Křik němých

Rys to umí nejlíp (I.)

Lehce jsem zaklepal na dveře a na slova: „Dále," jsem vešel do kanceláře.

„Už rok se snažíme infiltrovat do Řádu a pořád se nám to nedaří. Proto jsi přišel. Máš větší potenciál než muži, které jsem poslal předtím," začal muž sedící za pracovním stolem a očima mě propaloval. Rukou mi pobídl, abych se posadil na židli proti němu.

„Tím potenciálem myslíš mé uši a ocas že? Co mám přesně udělat?" řekl jsem mezitím, co jsem si sedal. Ruce jsem si složil do klína a přiměl je nechvět se vzrušením. Tajná mise? To je přesně dělané pro mě.

Generál Grigorij zvedl koutek úst do nepatrného úsměvu. „Samozřejmě, že myslím to, Noxi. Poslal jsem tam dva agenty. Jednomu se ani nepodařilo s Řádem navázat jakýkoliv kontakt. Ten druhý si vedl lépe... až do chvíle, než nám volal z telefonní budky. Prověřili si ho a jaksi se jím nelíbila spojitost s námi. Sice přežil, ale jeho obličej musel dávat dohromady náš plastický chirurg. Mám pocit, že jejich obezřetnost zvyšoval fakt, že oba dva byli obyčejní lidé a ne Malis. Tvým úkolem bude je kontaktovat a přidat se k nim. Až ztratí podezřívavost, tak nám pošleš všechny informace, co za tu dobu zjistíš a pak každý týden nejméně jednu další. Pokud uspěješ získáš hodně, ale pokud selžeš můžeš přijít o život. Zvířata v té skupině jsou nepředvídatelná," skončil svůj monolog generál TSZM - Tajných služeb zajišťujících mír. Opřel se o opěrku svého koženého křesla. Zatímco prsty začal bubnovat o stůl, zeptal se: „Co na to říkáš? Jsi jeden z mála, co to můžou dokázat. Zas tolik Malis v TSZM není."

„Jak je mám kontaktovat? A jak mám zajistit, aby nepřišli na to, že pracuji pro vládu?" položil jsem dvojici důležitých otázek.

„To už záleží na tobě, nechávám ti volné ruce. Udělej si to, jak uznáš za vhodné. Věřím v tebe, vím, jaký máš talent už od dětství," odbyl mě. Samozřejmě, že mě znal. Vždyť mě už od dvanácti on a jeho žena vychovávali.

„Dobře, beru to, ať mi někdo donese podklady, které zatím máme. Budu v projektáriu," ukončil jsem konverzaci a odešel. Věděl jsem, že tohle si můžu dovolit pouze já. Kdyby tohle udělal někdo jiný, letěl by oknem.

O dvě hodiny později jsem se nakláněl nad štosem papírů, které obsahovaly informace o Řádů a jeho členech. Byly tam zaznamenávány všechny podrobnosti o životě těch lidí, jejich zdravotním stavu, vojenském výcviku a rodinných poměrech. Prostě vše, co by se nám mohlo hodit. Všechny papíry byly plné písmen, až na jeden. Onen papír, měl na sobě pouze vytištěnou fotku, pár strohých informací, popis vzhledu a roli - vůdce Řádu. Říkal si Krkavec. Poznávacím znamením byla černá křídla, pírka v dlouhých černých vlasech a tři jizvy táhnoucí se po levé straně tváře. Přibližný věk 25 let. Rodiče neznámí. Minulost neznámá. Jeho původ byl tajemný. Nikdo nevěděl, odkud se vzal. Jako by se vynořil z temnoty pekla.

Bylo to dva roky zpátky, co Krkavec poprvé vystoupil na pódiu a dožadoval se pozornosti. Hlásal, aby měli Malis - lidé se zvířecími aspekty, stejná práva, jako mají lidé. V té době se tomu skoro každý smál. Malis přece ústavně už dávno měli stejná práva. Jak čas plynul, lidé se přestávali smát, kolem Krkavce se vytvořila skupina a každým dnem sílila. Dnešním dnem Řád čítal okolo 150 známých členů. Skutečný počet, ale mohl být až několikanásobný, jelikož se Řád začal šířit i po venkově a do dalších velkých měst.

Krkavec na svých projevech kritizoval vládu a policii, dehonestoval politiky a odvolával se pořád na to, že Malis jsou diskriminováni. V současnosti byl už tak troufalý, že požadoval samostatné území pro náš druh, kde by měli normální lidé bez povolení vstup zakázán. Poslední rok se také začali častěji objevovat útoky na lidi. Ve většině případů byli zastřeleni. Pár jich ale mělo rozervané hrdlo tesáky, byli otráveni hadím jedem nebo shozeni z vysoké výšky. Bylo více než jasné, že za toho mohli Malis. Když se potvrdila účast hadí ženy v Řádu, všem došlo, kdo za ty útoky může. Za tím vším stál Řád. Vláda požádala naše složky, abychom se s nimi vypořádali, co nejrychleji. Bála se teroristického útoku, který mohl hrozit. Řád se nebál zabíjet a bylo jen otázkou času, kdy zfanatizovaný dav vtrhne do sídla vlády.

I já patřil mezi Malis, ale toto chování jsem neschvaloval. Mou příslušnost k tomuto druhu dokazovaly rysí uši, žluté oči a vysouvací drápy oné vyhynulé divoké kočky. I přesto jsem nechápal, proč Krkavec tolik bojuje. Já se s diskriminací ze strany lidí nikdy pořádně nesetkal. Ano, na střední se mi někdy někdo za zády smál, ale komu se na střední nesmějí? Každý si na někom něco najde, aby ho mohl srážet.

Složil jsem štos papírů do komínku, sedl si a vložil obličej do dlaní. Řád si dával velký pozor, koho mezi sebe přijal. Tohle si vyžadovalo rafinovanější plán, než jen tam přijít a říct: „Čau, chci se přidat, protože nenávidím lidi."

Zvedl jsem hlavu a prohrábl si rukou vlasy. Grigorij mi věřil, nemohl jsem ho zklamat.

Já toho zpropadeného ptáka prostě dostanu.