TodoDeku [láska na první pohled]

Vajíčka na stěně

Vzbudil jsem se s obrovskou bolestí zadku. Vstal jsem z postele a šel se podívat na hodiny. Ukazovali 9 hodin. "ZASPALI JSME DO ŠKOLY!,, zakričel jsem. "Co blázníš? Je sobota~,, řekl Todoroki a lehl si zpátky do postele. "Včera byl pátek, takže škola není trumbero jeden,, dodal ještě, už dost otráveným tónem. "Aha,, zachychotal jsem se. "Pojď spát~,, říkal mi v polospánku Todoroki. "NE! Když už jsem se tak pracně zvedl tak udělám snídani,, a začal jsem připravovat míchaný vajíčka s toustem. Uslyšel jsem jenom něco jako hmm. Za nic není vděčnej hajzl jeden. Ale i tak ho miluju. Dodělal jsem vajíčka, dal je na talíř a přihodil tam toust který právě vyskočil z toustovače. Dal jsem to na táct přidal ještě pomerančovej džus a donesl mu to do postele. Jsem přece hodnej ne? "Na, snídaně do postele veličenstvo,, řekl jsem a podal jsem mu tác se snídaní. "Dík,, jako fakt?! Za moji práci a štědrost jenom dík? Však já ho jednou zabiju bastarda jednoho. Odešel jsem z jeho pokoje a šel si dát vajíčka a tousty na talíř. Sedl jsem si ke stolu jako kultivovaný člověk a začal jsem jíst. A co se nestalo. Vajíčka jsem přesolil. Ale jenom sobě, Todoroki si je solil sám. Vyprskl jsem vajíčka na stěnu. Vzal jsem hadr a snažil jsem se to trochu utřít, ale ještě víc jsem to rozmazal. Mezitím přišel Todoroki do kuchyně a čuměl na mě ve stylu: Jako vážně? "Tak si magor?! Z bílý stěny máme najednou žlutou, bravo,, nasraně řekl, odešel do pokoje a práskl dveřma. No super, je na mě nasranej úžasný. Kvůli vajíčkům na stěně! Říkal jsem si. Šel jsem pro nějaký věci kterýma bych to zamaskoval a nebo nejlíp uklidil. Našel jsem kýbl s horkou vodou, nějaký savo či co, mýdlo, přípravek na okna a asi herkules. Nevěděl jsem přesně co to bylo protože byla ztrhlá etiketa. Šmudlal jsem to tam asi hodinu a už to bylo skoro pryč. "Už na to seru,, řekl jsem a odešel odnést ty věci. Mezitím za mnou přišel Todoroki a ušklíbl se na mě. Když jsem tak nějak douklízel, šli jsme se dívat na televizi. Dávali tam samý kraviny. Nakonec jsme to přepli na krtka a pandu. Byl tam díl kde sázeli bambus okolo svého domu. Sedl jsem si před televizi jako malý dítě a koukal jsem se. Todoroki na mě čuměl a měl chuť mi vrazit. A taky že mi vrazil... Spadl jsem na tvrdou a studenou zem. Cítil jsme jak mi teče krev z nosu. Nevěděl jsem co se děje a za co to vůbec bylo. Todoroki si hned uvědomil co uděl a snažil se mě probrat.

*pohled Todorokiho*

"Proboha! Vždy já ho zabil!!,, Začal jsme řvát na celej barák. "Proboha Deku?! Žiješ?! Prosím,, začal jsem bulet jako malý děcko a začal jsem volat sanitku. NEBRALI TO! Začal jsem histerčit a skákat po obýváku. "BOŽE! Co budu dělat!?,, zkoušel jsem volat pořád dokola a nakonec to zvedli.

155: Dobrý den, jaký je váš problém?
T: Ehm Ano! Dobrý den, můj klu- kamarád tady leží na zemi.
155: Dobře, je v bezvědomí?
T: Asi ano
155: ehm dobrá, nevíte co se mu stalo?
T: Vypadá to že má něco s hlavou a teče mu krev z nosu
155: Dobře, nevíte jak se mu to stalo?
T: No, jak říct... prostě jsem se na něj naštval a dal mu pěstí. Ale omylem! Vážně nechtěl jsem mu ublížit!

*začal jsem trochu brečet*

155: dobře, dobře, hlavně se uklidněte a řekněte mi vaše jméno, jméno vašeho kamaráda a kde se nacházíte.
T: jistě, já jsem Shoto Todoroki, můj kamarád se jmenuje Izuku Midoriya a nacházíme se *adresa* (tohle fakt vymýšlet nebudu 😅)
155: Jistě, posílám záchranku tak za 5 minut budou u vás, kdyby se vašemu kamarádovi přitížilo okamžitě volejte zpátky.
T: Ano, jistě, děkuju moc naschlednou
155: Naschle

*típl jsem hovor*

"Neboj Deku, už jedou bude to dobrý,, uklidňoval jsem ho i když mě asi neslyšel. "Tak kde jsou kurva! Určitě to bylo dýl než 5 minut!,, řval jsem. Uslyšel jsem zvonek a běžel jsem otevřít. Otevřel jsem dveře a stáli tam dva záchranáři. "Tak jsme tady, kam máme jít?,, "J-jo jistě pojďte za mnou,, řekl jsem a dovedl jsem je do obýváku kde ležel Deku v malé loužičce krve. Začali mu obvazovat hlavu, ale dělali to hodně opatrně. Jeden mě začal uklidňovat že Deku bude v pořádku ale já se psychicky zhroutil. Opatrně ho vzali a položili na nosítka. "Chcete jet s náma?,, zeptal se mě jeden záchranář. "Radši ne,, řekl jsem a začal brečet. "Dobře, hned jak budeme něco vědět zavoláme vám,, "Do-dobře děkuju,, usmrkl jsem.

Takže, další kapitola je tu!😂🥳 vím že to asi nedává moc smysl, ale v mé fanfikci nedá smysl skoro nic 😂❤ jsem neskutečně ráda že se vám příběh tak líbí 🤩 jste skvělý!

Vaše Gabča🥦