Brumbálův projekt se vrací

4. Den 1/6✔️

Den začal mnohem dříve než slovy, která pronesla zrzka v lese. O mnoho a mnoho hodin dřív se ale skoro nic nestalo. Marlene s Emmelinou málem zaspaly ranní běh. Amélie hlasitě nadávala, zatímco se už třetí ráno obouvala do běžeckých bot. Nutno podotknout, že třetí ráno ze tří. Nebyla to příliš dobrá bilance Andromediných schopností.

„Kde je vlastně Potter? Obvykle se mi tu směje, že jsem pomalá," vzpomněla si na včerejší ráno Lily Evansová, kterou dnes hvězdy obdařily výbornou náladou. Už od rána měla pocit, že potřebuje být k okolí milá a všímavá. Možná za to mohl včerejšek, kdy se po cestě do chaty poměrně otevřela novým lidem. Nelitovala toho, spíše jí to přišlo nemístné. Noc jí opět zastřela myšlenky.

„Chybí ti tu snad?" ušklíbl se Rabastan, co si v klidu poklusával vedle rudovlásky. Andromeda byla opět pár metrů před nimi. A Potter s nimi měl soupeřit o první místo. Jenže dnes tu tenhle člověk chyběl. Andromeda dokonce běžela rychleji než obvykle. Něco ji štvalo, to Lily poznala hned. Vlastně ani nikdo z nich nic neprovedl a stejně museli všichni běžet. Jen kvůli tomu, že byla Andromeda naštvaná, přece nemuseli trhnout bradavický rekord.

„Spíš mám pocit, že bych si na to ticho mohla zvyknout," odpověděla roztržitě zrzka, zatímco zběsile lapala po dechu. Sakra, dnešní den bude ještě perný. Rabastan se vesele zasmál a trochu přidal, aby dívku donutil srovnat s ním krok. Vlastně ho bavilo to samé co Pottera. Ona nebelvírská šprtka k tomu přímo nahrávala svojí soutěživostí a chtíčem být ve všem první.

„Tak kde je?" přidala Lily na rychlosti, až měla pocit, že vypustí duši. Sotva popadala dech, ale nepřestávala. Nikdy nepřestávala.

Rabastan protočil oči. „Jak to mám vědět?" To byl zase signál pro Lily, aby protočila oči ona.

„Jsi s ním na pokoji, měl bys vědět, co se tam děje," obvinila ho z nedbalosti. Rabastan se jen zašklebil a opět přidal na rychlosti.

Lily už naštěstí viděla světlejší místa v lese, která značila konec příšerného ranního zážitku. Chata byla přímo před ní, jen pár metrů. Ještě o kousek přidala, aby srovnala krok se zmijozelem. Při tom ji bolely snad všechny svaly. Zoufale zaúpěla, čímž vybudila zmijozela k lehkému zpomalení.

„V pořádku?" zeptal se jí.

Lily se někdy až podivovala nad tím, jak ji umí překvapit. Asi stejně jako Potter. „Jo, dobrý. To včerejší tahání lyží a sjezd mi nějak zničily svaly," postěžovala si a zamnula si předloktí i paže, kterými jí prostupovala zima. Tohle se jí při běhu už dlouho nestalo.

„To je pravda, šlo o nezapomenutelný zážitek," ušklíbl se zmijozel, který už také ztěžka oddechoval. Lily si to pro sebe zaznamenala, protože se pak necítila tak příšerně slabě a zničeně.

„A co ten Potter?" připomněla po chvíli ticha zrzka.

Tak ji to ještě nepřešlo, podivil se zmijozel. Co na něm proboha viděla? „Prý umírá," pronesl dramaticky a pokoušel se zachytit výraz zrzčiny tváře.

Lily zmateně naklonila hlavu na stranu a nakrčila obočí. „Cože? Je v pořádku?" starala se hned.

Rabastan tím pochopil, že primuska jejich ročníku má prostě obrovské srdce, kde má místo snad pro každého. Potter ji nedávno málem přizabil a ona se o něj stejně stará. Úplně stejné jako když on dostal tu ránu pěstí. Evansová byla prostě fascinující dívka.

„Jistěže ano, proč by také nebyl," zakroutil pobaveně hlavou Rabastan.

Lily s úlevným pocitem pokrčila rameny. Předstírat lhostejnost jí šlo snad ještě lépe než jiné emoce. „Třeba proto, že se mi sem dnes nepřišel posmívat. Vždyť si nenechal ujít ani jednu příležitost," ušklíbla se, ale v duchu už se viděla v chatě v podkroví.