,Potřebuješ něco?" Zeptala jsem se ho bez jakýchkoliv emocí. Projel si mě pohledem a začal se mnou flirtovat. A to doslova. Koukal se mi prvně na rty, potom hluboko do očí a nakonec si zkousl spodní ret. ,,Nech toho Dracooo!" Se smíchem jsem zase zabořila obličej do polštáře a poslouchala, co z něho ještě vyleze. ,,Hh. Víš o tom, že ty jsi ta nejšílenější holka, kterou znám?" Začal si hrát s mými náramky, které jsem měla na ruce. ,,Víš o tom, že ty jsi ten nejotravnější kluk, kterého znám?" Zvedla jsem hlavu, abych se mu mohla podívat do očí. Společně jsme se tomu zasmáli. ,,No, myslím že teď už půjdu. Mimochodem, sluší ti to, Ellizabeth." Pousmál se, ale já jsem jeho úsměv přerušila. ,,Neříkej mi Ellizabeth, jestli mě nechceš naštvat." Pousmál se a podíval se na špičky svých bot. ,,Tak dobrou noc Ellie." Naosledy mi daroval jeho vlídný úsměv a zmizel za dveřmi místnosti. ,,Dobrou noc." odpověděla jsem mu, ještě než zmizel úplně.