TodoDeku [láska na první pohled]

Střetnutí

"Dobrý den třído. Omlouvám se za zdržení ale musel jsem ještě něco vyřešit.,,

*po škole*

"Ehm Midoriyo? Může se tě zeptat co byla ta věc s mím trikem? Všichni máme přece stejný uniformy...,,
Do prdele. Co budu dělat.
"Ehm no... víš...,, červená se Izuku. "U-u-ž mu-mu-sím jít..,, vykoktám ze sebe a utíkám pryč se slzama v očích. Jsem takovej idiot! Bože. Proč. Prostě proč?! Myslím si mezitím co utíkám. Z povzádálí na mě ještě cosi Todoroki křičí ale já už ho nevnímám.

*Doma*

"No ahoj! Jak bylo ve škole?,, stojí už u dveří Inko a hned se vyptává.
"Ve škole bylo fajn...,, odpověděl Izuku pořád ještě trochu se slzama v očích.
"Jdu se učit tak mě prosím neruš,, a Izuku se zamknul v pokoji. "Tak teda dobře no,, řekne už s nějakým podezřením.

*pohled Izuka*

Musím něco udělat... nějak mu to vysvětlit. Ale jak? No jasně! Zprávy.

Ahoj. Prosím tě. Omlouvám se za to
co se dneska ve škole stalo.
Nechceš se dneska ještě sejít?
Celé bych ti to vysvětlil.
S pozdravem Izuku

Zprávu jsem radostně odeslal a šel jsem si na chvíli odpočinout. Po několik minutovém čekání na odezvu jsem se konečně dočkal. Zabrní mi mobil a... Todoroki mi však nenapsal. Byla to pouze zpráva od dodavatele který mi měl dovést balíček. "Alespoň si pro ten balíček zajdu. Vždyť je to vlastně tak figurka All mighta!!,, Rychle jsem na sebe hodil mikinu nějakou tu bundu co sem našel na posteli a vyrazil jsem. Cestou jsem myslel co bych řekl Todorokimu na našem prvním rande. I když jsem věděl že se to nikdy nestane. Po několika minutovém přemýšlením nad Todorokimu jsem do někoho narazil...
"T-t-todoroki?!,, vykoktal jsem ze sebe po pár minutách. "Jé ahoj.,, plný štěstí s velkým úsměvem mi odpověděl. "Psal jsem ti. Ještě sis to nepřečetl co?,, bože cítím se tak trapně. "Aha. No to nepřečtl. Přišlo mi vůbec něco takového?,, a začne hledat v batohu mobil. Já ho však absolutně nevnímal. Jediný co mě však zajímalo byly jeho oči a ten jeho úsměv.... Já se fakt zamiloval. Oklepal jsem se a začal ho opět vnímat. "Ah tady je. Midoriya, Midoriya, Midoriya... aaa tady. Jo přišlo to.,, Ajaj prosím nečti to tady prosím, prosím. V duchu jsem měl už připravený scénář co bych mu odpověděl ale jaksi mi chyběl závěr. Nebyl čas ho vymýšlet. Uviděl jsme ho jak čte zprávu a já věděl jsem že jsem v prdeli. "Ok tak o půl 5 v kavárně?,, řekl svým krásným a zároveň okouzlujícím hlasem. "Uh,, nic jiného jsem nemohl říct. Moje hlasivky mi to totiž nedovolili. "Beru to jako souhlas. Tak zatím ahoj,, a odešel. Já sem si mezitím šel sednout na nejbližší lavičku abych vůbec pobral co se právě teď stalo. Po čase co sem tam seděl jsem už byl zase na nohách. A šel jsem si pro ten balíček. "ZAVŘENO?! TO MI TO NEMOHLI ŘÍCT DŘÍV?!,, hlasitě jsem zařval když jsem vstoupil před dveře pošty. Naštvaně jsem šel domů. Ale zároveň jsem byl neskutečně šťastnej. KONEČNĚ! Konečně se více seznámíme. Byl jsem z toho tolik štěstím bez sebe že jsem na tu figurku úplně zapomněl. Cestou domů jsem přemýšlel co si vezmu na sebe, jak se budu chovat, co budu říkat a podobný nepodstatný věci.

*konečně Doma*

"MAMI!,, volám už ze dveří. Mamka o mě a Todorokim neví tak ji musím říct nějakou blbost aby mě pustila. "No co se stalo?! Nebolí tě něco?! Přepadli tě?!,, "Ne nic tak záživnýho. Jdu na rande!!,, ve skutečnosti si jdeme jenom dát něco k pití a trochu si pokecat ale takováhle malinká a nevinná lež nikdy neuškodí ne? "NO TO JE ÚŽASNÉ!! A KDO JE TA VYVOLENÁ?!,, kdyby to byla vyvolená. "Ehh,, zarazím se. Mám říct pravdu? Když já nevím... "Uraraka...,, mamka začala veselé tančit... cítil jsem v hloubce duše něco co nebyl pocit štěstí. Byl to obyčejný pocit viny. Cítil jsem se tak špatně. Věděl jsem že to někdy praskne ale nebyl jsem na to připravenej.

Ahoj! 😁 Dneska je tu už delší kapitola 😅 A jak myslíte že to dopadne?🤔 no nechejte se překvapit 💖 snad vás knížka baví a zatím ahoj 👋💗

Vaše Gabča🥦✨