6 Část Snow

45 1 0
                                    

"Ty musíš být Jackie," oslovila a mě a společně jsem si darovaly jedno objetí.

"Ráda Vás poznávám," řekla jsem a pokusila jsem se o co nejmilejší úsměv. Oscar věděl, že se nerada seznamuju s novými lidmy.

"Prosím, nevykej mi. Budu se cítit potom jako stará. Jsem Tereza," zasmála se nad vlastní poznámkou a pustila nás dál. Jejich dům byl takový… obyčejný. Nebyl jako ten Oscarovo . Bylo  tady útulno a panovala tady příjemná atmosféra. V tomhle domě byla pánem Oscarovo maminka. Oscar mě odvedl do jeho pokoje v patře.

"Možná tu mám nepořádek," řekl, načež se zasmál a pustil mě dovnitř.

,,Ne, Oscare. Máš tam uklizeno!" zakřičela na něho jeho maminka. Nevěřícně jsem se na Oscara podívala.

,,Tobě uklízí pokoj mamka?" zeptala jsem se ho.

,,Ano, a to se potom nestačím divit, co tu najdu," přišla za námi Oscarovo mamka.

 Řekla nám, že nás nechá osamotě, ať se tu zabydlím. Jen co odešla z pokoje a než dovřela dveře, proklouzla za námi malinký psík. Skočila Oscarovi na postel a čuměla na nás.

 Sedla jsem si na postel vedle ní a začala jí něžně škrabkat na hlavičce. Dusty předla a převalovala se z bříška na záda a drápky se mi zachytávala do ruky. Nevadilo mě to.

,,Je roztomilý," řekla jsem a vzala jsem si ho do ruky.

,,Pamatuji si, jak jsem jako malá tahala našeho psa za ocas a on na mě vrčel. Oblékala jsem ho do nejrůznějších oblečků. Myslím, že mě za to nenáviděl," řekla jsem a pokrčila rameny.

,,Jo. Možná vypadá roztomile, ale on je ďábel," řekl a začal jí drbat na bříšku. Dus. Byl spokojený. Páníčka měla doma.

,,Taky bych chtěla pejska," řekla jsem smutně. Podívala jsem se po Oscarovo pokoji a nejvíc mě zaujala polička s knihami.

,,Ty umíš číst?" zeptala jsem se ho s vtipem.

,,Hele, Cartier. Ty nejsi v tomhle domě nejdokonalejší," řekl a svalil mě pod sebe na postel. Oscarovo vlasy mě lechtaly na obličeji, že mě přinutily si dvakrát kýchnout.

,,Tvoje vlasy jsou zákeřné," řekla jsem a zatahala mu za ně.

"Ale všichni je milují," řekl. Oscar se na mě usmíval tím jeho dokonalým úsměvem a já jsem cítila, jak se mi červeň hrne do tváří. V ten moment mě ale napadlo tolik otázek. Opravdu tvořím s Harrym pár? Vždyť jsme si nic oficiálně neřekly. Řekli jsme, že oni o nás nebudou vědět. Mám to brát tak, že jsme jako kamarádi s výhodama? Bylo tu tolik otázek, na které jsem si nedokázala odpovědět.

"Oscare co to děláš?!" okřikla jsem ho, když mě vzal do náruče a nesl mě někam pryč. Šel chodbou, potom po schodech dolů. Křičela jsem na něho a bouchala ho rukama, ať mě pustí na zem, ale on se jenom smál a kráčel si dál.

"Oscare kam ji neseš?!" okřikla ho jeho maminka v obýváku, když jsme tama procházely. Tedy Oscar procházel, mě jenom nesl. Neodpověděl jí a otevřel dveře, které vedly na zahradu. V tom momentě mi došlo, co vlastně chtěl celou tu dobu udělat. Venku byl sníh a on na zahradě měl docela silnou vrstvu čerstvě napadaného prašanu.

"Nemysli na to! Jestli to uděláš, tak tě zabiju!" okřikla jsem ho, ale on spíš dělal, jako by nic neslyšel. Hodil mě na sníh a hačal dělat takové ty kraviny, kdy vám ho strká snad úplně všude. Pod oblečení, do vlasů a dokonce i do pusy.

"Oscare bude nemocná!" křičela na něho Tereza. Harry mě už konečně nechal a pomohl mi se zvednout ze sněhu. Byla jsem celá zmrzlá.

Mohla jsem si říkat rampuch. Jo, rampuch století.

Došla jsem na terasu, celá promočená a s vlhkýma vlasama.

Harry se tomu celou dobu smál. Tereza přeze mě přehodila deku a celou mě do ní zabalila. Všechno přestalo být vtipné, když jsem začala kýchat. Odvedla mě dovnitř přímo do koupelny. Nařídila mi, abych se osprchovala horkou vodou a potom zalezla k Oscarovy do postele. No, nepředstavovala jsem si, že celé Vánoce proležím s teplotami v posteli.

Na rozkaz od Terezy jsem se osprchovala a mokré oblečení jsem dala na topení. Z mého kufru jsem vylovila pyžamo a na něj jsem si dala ještě teplý svetr. Jo, jsem úchyl na svetry.

Našla jsem si ještě takové ty chlupaté ponožky na nohy a potom jsem zalezla k Oscarovy do postele. Prohlížela jsem si jeho pokoj. Byl obyčejný a vypovídal o Oscarovo osobnosti. Potom se otevřely dveře a v nich se objevil Oscar s dvěma hrníčky. Vešel do pokoje a nohou šikovně zabouchl.

,,A teď se mnou budeš celou dobu ležet v postely," řekl slatně a položil oba hrnky na noční stolek a zalezl za mnou.

,,Promiň," omluvil se mi a dal mi pusu na nos.

,,Příště to budeš ty, kdo bude nemocný," řekla jsem mu a kýchla si.

"No tak to pr. Jsem zpěvák, musím mít hlasivky v pořádku," odporoval. Vzala jsem polštář a bouchla ho s ním do hlavy. Lehla jsem si na bod, zády k němu a hrála uraženou. Oscarovo ruce se objevili u mě na boku a přitáhl si mě blíž k němu.

"Promiň," zašeptal mi do ucha. Chytla jsem jeho ruku a víc se k němu přitulila. Oscar mě obejmul a dal mi pusu do vlasů.

Jak tohle bude pokračovat dál? Zeptala jsem se sama sebe a vážně jsem si nedokázala odpovědět. Měla bych navštívit psychiatra, protože už vážně bych si měla přestat povídat si sama se sebou.

...............................................................................................................................................................

Asi si říkate ,že je tu zmatek já vám to vysvětlím.

Četla jsem si ty části a zdálo se mi ,že je všechno na rychlo .Rozhodla jsem se to více rozepsat, takže se velice omlouvám jestli jsem vám způsobila zmatek ,ale ted ta povídka snad bude lepší.

Vaše Petula

☆Roller Coaster☆Kde žijí příběhy. Začni objevovat