,,Dobrý den." Řeknu nejistě, jakmile sem vstoupím.
Je tu dlouhý dřevěný stůl, na němž je přichystáno prostírání, zatím bez jídla.
Je tu i velký krb v němž hřeje oheň. Zdi jsou kamenné a v nějakých prostorách na zdi jsou i gobelíny.
Z celého nezvyklého vzhledu místnosti jsem tak unesena, že si málem ani nevšimnu černé postavy, která stojí naproti nám.
Má plášť, který je rozprostřen kolem ní.
Strachem se zastavím na místě.
Stařík za mnou zavře dveře a chvilku v místnosti zavládne dusné ticho, které prolomí až neznámý před námi.
,,Gipsy, kdo je to?" Otáže se hluboký mužský hlas.
Silně se mi rozbuší srdce.
,,Tato dáma sem přišla, aby hlídala vašeho synka." Odpoví jízlivě stařík.
,,Hm." Černá postava se ke mě přiblíží.
Připadám si jako lovená zvěř zahnaná do kouta.
Když přijde až ke mě, mám chuť utéct, ale nohy mám k podlaze jako přimrzlé.
,,Tak vy jste tu kvůli tomu hlídání..." začne.
,,An...ano." koktám.
,,Hm..." Přistoupí ke mě ještě blíž, a já mu pohlédnu do tváře.
Kousnu se do jazyka, abych nevykřikla.
Měl černé vlasy a bledou pleť ( jak nezvykle na Drákulu, co?) a jeho oči byly tmavě rudé.
Neodvážila jsem se do nich ani podívat. Raději jsem pohledem uhnula na vzdálenou kamennou zeď za ním.
,,Kolik vám je let?" Zeptá se hbitě.
Polknu. ,,Dvacet, pane." Špitnu. Od konečků prstů mi jde chlad.
,,Hm, vy nejste odsud, že ne?" Pokračuje pohotově s otázkami.
,,Ne, pane, nejsem zdejší." Odpovím.
,,Máte zkušenosti s dětmi?"
,, Ano, pane." Ale ne s těmi upírskými.
Chtěla jsem dodat, ale radši jsem držela jazyk za zuby.
,, Výborně," otočí hlavu směrem k oknu, odkud přiletí netopýr.
Ucuknu.
Kde se objevil?
Přiletí mu na ruku.
,,Leť pro smlouvu na mém stolku Marcusi." Zašeptá mu a netopýr je hned pryč.
Ohromeně na to všechno zírám.
,, Podepíšeme to, ať to máme za sebou." Zazubí se na mě, čímž odhalí své tesáky.
Panebože! Proč já sem jenom lezla?
Teď mi vypijí krev.
Najednou se rozevřou velké dveře.
,,Ehm...drahý, koho pak to tam máš? To už přijeli? A s..." Ozve se ženský hlas a klapot podpatků naznačuje, že za chvíli bude u nás.
,,A s...člověkem?" Začne čichat jako nějaké zvíře.
Jakmile mě spatří, probodne mě pohledem.
,,Hansi? Kdo to je?" Zvýší hlas.
Upír přede mnou ( Hans, jak jsem se dozvěděla) sebou trhl a otočil se na svou ženu.
,,Je tu slečna na hlídání. Dovol aby ti ji představil."
Pohlédne na mě.
,,Tohle je slečna...slečna..."
,, Valentina." Napovím mu.
,,Ach, ano. Valentina, a bude hlídat Juniora. Zrovna jsem poslal Marcuse pro smlouvu." Dovysvětluje.
Jeho paní si mě přeměří rudýma očima od hlavy až k patě a já si poprvé všímám, že je oblečená v dlouhých šatech.
Takovéto oblékání mi přijde divné, pokud zrovna není ples, ale musím se smířit s tím, že tady není nic, co by nebylo divné.
,,Ano, jistě. Jmenuji se Marta a jsem Hansova žena. Ohledně toho hlídání vám dám jasné pokyny." To už řekne o něco mírněji.
V zápětí uslyším pískání netopýra, jenž nese smlouvu ( je to zarolovaný pergamen s pečetí).
Upustí ji svému pánovi do ruky a Hans ji otevře.
,,Tak, potřebujeme vás tu na jeden měsíc, s ženou totiž pojedeme na dovolenou a Junior být sám doma nemůže.
Ubytována budete zde," když to řekne mám zase chuť utéct.
Ještě si nic nepodepsala, nemusíš tu být. Ozve se hlas, ale já ho neposlechnu.
Christian by se sem bál jenom vkročit, když to ten měsíc vydržím ( pokud vůbec vydržím) dostanu slušnou částku peněz a budu se znát s pravými upíry!
Panebože, já už jsem vážně blázen. Upíři.
Kéž by to bylo jen v mé hlavě, ale ono se mi to odehrává rovnou před očima.
,,Budete ho hlídat v noci a i ve dne, kdyby měl noční můry,"
,,Ale drahý, o tom si s Valentinou promluvím sama. Teď to nezdržuj, nezapomeň, že za chvíli už by měli přijet." Připomene mu.
Kdo má přijet? To je mi zatím záhadou.
,,No, tak dobře, budete dostávat pět stovek za hodinu. A..." Nahlédne za mě.
,,Kde máte zavazadla?" Otáže se.
Zblednu.
,,No já, je mám v penzionu." Řeknu tiše.
Chvíli je ticho.
,,Aha, řeknu Marcusovi, ať to tam vyřídí a přinese vám věci sem. Co se týče vašeho volného času, kdykoliv budete chtít, smíte se najíst, napít, jít na záchod...nebo tak, ovšem bych vždy prosil, aby jste se ještě před odchodem ujistila, že dítěti nic nechybí. A pokud možno, buďte u něj co nejčastěji. Kdyby jste ještě něco potřebovala, stačí se zeptat Marcuse a ten vám se vším poradí." Sama sebe jsem se musela ptát jak by mi asi tak netopýr mohl pomoct, ale nahlas jsem své dotazy raději nevyslovila. ,,Ano, děkuji." Podá mi psací pero a rozloží smlouvu na stůl. Jako ve snách od něj pero převezmu. ,,A teď to prosím podepište zde." Ukáže mi místo na papíře, kam napíšu svůj podpis. Znovu mě přepadl ten zvláštní pocit, jako kdyby mi někdo vedl ruku, abych si nemohla zvolit jinou možnost. ,, Výborně." Sroluje smlouvu a chytne svou manželku jednou rukou kolem pasu. ,,Tak, a teď abych vás snad se ženou nechal o samotě, musím jít ještě dohlédnout na pár věcí." Usměje se na mě a zmizí.
Oněměle zírám na místo, kde ještě dosud stál tento zvláštní muž. ,,Takže Valentino." promluví ke mě Marta svým sametovým hlasem. ,,Junior nemá rád denní světlo, proto dohlížejte na to, ať je ve tmě. Když bude mít hlad dole v kuchyni bude vždy nachystaná flaška s krví, měl by jíst alespoň tak čtyřikrát denně. Když bude k neutišení, předčítejte mu pohádku, kterou má na nočním stolku u zrcadla." Dává mi Marta pokyny, zatímco spolu procházíme několik místností. Od kamenných zdí jde zima, kterou spolu se strachem cítím až do morku kostí. ,,A ještě než zapomenu, dnes sem přijede taková menší společnost, takže bych ocenila, kdyby jste v době jejich přítomnosti byla radši v jiné místnosti." Tentokrát se na mě usměje. ,,Nechceme totiž, aby si mysleli, že máte něco společného s jídelníčkem." Při tom slově si mlsně olízne horní ret. Zachvěju se. ,, Samozřejmě, žádný problém." Odpovím nervózně.
Chvilku se na mě jenom dívá, jakoby zvažovala, jestli by opravdu nebylo nejlepší mě na seznam pokrmů přihodit, ale nakonec si to zřejmě rozmyslela a pokračovala dál.
,,Kdyby se něco stalo, kontaktujte nás v době vaší nepřítomnosti pomocí dopisu, který dáte Marcusovi a ten už to vyřídí."
Chudák, většina povinností je tu viditelně na něj. V duchu ho polituji.
Stejnak je ale divné, že netopýr mi přinese zavazadla a domluví většinu věcí.
Jestli on nemá taky lidskou podobu. Probleskne mi hlavou.
,,To je asi vše, ještě vám předám plánek místností, aby jste nám tu nebloumala po hradě, když budete chtít jít třeba do kuchyně, pokoje, nebo tak."
,,Máte tady i záchod?" Zeptám se opatrně.
Chvilku na mě nevěřícně kouká, ale pak jí něco dojde.
,,Aha jistě, no, stejně jsme chtěli zařídit v nějaké místnosti něco nového, jsem ráda, že jste nám to připomněla. Marcus se o to postará."
Ahoj čtenáři, omlouvám se za to, že to trvalo, ale doufám, že se ke knize dostanu častěji. Jsem ráda, že jste si můj příběh přečetli.
Vaše K.❤️😘
ČTEŠ
Hraběcí chůva
Vampir[ probíhá korektura a přepisování příběhu] Zabouchala jsem na dřevěnou bránu kamenného sídla. Srdce mi splašeně bilo až v krku. Přece to teď nevzdám! Nemůžu! Slíbila jsem, že Christian uvidí to, jak se spletl. Jenom pouhá vzpomínka na jeho pano...
