Dívka bez života Avengers

8. Prosím, neumírej !

Nemáte proti mně šanci, pochopte to !

Nedovolím ti vzít si ten kámen a ani ten papír!

Ten kámen mi patří a taky si ho vezmu.

Stála jsem blízko u něho. Podívala jsem se mu do očí.Pak jsem si vzpomněla co se mi stalo s těmi co mě měli hlídat , ale tohle bylo jiné jakoby bych tam byla znovu. Ale ne!

Začala jsem se třepat, kopla jsem ho mezi nohy a do obličeje.

Rychle jsem vyběhla a skočila jsem na motorku( ne doslova), viděla jsem ho za sebou, on je tu taky na motorce, no to mě.....

Nestihla jsem to ani doříct a už mě chytla ta mně známá pichlavá bolest v boku.

Přidala jsem , všimla jsem si Natashi v autě vedle mně. Předjela jsem ji a přidala.Vytáhla jsem si pistol , takhle je netrefím. Naklonila jsem motorku do boku a v zatáčce jsem se zaměřila na kola auta. Naměřila jsem a střelila, trefa!

Natasha nebyla pozadu a střílela taky, trefila mě do nohy a málem do hlavy ale jsem v pohodě.Pořád mi nepřestávalo v boku píchat a už to bolelo víc.

Jela jsem k lesu, musím se jim ztratit jinak mě dostanou.

A už to bylo, chytla jsme se za hlavu a vylítla i s motorkou do lesa.Dopadla jsem na kámen, au.

Bolelo to příšerně. Chytala jsem se za hlavu. Plazila jsem se víc hlouběji do lesa. Chytla jsem se za břicho a křičela. Už jsem zvracela i krev. Z té bolesti jsem začala brečet a křičet tak moc , že mě museli slyšet. Uslyšela jsem pohyb za mnou. Do hlavy se mi pořád něco tlačilo a tělo mi hořelo, cítila jsem jakoby se mi tělo spalovalo. Najednou jsem viděla před sebou svojí sestru Gamoru.

Doplazila jsem se k ní , byla mrtvá.

Začala jsem brečet hodně hlasitě.Křičela jsem ,protože to bylo jako bych umírala.

Zvedla jsem ji a brečela. Moje slzy ji dopadali na tvář.

Najednou jsem slyšela hlas Thanose v mé hlavě.

To ty si ji zabila! Jsi monstrům! Zabila jsi nevinnou , svou sestru!

Ne, ne ,ne ! Naříkala jsem.

Viděla jsem před očima jak jsem ji zabila.

Brečela jsem ještě víc, Držela jsem ji tak pevně jak to jen šlo.

Někdo ke mně došel ale nevím kdo.

Byla jsem to já.

Vše to bylo moje chyba!

Nebud'......nebud' mrtvá prosím , já nemůžu bez tebe žít prosím.

Za vše můžu jen já, kdybych se bránila.

Vytáhla jsem svojí dýku z jejího srdce. A chytla ji ještě víc pevněji.

To já mám být mrtvá, ne ty!

Prosím, já se omlouvám, prosím nebud' mrtvá, jsi moje sestra! Já nemůžu tě ztratit, jsi jediná která mi zbyla.

Brečela jsem a prosila a najednou byla pryč.

Ne!! Prosím! Dostavila se mi ještě větší bolest než před tím. Začalo se mi špatně dýchat dusila jsem se vlastní krví , tekla mi z pusy ven.Začal se zvedat vítr , začala bouřka a párkrát u mě trefil blesk.

Prosím, at' to skončí!

Zase ležela přede mnou.

Zabila jsi mě, má sestra mě zabila.