Brzy si oba uvědomili, že je načase se vrátit zpět do Soulu. Tae se dlouho loučil s Yutou a doufal, že ho brzy navštíví, aby ho mohl na oplátku provést on Soulem. Cítil se mu dlužen, protože moc dobře věděl, že bez jeho pomoci by byl mockrát ztracen.
,,Slibuješ, že když přijedu, tak mě také ochráníš před pouličním gangem?" Vtipkoval Yuta.
,,Na to se můžeš spolehnout. " Odpověděl Tae s úsměvem a chlapce pevně objal na rozloučenou.
🔗
taetae přidal něco do svého příběhu! taetae:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
finally coming home.
,,Kookie? Víš co mi až teď došlo?" Promluvil Tae vážně a otočil se k černovláskovi.
,,Copak?"
,,Kluci se na mě musí strašně zlobit za to, jak jsem zmizel." Odpověděl. ,,Však se mnou nebudou chtít ani mluvit..." Pokračoval s hlavou v dlaních.
,,Ale prosím tě. Tím se netrap. Budou rádi, že jsi zpět." Uklidňoval ho Jungkook, zatímco ho povzbudivě hladil po zádech.
📎
Tae marně doufal, že je někdo z kamarádů bude čekat na letišti, ale nestalo se. Snažil se to přesto na sobě nedat znát.
Nálada se mu zlepšila, jakmile došli k jeho bytu a sotva vešli dovnitř, je čekalo překvapení.
,,Taeeee!" Zvolal Hoseok vesele a společně s ním ho ostatní začali zavalovat objetími.
,,Konečně jsi zpátky! Už jsme mysleli, že budeme muset do Tokia osobně." Prohlásil Namjoon s velkým úsměvem na rtech, který odhalil jeho ďolíčky.
,,Jsme rádi, že jsi v pořádku." Řekl Jin starostlivě.
,,Jistě, mami." Zasmál se Tae.
,,Příště chci jet taky, pfff." Promluvil Suga rádoby uraženě.
,,Asi tak, takhle se na nás vykašlat." Pokračoval Hobi.
Jungkook mezitím sledoval Taeho rozzářenou tvář - úsměv a jiskřičky v očích. Takového ho miloval ze všeho nejvíc.
Dal bych cokoliv za to, abych tě mohl vidět šťastného každý den, protože tvoje štěstí je pro mě to nejcennější.
📎
Další den Jungkook naplánoval výlet. Chtěl Taeho vzít na místo, kde byli naposledy před lety. Taemu se nejdřív nechtělo, protože byl donucen vstát ještě před svítáním, ale nakonec to i přes poznámky zvládl.
Už zdálky si hnědovlásek vybavil, co je to za místo.
Pláž - ta stejná pláž, kde ho tenkrát Jungkook zachránil před utopením.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nastala někdy chvíle, kdy si mě nezachránil? Asi ne.
Sledovali, jak moře začínali prozařovat paprsky vycházejícího slunce, zatímco si jim chladný vánek pohrával s vlasy.
,,Přál bych si, aby mi netrvalo tak dlouho pochopit, že bez tebe nedokážu žít. Mohli jsme si ušetřit ty roky, které jsme promarnili jeden bez druhého." Řekl Jungkook. ,,Navždy se budu cítit provinile." Dodal a smutně se pousmál.
,,Už jsem ti dávno odpustil, Kookie. Je to minulost a už to nemůžeme ovlivnit. Tenkrát nám to nebylo souzeno, ale teď je to jinak. Už není nic, co by nám zabránilo v tom, abychom byli spolu. Dokud se budeme neustále ohlížet za tím co bylo, tak nikdy nebudeme šťastní."
,,Začneme tedy znovu?"
,,Ano. "
,,Ať se stane cokoliv, věřím že si k sobě vždy najdeme cestu. "
,,Já vím, protože pro mě to vždycky budeš jen ty, koho miluji."
A tak jsme se nakonec přece jen dočkali šťastného konce.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
The end.
Tadaaaa 😂 konec fanfikce, koťátka 😂
Snad se vám líbila. 😻 Napište, o kom bych měla psát někdy příště. ;)
