Zatímco jsem následovala Nikolase po schodech dolů, v duchu jsem se modlila, aby ten host měl se mnou slitování stejně jako Hans a Nikolas. Popravdě jsem si radši ani nechtěla představovat, co se stane, až sejdu tyhle schody dolů.
,,Valentino, měla by si z bezpečnostních důvodů radši zůstat tady. Nechci aby ti něco udělal." Přerušil tok mých myšlenek Nikolas.
,,A kdo to je?" Hlesla jsem a hlasitě polkla.
Jakmile jsme dorazili do suterénu, Nikolas se ke mě otočil.
,,Jmenuje se Jack. Je to můj starší bratr a...není zrovna...no, neumí se zkrátka tak ovládat v přítomnosti člověka jako já, nebo strýc. Už dlouho jsem ho neviděl, asi před osmdesáti lety si našel milenku a odešel bydlet k ní, párkrát nám napsal ale nikdy nepřijel osobně, naposledy na matčiny pětisté narozeniny což bylo před...ufff...no pár desítek let už to je." Vystrašeně jsem přikývla a jeho oči se na mě laskavě podívaly.
Vzal mě za ruku, přitáhl si ji ke rtům a na klouby prstů mi vtisknul něžný polibek.
,,Neboj, Gipsovi řeknu, ať ho ubytuje na druhé straně hradu, pokud nebudeš chodit z levého křídla je možné, že o tvé přítomnosti ani vědět nebude. Snad se tu nerozhodne zůstat dlouho." Zničehonic se mu rozzářil bledý obličej a v rudých očích mu to ďábelsky zajiskřilo. ,,Mám v plánu si to tady s tebou užít." Dal mi ruce kolem pasu a přitáhl si mě k sobě dokud jsme se nedotýkali nosy.
Moje srdce začalo bláznit a nahrnula se mi krev do tváří.
Nikolas si toho všiml a usmál se.
,,Půjdu pozdravit Jacka a pak se vrátím hned za tebou. Dnes bych si s tebou chtěl dát alespoň večeři a..." Chladným prstem mi přejel od klíční kosti až k paži, čímž se rozkřičel každý nerv v mém těle a zatnuly se mi svaly v podbříšku.
Kousla jsem se do rtu, zatímco Nikolas tiše zašeptal: ,,anebo můžeme zkusit i tu jinou aktivitu."
Tváře se mi rozhořely studem a srdce v očekávání náhlého vzplanutí vášně metalo salta vzad.
,,A tou aktivitou asi rozhodně nemyslíš hru na klavír." Zamumlala jsem se sklopeným zrakem.
,,Ne," zašeptal mi do ucha. ,,Hru na klavír rozhodně na mysli nemám."
,,Ehm,ehm." Ozvalo se za Nikolasovými zády a oba jsme trhli hlavou tím směrem.
,,Anebo to nedopadne až tak hladce, jak jsem si myslel." Řekl si pro sebe Nikolas.
Přímo před námi stála vysoká mužská postava dívající se naším směrem.
,,Ahoj Jacku." Pozdravil toho muže před námi Nikolas a přešel několika kroky k němu.
,,Čau bráško." Odpověděl mu temným hlasem Jack a oba dva si přitiskli pěst k srdci a hlavou naznačili úklonu.
Já jsem tam jen tak stála, neschopná jakéhokoliv pohybu, anebo slov.
,, Už dlouhou dobu jsem tě neviděl." Ve způsobu jakým to Nikolas řekl byl slyšet osten uraženosti.
,,Já vím, stalo se pár věcí, které mě...konečně přesvědčily k tomu, abych se vrátil za svým milovaným bratříčkem." Ušklíbl se a pocuchal mohutnou dlaní Nikolasovy černé vlasy.
,,Nech toho, nejsem dítě." Zaprotestoval černovlasý upír.
,,No jo vlastně vidíš, málem bych zapomněl, že máš dnes narozeniny, brácha."
,,Proč si sem přišel?" Odbyl ho Nikolas a rukou si upravil rozcuchané vlasy.
,,Já...no..." Zničehonic Jackův pohled spočinul na mě a ušklíbl se.
,,Ale, ale. Že ses mi nezmínil." Řekl slizce a chtěl udělat krok ke mě, ale Nikolas ho zabrzdil.
,,Co blbneš Niku? Bojíš se, že bych ti ji pouhým pohledem svedl nebo co...?" Uchechtl se Jack, ale vzápětí se zarazil.
Možná že se mi to jenom zdálo, ale v tu chvíli jeho rudé oči potemněly.
Můj pach zavětřil jako lovecký pes a jeho bledé rty odkryly dlouhé bílé špičáky.
Nikolas ho chytil a paží mu bránil v tom jít vpřed.
,,Valentino, běž do svého pokoje." Přikázal mi tiše a já začala zpomaleně couvat ke schodišti.
Jack se pohl směrem ke mě, ale Nikolas ho držel pevně.
,,Jacku, kroť se." Sykl na něj ledovým hlasem.
I když jsem měla nohy jako z olova, dala jsme se do svižně chůze po schodech.
Čím víc jsem se od nic oddalovala, tím víc jsem pociťovala úlevu.
Místo toho, abych šla do svého pokoje jsem šla za Juniorem. Nechtěla jsem být na tomto temném místě sama.
Zavřela jsem za sebou zdobné dřevěné dveře, opřela se o jejich povrch a nahlas vydechla.
Tohle bude ještě zajímavé. Pomyslela jsem si.
Ahojte čtenáři!!! 😘❤️❤️
Tak konečně, po delší době zase další kapitola. Doufám že se vám kniha zatím líbí a chci vám všem poděkovat za krásné komentáře a hvězdičky, které od vás tato má kniha dostala. Jsou pro mě velmi důležité, protože díky nim vidím, že má moje práce smysl.
Mám vás moc ráda a na brzkou shledanou.
Vaše K. 😘❤️
ČTEŠ
Hraběcí chůva
Vampire[ probíhá korektura a přepisování příběhu] Zabouchala jsem na dřevěnou bránu kamenného sídla. Srdce mi splašeně bilo až v krku. Přece to teď nevzdám! Nemůžu! Slíbila jsem, že Christian uvidí to, jak se spletl. Jenom pouhá vzpomínka na jeho pano...
