Samotářka [HP FF]✔

19

Vlak se rozjel. Stále jsem nemohla najít žádné volné kupé. Šla jsem po chodbičce a konečně zahlédla kupé ve kterém nikdo neseděl. Byli tam ale něčí věci. Otevřela jsem dvířka kupé a vlezla dovnitř. Na jedné straně byly roztahané obaly od bonbónů a na druhé byla zas kupa knížek. Sedla jsem si tam kde byli knížky a vyčkávala než přijdou ti kteří momentálně obývají toto kupé.

Asi po pěti minutách se dveře otevřely a Kelly se rychle postavila. Vešli tam tři studenti a dívali se na Kelly nechapavím pohledem.
,,Ahoj, nemohla jsem najít volné kupé, tak snad nevadí že jsem si sedla k vám." Kudrnatá dívenka přesunula své knihy, aby se mohla posadit na své místo u okna. Černovlsý chlapec se na Kelly díval docela pohrdavě.

,,To ti přijde v pohodě nám jen tak vlézt do kupé?" Zeptal se černovlasý chlapec s docela naštvaným tónem.

,,No já-" nestihla nic odpovědět a zase ji skočil do řeči.

,,Proč nejdeš do vagónů pro zmijozelský?" Neseděla že tam vůbec něco takového je. ,,Tohle je neslušné nám sem tak vlézt." Byl nepříjemný, skoro křičel. Kelly nevěděla co na to říct a proč se tak k ní chova. Vždyť mu nic neudělala.

Dveře od kupé se najednou otevřely a stál v nich vysoký bělovlasý chlapec. Draco. Kelly byla v tu chvíli vděčná, protože Harry svůj pohled zaměřil na něj. ,,Nějaký problém Pottere?" Začal s klidným hlasem. ,,Kelly pojd sedneš si k nám, tyhle o tvou přítomnost nestojí." Sykl a vytahl mě z kupé.
Myslím ze Harry a Ron ještě něco říkali, ale to jsem jim nerozuměla. Soustředila jsem se na místo na mém předloktí kde mě Draco držel. Je to jakoby mi na tom místě tancovali jiskřičeky elektřiny.

Došli jsme ke kupé ve kterém však nikdo neseděl. Teda teď už ano. Já a Draco. Draco se posadil na sedadlo u okna a dělal ze se nic nestalo. Díval se z vlaku na ubýhající krajinu. Posadila jsem se naproti němu a také pozorovala utíkající stromy a keře. V hlavě mi probleskla ta jeho básnička a můj sen o ni. Jen co jsem si na ten sen vzpomněla bolelo to. Opět se mi tlačili slzy do očí a ja vlastně ani nevím proč. Draco si mě všiml. ,,Kelly? Jsi v pohodě?" Zeptal se starostlivě.

Kývla jsem. ,,Nic mi není." Jen se na mě neduvěřivě podíval a já se usmála, abych mu to potvrdila. Po chvilce ticha mi to nedalo a musela jsem se zeptat. ,,Máš víc takových básniček?"

,,Co?" Podíval se na mě. Byl docela nervózní.

,,No takových jako jsem si přečetla na Manoru."

Draco se podíval do země a nejspíš přemýšlel co odpovědět. Vyšlo z něj jen ,,Ne."

,,A pro koho byla ta kterou jsem si četla ja?"

,,Pro nikoho." Odpověděl celkem rychle a stále se díval na podlahu kupé. Styděl se snad za to?

Už jsem nechtěla vyzvídat tak jsem se opřela rukou o rám okna a pomalu zavírala očí. Nejspíš jsem usnula. Asi v pulce cesty jsem se probrala a pootevřela oči. Draco si mě nevšiml a zase si něco zapisoval do toho sešítku. Podíval se na mě. Jen co si všiml že se na něj taky dívam zaklapl rychle ten sešit a strčil ho to brašny. Nevšiml si že z toho vyletěl nějaký papírek. Mlčela jsem o tom. Můžu si to přečíst.

Venku už byla tma a po chvilce vlak prudce zabrzdil. ,,Jsme tu." Zvedl se Draco a čekal až půjdu s nim.

,,Jen jdi najdu si tě v sini." Draco kývl a odešel. Momentálně to byl asi muj nejlepší přítel kterého mám a nemusím se bát s nim mluvit. Sebrala jsem rychle ten papírek a přečetla si ho.

Budeme se ptát, kdo z nás
měl víc... kdo koho poprvé
zval na měsíc.

Je to pěkné, ale co to znamená? Strčila jsem to rychle do kapsy habitu a vyrazila z vlaku.

Došla jsem do síně a posadila se vedle Draca a ostatních ze zmijozelu.
Poslouchala jsem co říká Brumbál. Teda aspoň jsem se snažila. Mé myšlenky zase skončili u te básničky a přemýšlela jsem co to znamená a hlavně pro koho je.

Po večeři jsem šla do svého pokoje kde jsem si vzala ještě knížku a chvilku si četla. Pak jsem ale usnula.

><><><><><><><><><><><><><><><><><><><
Ahojky, tak nová kapitola po dlouhé době za což se omlouvám protoze se poslední dobou nějak nemohu chytit tak doufám ze tohle je dobry zatím papa

~Barča