Jackie's POV
Z hotelu jsem vyběhla jako neřízená střela a namířila si to přímo do nedaleké kavárničky, kde jsem měla v plánu kreslit. Procházela jsem kolem hotelu, ulicí dál a dál. Mé kroky směřovali daleko od hotelu, do kavárny, kde jsem se chtěla usadit. Každým dalším krokem jsem byla blíž a blíž ke svému cíli.
No řekněte, kdo by odolal kávě ze StarBucks? Já tedy ne. Otevřela jsem dveře a mě ovanula vůně čerstvé pražené kávy, čokolády a karamelu. Panovala tu pěkná nálada. Všichni se usmívali. Usedla jsem k jednomu ze stolečků a poté si objednala muffin a perníkové latté. Z mé tašky jsem vytáhla skycák a dvě tužky. Předmět, který jsem si vybrala byl jednoduchý. Vázička přede mnou.
Z šálku se odpařovala pára, stouplala a odpařovala se pryč. Z mého muffinu jsem jen tak uždibovala. Spíš jsem si užívala náladu kolem a tu vůni.
Můj obled upoutala skupinka holek, která se kě mě více přibližovala.
,,Ehm, ty jsi Cartier? Ta co je na tour s The Fooo Conspiracy, ne?" zeptala se brunetka.
,,Potřebujete něco? Předem Vám říkám, že Vás za nimi do hotelu nezavedu," řekla jsem rázně a snažila si jich nevšímat.
,,Prý chodíš s Oscarem," řekla vyšší blondýnka na podpatcích, co by si každý rozbil hubu.
,,Je na tebe až moc dobrý! Nechápu, jak se může s tebou zahazovat. S takovou chudinkou," pokračovala a já se na ní jenom podívala. Hledala jsem správné slova, jakýma bych vyjádřila svůj názor.
,,Víš, možná to bude tím, že mi spolu nechodíme. Jak si to můžeš myslet? Přeci, kdo by zahazoval čas s takovou, jak jsi mě nazvala, chudinkou?" zeptala jsem se jí, přičemž jsem sbírala svoje věci a házela je do tašky.
,,Vzdáváš se bez boje?!" křikla na mě ta blondýnka, když jsem konečně byla na odchodě z kavárny.
,,Raděj odejdu jako poražená, než jako vítěz," řekla jsem a vypařila se z kavárny do zimní nálady New Yorku.
Nechtěla jsem se ještě stále vracet na hotel. Spíš jsem si chtěla pročistit hlavu. Odpovědět si na pár otázek. Chudinka? Proč se se mnou Oscar zahazuje? Má na lepší... Kopala jsem do sněhu a dívala do země. Z oblohy se začal snášet další povlak sněhu. Peříčka andělů.
Existují andělé? Hlavou mi prolétávaly otázky. Prošla jsem nějakým parkem až k zamrzlému jezeru. Dívala jsem se na něho. Přemýšlela nad tím, proč je život tak nespravedliví. Copak člověk musí být dokonalý? Nejspíše ano...
Celá promrzlá jsem dolezla do hotelového apartmá. Sundala jsem si kabát a skopla boty z nohou, tašku odhodila do rohu.
,,Už jsi zpátky? Akorát jdeme na večeři," řekl Felix.
,,Nemám hlad," řekla jsem rázně a prohnala se kolem něho.Dívali se na mě jako na blba.
Šla jsem přímo k sobě do pokoje. Nebylo nic zvláštního na něm, tedy až na klubíčko, které spalo na mé posteli.
,,Oscare?" zašeptala jsem a odkryla přikrývku, pod kterou se nacházel Oscar. Spal jako miminko. Jemně jsem se usmála a zpátky ho přikryla.
Svlékla jsem se do spodního prádla, věci poskládala na hromádku a vklouzla do koupelny. Svlékla jsem i zbytek oblečení a vlezla do sprchového koutu. Pustila jsem vodu a lehce jsem vyjekla, když na mou kůži dopadla sprška ledové vody. Ihned jsem navolila horkou vodu. Nechala jsem kapičky stékat po mé kůži. Představovala jsem si, že všechno zlé smyju a bude to lepší.
Dvířka sprchového koutu se otevřela a kde mě vklouzl nezvaný návštěvník. Chtěla jsem začít křičet, ale jeho dlaň se objevila na mých ústech. Ten dotyčný mě ihned na to začal líbat na krku. Jeho vlasy mě lechtaly na lícní kosti. Přirazil mě ke studeným kachličkám a já se napřímila.
"Já nespal," zašeptal.
"Já se chci jenom osprchovat, Oscare," řekla jsem mu a odstrčila ho od sebe.
"Ale já se chci osprchovat s tebou," zašeptal mi do ucha a prstem mi přejel po noze.
"Ale no ták," zasténal a prosebně se m po díval do očí.
"Vypadni, Oscare!" řekla jsem mu a otevřela dveře od sprcháče.
"Uvidíme se v posteli," mrkl na mě a odešel...
