Just a love story (Draco Malfoy)

-Vlastně mi ho je líto-

,,V kolik se chcete vrátit do hradu? Je to docela dálka, tak aby jsme z toho potom neměli problém." Blaise rychle navázal konverzaci, aby zase nenastalo to trapné ticho. ,,Nejradši bych šla už teď." Řekla jsem si potichu pro sebe, aby mě kluci neslyšeli. ,,Je mi to jedno, jdu pro Akima." Postupně jsem si oba prohlédla a vylezla z vody. Obešla jsem útes a po dřevěných schodech jsem vyšla nahoru za Akimem. Sedla jsem si vedle něj na kraj útesu a jemně ho hladila. Akim už není žádné malé štěňátko, ale velký pes. Za tu dobu pořádně vyrostl, ani si nedokážete představit jak moc.

,,Co to mělo být?" Slyšela jsem za sebou Blaise, jak se mi směje. Jen jsem se na něj otočila a projela si ho naštvaným pohledem. ,,Kdyby jsi nevymyslel tenhle debilní výlet, nic z toho by se nestalo." Sykla jsem důrazně a podívala se mu do očí. Viděla jsem, jak se na jeho rtech tvoří úsměv, který chce za každou cenu skrýt a nevede se mu to. No a potom jsme se samozřejmě začali smát. ,,Nikdy jsem tě neviděl naštvanou, za celou tu dobu co tě znám. Ani jednou." Sedl si vedle mě a já se ze všech sil snažila zadržet smích. ,,Kde je Draco?" Zeptala jsem se Blaise, ten se však jen otočil zády. ,,Tady." Draco si sedl z druhé strany vedle mě, já zavřela oči a snažila se všechen ten vztek potlačit a pohřbít někam hluboko. Zhluboka jsem se nadechla a následně vydechla. Mezitím jsem cítila všechny oči upřené na mě. ,,Není mi nějak dobře... Asi už půjdu... Trefíte zpátky sami?" Trhnutím jsem se na Blaise otočila, podívala se mu hluboko do očí a z mého výrazu doslova jiskřily věty To snad nemyslíš vážně. Já vím že to děláš naschvál. Prosím nedělej to. ,,Jojo, trefíme." Podívala jsem se na Draca úplně bez emocí a on se na mě jen díval s tím jeho flirtujícím úsměvem a nenápadně se kousl do rtu. Protočila jsem oči a svůj pohled upřela na blyštící se hladinu vody. ,,Tak se tu mějte, hlavně se nezapomeňte vrátit do posledního úderu zvonu, potom se všechny vchody zamykají."

Blaise na mě mrknul jedním okem a odešel. Teď už jsme tam byli sami. Já a on. Ellizabeth Marrina Nextová a Draco Lucius Malfoy. ,,Mimochodem, to moje tričko ti sluší. Nech si ho." Koukla jsem se mu hluboko do očí a pousmála se. ,,To mám taky v plánu." Draco se tomu zasmál a zadíval se do dálky. ,,Víš... Já vlastně ani nevím, proč jsem tě neměl rád... Spíš proč jsem tě doslova nesnášel..." Koukala jsem se dolů, povzdechla si a usmála se. ,,Tento rok se od těch ostatních hodně liší. Opravdu hodně. Ty ses změnil..." Hrála jsem si svými náramky na ruce a koukala se dolů. ,,To ty jsi mě změnila." To co řekl, dost mě to zarazilo. Jako bych se zasekla a nemohla se hnout. Zatajil se mi dech a dobrých 30 sekund jsem nedýchala. ,,Ellie?" zvedla jsem hlavu a koukla se mu do očí. ,,Už k tobě necítím tu nenávist jako dřív. Je to jiné. Zvláštní..." Pousmála jsem se a koukla zpátky na hladinu vody. ,,Víš Draco... Celou tu dobu jsem tě měla za sobeckého namyšleného frajera, který si o sobě moc myslí, ale... Opak je pravdou..." Podíval se na mě a štěstím se usmál. ,,Myslela jsem, že jsi člověk, kterého všichni milují a obskakují... Ale... Proč tvou pravou tvář poznávám až teď? Proč se celý ten čas přede všema schováváš za namyšleného prince Zmijozelu?..." Zahleděl se do země a v jeho hlase jsem slyšela ten smutek. ,,Není to tak lehké jak si všichni myslí... Všichni mě vidí přesně takhle. Všichni si myslí jak si užívám života, nemám žádné problémy a nic neřeším... Všechno je to ale přesně naopak..."

Draco mi za tu chvíli řekl snad všechno o jeho životě, rodině, problémech... Bylo toho na jednoho člověka až moc... Opravdu moc... Nechápu, jak to ještě může všechno zvládat a ustát to... Už se začalo stmívat a my jsme si uvědomili, že už by jsme asi měli jít. ,,Nepůjdeme už? Stmívá se a za chvíli se zamyká škola." Draco jen přikývl, sbalili jsme všechny věci a vyrazili zpátky do hradu. Celou cestu jsme si povídali o různých věcech, už ale ne o blbostech jako před tím. Dorazili jsme před hlavní bránu a já chtěla vejít dovnitř, ale Draco mě chytil za ruku a nepustil. ,,Co to děláš?" S úsměvem jsem se zahleděla na naše ruce a oba jsme se posadili na lavičku před hlavní bránu. Draco se otočil čelem ke mě a koukal se mi hluboko do očí. ,,Nechápu, jak jsem tě mohl celé ty roky přehlížet..." Pousmál se a dal mi vlasy za ucho. Usmála jsem se, chytla jeho ruku a vedla ho do hradu. Propletl naše prsty do sebe a šli jsme směrem na Zmijozelskou kolej.

Těsně před dveřmi Draco pustil mojí ruku a otevřel mi dveře. Všichni Zmijozeláci ztichli a koukali se přímo na nás dva. ,,Co je? Jste v životě neviděli dva lidi náhodně vejít ve stejnou dobu?" Hlava se mi lehce zatočila a doufala jsem, že snad slyším špatně. Všichni se zase otočili a hleděli si svého. Podívala jsem se na Draca udiveným a naštvaným výrazem zároveň. Než stihl něco říct, už dávno jsem byla minimálně tři metry od něj a na cestě do svého pokoje. Odemkla jsem dveře a Draco šel samozřejmě za mnou, já jsem mu ale zabouchla dveře před obličejem a nepustila ho dovnitř. Už jsem ho nechtěla ani vidět, ani slyšet. Po všech těch sladkých řečích a on udělá tohle? Skončil u mě. Nadobro.