Dívka bez života Avengers

23.Přes všechny překážky , vždy spolu !

Minuty ubíhaly a nastalo hrobové ticho.Svůj zrak jsem pomalu otáčela ke zdi a zírala na ni.Cítila jsem že se Nat  na mě dívá  a čeká, ale jako bych zapomněla mluvit.Moje ruce se třepali a nevěděla jsem co dělat.Bojím se ty věci říct? Nebo se jen stydím ? Mám se za co stydět ?  Je to moje chyba ? Všechny tyhle otázky si kladu každý den a nemůžu si na ně odpovědět.Polkla jsem , nadechla se a podívala se na Nat. "Nat..já .." Stoupla jsem si a začala jsem se procházet po pokoji. "Proč mi to neřekneš ? " " Nemůžu !" "Co je na tom tak těžkého ?!" Rozkřikla se. "To tě nemusí vůbec zajímat!"  "Proč mi to nemůžeš prostě říct !?" "Proč tě to tolik zajímá ?!" Zavrčela jsem. Nat se mi podívala do očí a dávala si chvíli než promluví. "Protože mi na tobě záleží !" Řekla ,ale jakoby to nebylo pro moje uši. "Nikomu na mě nezáleží !" Řekla jsem. " A víš proč Nat ? Celý svůj život jsem všem ubližovala , já ...já si nic nezasloužím ani to aby někomu na mě záleželo !Protože všechny ty věci co jsem udělala se postupně vracejí ještě ve větší síle  na oplátku.Ta bolest co cítím a skrývám je tak velká , že kdybych mohla, zabila bych se ,ale na to jsme až moc sobecká, protože až ted' mám možnost žít svůj život!Ale víš co je vtipné, že to ani nejde, jedině pokud' bych neudělala jednu věc!"

Nat se na mě dívala se skleněnýma očima a pak je sklopila. "Pořád chceš vědět co doopravdy se stalo v mém životě ? Protože podle mě, je to ztráta času!" Nastala chvíle ticha , která pro mě byla nepříjemná.Podívala jsem se z okna a nadechla se."Ano !" Uslyšela jsem za sebou, otočila jsem se a podívala se ji do očí. "Nalháváš si sama sobě!" Vzdychla jsem a sedla si na postel, vložila tvář do rukou a nechala pár slz sjet po mých líčkách. Nadechla jsem se a podívala na Nat. Máš pocit že všechno potřebuješ vědět Nat ? Potřebuješ vše vědět ? Tak tady to je ! Zvedla jsem se rychle a přiložila prsty na její spánky a nechala všechny své vzpomínky plynout do její hlavy.Nestihla vůbec nijak zareagovat, nic.Zase jsem viděla vše co jsem si zažila , bylo to jako bych se tam vrátila a cítila tu bolest znovu a znovu.

21:47

Dala jsem prsty pryč a sklopila oči dolů.Slzy mi tekly po líčkách a nešly zastavit.Nedokázala jsem se Nat podívat do očí a nevím proč.Dávala jsem si velký pozor abych ji neukázala Thanose a proč !? To sama nevím.

"Ruby já..." Podívala jsem se ji do očí a viděla zděšení, lítost a...strach!Podívala jsem se za ni na dveře a kývla hlavou ke dveřím."Jdi !" "Ne, musíme si promluvit !" "Není o čem mluvit !Jdi!"Otočila jsem se ji zády a podívala se na hvězdy." Ted' se mi nebudeš otáčet zády Ruby ! Máme o čem mluvit !" Zkousla jsem si ret a držela se abych ji něco neudělala."Došli ti slova? Mluv se mnou !" "Řekla jsem jdi !" Zakřičela jsem a podívala jsem se na ni naštvaně. Šlo ji vidět na očích obava a pak jsem pochopila proč, opět ty černé žíly a když jsem se podívala do zrcadla , měla jsem černé oči."Jdi !" Řekla jsem a nechala vše  zmizet."Jednoho dne , nebudeš mít na výběr !"Nat Prosím!""Vím co si myslíš a ne nemám z tebe strach !"Podívala jsem se na ni a zkoumala, slzy v mých očích už nebyli, opět tu byla moje kamenná tvář.

Sedla jsem si na postel a spojila ruce na stehnou."Sedni si." Nat si sedla a chytila  mě za ruce.Chvíli jsme se dívaly jen sobě do očí než jsem hlavu stočila na stranu."Omlouvám se!" Zašeptala jsem a popotáhla."Nemáš se za co omlouvat, to já tě vyprovokovala."Uchechtla jsem se a zadívala se na zed'. "Jak se cítíš po naší hádce a po všem?" Zasmála se, musela jsem se taky zasmát, protože se známe chvíli a už se hádáme." Ne moc dobře!" Usmála jsem se ,ale pak mi sjelo pár slz po tvářích."To zvládneme a já ti pomůžu !"Obejmula mě a to bylo poprvé co jsem zažila upřímnou lásku a starost, teda pokud nemluvíme o Furym ten se stará taky dost."Moc se omlouvám ,že jsem tě k tomu donutila!" "To je dobré , popravdě jsem ráda!" Odtáhla jsem se a usmála se na ni."Nezapomeň mě můžeš říct vše ! Přes všechny překážky...." " Vždy spolu !" Dokončila jsem a usmála se.