Brumbálův projekt se vrací

Prolog

Velká síň opět praskala ve švech. Jak by také ne, když dnešní večer byl tak zvláštní. Sama Minerva McGonagallová, zástupkyně ředitele Brumbála, největší hlavounka doby hned po Brumbálovi, se kterým o tento titul stále zápasila, měla pronést projev.

Mnoho studentů přibíhalo z venku, aby večeři stihlo, a nosilo tak do Velké síně sníh smíchaný s blátem. Školník Filch stál u dveří a na všechny se mračil, protože na víc momentálně neměl pravomoce.

„Já už opravdu..." začala nebelvírka, ale uprostřed věty kýchla. Pak si přitáhla šálu blíž ke krku, a ještě trochu se zabalila do pláště. Chodit ven v tomhle počasí bylo o zdraví.

„Merline, Cathy, snad tě dá madam Pomfreyová dohromady," povzdechla si Lily, když se zadívala na spolužačku ze šestého ročníku.

„Na ošetřovně? Ne, děkuju, tohle zvládnu sama," ušklíbla se dívka a následně znovu kýchla. „Mimochodem, nevíš, co Minerva chystá?" zeptala se primusky. Lily ale jen bezmocně pokrčila rameny.

„Netuším. Hlavně teď v prosinci," zavrtěla nechápavě hlavou. Vánoce už klepaly na dveře a letos snad ještě hlasitěji než jindy.

„No jo, máme je tu za dva týdny. To to zase uteklo," povzdechla si Cathy, ale pak pokrčila rameny.

„Nestěžuj si, co mám pak říkat já? Nespím, pomalu ani nejím a práci nestíhám," sedla si Lily k nebelvírskému stolu. Cathy se posadila pěkně vedle ní.

„Člověk by se ptal, co pořád děláš," ozval se kdesi za ní hlas, který moc dobře poznávala. Sdílela s jeho majitelkou totiž už sedm let pokoj.

„Vždycky něco důležitějšího než ty," ušklíbla se zrzka na svoji kamarádku, která si právě sedala naproti ní.

Mary si důležitě opřela hlavu o ruku a zadívala se na Lily pohledem, který dělávala často. „Ne, myslím to vážně. Co to přes dny děláš?"

Lily se mírně ošila. „Znáš to. OVCE, úkoly, eseje, primusské povinnosti, které by James neudělal sám, schůzky s prefekty, James, vy, občas i ten spánek a samozřejmě mnoho hodin. Najdi si tam čas na něco víc," pokrčila rameny. Pár částí vynechala, ale to snad nebylo tak důležité.

„Copak ty nepracuješ v pracovně, že si to musíš tahat do knihovny?" vzpomněla si Mary na to, že ji dnes zase zahlédla zavalenou papíry u jejího oblíbeného stolu.

Lily jen s nezájmem pokrčila rameny.
„Nemůžu se tam soustředit. Je to hrozně divné pracovat někde, kde mě nikdo neruší," prohodila s nezájmem. Pravdou ale bylo, že její pracovna byla věnována účelům vyššího dobra.

Mary už se nadechovala k dalšímu promlouvání, ale Cathy ji zarazila. „Už se to děje," doprovodila to kýchnutím, což dodalo zprávě potřebnou důležitost.

A skutečně. Minerva McGonagallová konečně povstala a chystala se pronést svoji řeč na téma něčeho, co bylo skoro půl roku zahrabáno v zapomnění.

„Studenti a studentky," začala jako obvykle. Po tomhle proslovu by většina dětí přestala vnímat, ale dnešní den byl čímsi významný. Hlavně pro poslední dva ročníky.

„Nastává čas Vánoc a s ním přichází i dlouho očekávaný projekt profesora Brumbála. Nelekejte se," dodala zlehka, když někteří studenti vyšších ročníků poděšeně vyjekli. Věc, na kterou se všichni snažili zapomenout, se znovu vynořila odkudsi jako časovaná bomba.

„A nové vedení," poukázala na sebe samolibě, až se pár sedmáků ušklíblo, „přináší i mnohé změny."

Po tomhle se po sobě všichni starší začali otáčet a hledat známky pochopení. Změny? Jaké změny? Proč? A kdo je to nové vedení?