Oscar's POV
Vysoké lesy rámovaly cestu v parku a kolem nás poběhávaly děti, jak jsem šel s Charlie na malou letní procházku v New Yorku. Charlie mi víc stiskla ruku a usmála se na mě. Byl jsem šťastný. Přitáhl jsem si Charlie k sobě a chytl ji kolem pasu. Věnoval jsem jí polibek do vlasů. Plánovaly jsme společnou budoucnost. Lidé kolem nás se na mě a Charlie dívali. Nebylo to nezvyklé a Charlie to nevadilo. Ona byla modelka.
Byly to už 4 roky, co se se mnou Jackqueline rozešla a my ztratily kontakt. Pokoušel jsem jí psát, ale změnila si číslo a jediný, kdo měl to nové, byl Felix a ten mi ho nechtěl dát.
,,Charlotte!" vykřikla asi 21letá maminka a rozběhla se asi za čtyř roční dcerkou, která seděla v šatičkách na zemi a držela se za kolínko, ze kterého jí tekla krev. Po tváři jí stákaly malé slzy a ona se dívala na její maminku, jak se jí pokouší pomoct. Vzala malou Charlotte do náruče a odnesla ji na lavičku, kde ji položila a z kabelky vytáhla balíček kapesníčků a začala jí ošetřoval poraněné kolínko. Šáhla znovu do kabelky a tentokrát vytáhla gumičku a stáhla si polodlouhé hnědé vlasy do drdolu. Podíval jsem s na její maminku pozorněji a ztuhl jsem na místě. Její tvář byla podobná... Ona byla podobná na Jackie. Povídal jsem se na Charlie.
,,Hele, uvidíme se v hotelu tak za půl hodiny," řekl jsem jí.
,,Dobře," řekla a vtiskla mi na rty jeden polibek, potom odešla.
Vydal jsem se ta malou Charlotte a dívkou, která vypadala jako Jackie.
Vzpamatuj se Oscare! Třeba to vůbec není ona!
,,Můžu Vám nějak pomoct?" zeptal se je jí. Malá Charlotte se na mě podívala. Měla modré oči a blondaté vlasy, v obličeji rysy Jackie...
,,Os- Ne, děkuji."
Sakra, sakra, sakra! To je Jackie. Ale jak? Počítej Oscare, počítej!
,,Mami? Co je to za pána?" zeptala se Charlotte milým hláskem.
,,Já nevím Charlotte, ale my jdeme domů, pojď," řekla a vzala malou Charlotte do náruče.
,,Jacquelinne neblázni. Znáš mě, moc dobře. Promluv me si," vyhrkl jsem na ni. Dívala se mi do očí a přemýšlela. Poznal jsem to na ní. Byla si hodne nejistá mou přítomností.
,,Prosím," poprosil jsem.
,,Tak fajn. Ale musím jít domů, abych ošetřila Charlotte," řekla, otočila se a šla směrem pryč z parku. Rozeběhl jsem se za ní a vzal jí Charlotte z náruče. Vždyť je přece moje. Věděl jsem to. Nebo jsem to spíš tušil.
,,Co to děláš?" vyhrkla Jackie a podívala se na mě jako na vraha.
,,Vezmu ji," řekl jsem. Malá Charlotte mi omotala malé ručičky kolem krku a hlavičku si položila na mé rameno. Jackie nevypadala zrovna moc dvakrát nadšeně.
,,Neboj. Veď mě," pobídl jsem jí. Dala se do pohybu a já šel s malou Charlotte vedle ní. Nemluvily jsme.
,,Jackie..."
,,Promluvíme si až budeme u mě," skočila mi do řeči a tím naše veškerá konverzace skončila. Charlotte mi po chvíly usnula na rameni a já jsem se usmál. Prošly jsme parkem a potom městem. Všichni se na mě dívaly udiveně. Ano, Oscar Enestad , který má přítelkyni nese dítě v náruči a vedle něho jde půvabná dívka z rodu Cartier. Na první pohled to bylo divné.
