Křik němých

Prolog

Tento den byl dnem, kdy zemřel desetiletý chlapec jménem James Kelly.

...

Ráno začalo jako každé jiné. Po náročném vstávání a denní dávce cereálií s mlékem se James přesunul do obýváku. Tam už na něj čekala jeho matka se starším bratrem, aby se mohli vrhnout na učení. Jamesovi občas bylo líto, že nemůže chodit do školy, jako ostatní děti a musí se učit doma. Chtěl mít kamarády. Ale když mu rodiče připomenuli, že venku jsou i zlí lidé, co by jim chtěli ublížit, protože jsou jiní, lítost potlačil.

Jak muselo být náročné pro takové dítko vyrůstat mimo okolní svět? Nesmět jít samo ani na ulici, natož se bavit s někým cizím. James byl uzavřen v bublině. Sice v krásné bublině, která mu poskytovala bezpečí a lásku, ale jako každá bublina musela se i ona rozprsknout. A James v žádném případě nebyl připravený na opravdový surový svět, kde vládli lidé a odlišnost neměla místo.

Po výuce a obědě následoval volný čas, kdy James mohl číst, dívat se na televizi nebo si hrát. Jeho bratr Sam šel za svými kamarády. On mohl ven, protože byl skoro dospělý. Jak nespravedlivé to bylo!

Když odbila večerní devátá, Jamesovi rodiče si o svého staršího syna začali dělat starosti. On nikdy nechodil domů později než v osm a přeci jen teď chyběl.

O půl desáté večer někdo zabušil na dveře. Všichni z rodiny sešli dolů do chodby, počítali s tím, že to je jen Sam. Jak šeredně se přepočítali.

Ano, když se dveře otevřeli, byl to Sam, kdo se první ocitl v prostorách domu. Ale trochu v jiné formě, než by všichni očekávali. Padl do chodby mrtvý. To nebylo vše. Vrahové ho znetvořili. Uřezali mu jeho krásná černá křídla - znak rodiny Kelly.

James stál a díval se na bratrova záda. Po křídlech zbyly jen malé pahýlky. Krev ještě stékala. Bušení srdce malého chlapce přehlušilo vše okolo. Nevšímal si dění kolem sebe. Neslyšel hysterický pláč matky a ani řev otce, na kterého se vrhlo pět chlapů. Neslyšel otcovo lapání po dechu, jak ho opouštěl život a ani otcovu krev kapající na parkety. Neslyšel nic. Pro malého chlapce existoval jen ten pohled na bratrovy trčící kosti.

Necítil nic, když ho dvě obrovské ruce chytili a vytáhli do vzduchu. Necítil ani vlastní slané slzy, jež se kutálely po tvářích. Nesnažil se odporovat.

Z jeho letargie ho vytrhl až hlas matky, která ho najednou držela v náručí. Byla nakonec mateřská láska silnější než zlo? „Utíkej a neohlížej se. Najdu si tě a budu vždycky s tebou," řekl mu něžný hlas matky. Z bezvýchodné situace přeci jen vedla cesta. Žena vyhodila svého syna z okna na ulici.

Roztříštěné sklo dopadlo spolu s tělem na zmrzlou půdu. James vstal a fňukl. Měl pořezané ruce, zlomené křídlo a nechtěl tam nechat maminku. Musel jí poslechnout. Rozběhl se ulicí pryč. Věděl, že na tom záleží jeho život. Kdyby našel pomoc, třeba by svou mámu zachránil.

To už se ale za ním hnal jeden z těch velkých chlapů. Bylo jasné, že dřív nebo později ho dohoní. James se bezmyšlenkovitě vrhl do postranní uličky. Bohužel zapomněl, že je slepá. Než se stihl otočit, cestu zpět mu zatarasila velká postava.

Ten večer zazněly ještě tři výstřely - jeden z Jamesova rodného domu a dva z té temné slepé uličky.
...

A pak se zrodila temnota.