Jungkook byl šťastný a překvapený zároveň, že se mu Taehyung ozval sám od sebe.
Tak přece jen mezi ním a tím klukem nic není? Určitě ne, jinak by mi nepsal...
Společný chat:
Členové: namjoon_daily, pinkjin, jung_hobi,, min_suga, kookieboy
kookieboy; ozval se mi Tae...
pinkjin: vážně??? Je v pořádku?
kookieboy; řekl bych, že ano
namjoon_daily: říkal kdy se vrátí?
kookieboy: to ne.. ale nabídl jsem se, že bych přijel za ním.
jung_hobi: A???
kookieboy: je mu to jedno asi
pinkjin: co přesně napsal?
kookieboy: "dělej si co chceš"
namjoon_daily: typický Tae. Nenapíše ti přímo, abys přijel.
kookieboy: nebo mě fakt vidět nepotřebuje.
min_suga: blbost
min_suga: je to tak, jak říkal Namjoon. On ti to prostě nenapíše doslova. Chce ať přijedeš, protože ty sám budeš chtít.
jung_hobi: nemůžeš po tom všem očekávat, že za tebou přiběhne.
kookieboy: já vím...
🌜
Párkrát už v Tokiu byl. Zalidněné ulice tohoto města mu kdysi umožňovaly se ztratit v davu, aniž by vzbuzoval pozornost.
Nevěděl co říct Taehyungovi, až se před ním objeví. Že je mu to líto? To už řekl tolikrát a žádnou změnu to nepřineslo. Že ho ten věčný pocit viny sžírá víc a víc? I to Tae dávno věděl.
🌛
Jungkook se potuloval městem a v každém chlapci, kterého minul, hledal Taeho.
Rozhodl se jít do kavárny, kterou často Tae sdílel na instagramu. Ani nedoufal, že by tam na hnědovláska narazil, protože to by se podle něho jednalo až o příliš velkou náhodu, jenže sotva zahnul do ulice, na které se kavárna nacházela, uviděl známou osobu stát přímo před dveřmi. Opíral se o zeď a zamyšleně hleděl do telefonu.
Jungkook rázem zpanikařil a ztratil všechnu odvahu.
Nejistě přišel ke kavárně a nespouštěl oči z Taeho.
Najednou Tae odvrátil pohled od telefonu a jejich oči se střetly. V ten moment si to Jungkook uvědomil.
Tak moc tě miluji, Tae a nikdy nepřestanu. Bez tebe nejsem nic.
Taehyung byl zaskočený, že opravdu přijel. Myslel si, že jeho útěkem to mezi nimi skončilo a teď když stál před ním a nejednalo se o žádnou z jeho halucinaci, nedokázal myslet na nic jiného, než že už nemá sílu utíkat dál.
Neměl už v podstatě sílu na nic. Chtěl Kookiemu padnout do náruče a začít brečet - tak moc se cítil na dně.
,,Přijel si." Promluvil Tae, úsměv mu prohrával na rtech.
,,Nedokážu bez tebe být. Půjdu za tebou, ať si kdekoliv. "
,,Miluji tě natolik, že před tebou utéct nedokážu. Vidím tě v každém snu, každém stínu, v každém, koho potkám..."
,,Já vím, že se bojíš, ale dovol mi tě milovat. Buď znovu můj, Tae. Udělám cokoliv..."
,,Dobře. Dávám ti tedy druhou šanci. Už nemám co ztratit."
❤️❤️ Ahojky koťátka!Doufám, že se vám dnešní část líbila<3 PLS ONI JSOU SPOLU TAK CUTE- aw
See you soon and ily!✨