TodoDeku [láska na první pohled]

Plány

Chvíli jsme si pobrečeli a zanadávali. Ale tak co, alespoň si mám s kým povídat. "No a co je nového ve škole?,, ptal jsem se. "Ale, furt to stejný. Bereme samý blbosti. Bez tebe to není ono.,, "Tak mi nemáš vrážet.,, odsekl jsem s úsměvem. On se na mě smutně podíval a já to nevydržel a dal jsme mu pusu. Byl tak strašně roztomilej. "Vlastně!,, výkřikl najednou. "Tsuyu má narozky a zve nás na její párty, vlastně pozvala celou třídu. Tak se tě mám zeptat jestli s tebou má počítat.,, "No teď se to nedá úplně říct, ale kdybych byl zdravej a nic mě nebolelo tak ať se mnou počítá.,, mrkl jsem. "Ok. Budu to brát jako souhlas.,, Najednou přišla sestřička že Todoroki už musí jít. Smutně odcházel a já mu poslal vzdušnou pusu. "Kamarád? Přijde mi že jste něco víc než kamarádi,, mrkla na mě sestra když mi pokládala na stolek čaj. "Ehm...,, zarazil jsem se. "No jste první které to říkám. Ale my spolu tak nějak chodíme ale nikdo o tom neví.,, "Vztah na tajňačku? To nedopadá dobře. A ví to alespoň rodiče?,, jenom jsem zakroutil hlavou. "Ale víte že to jednou praskne a budete to muset přiznat.,, málem jsem se zadusil čajem. "Tak s tím tak nějak počítám. A co mi tady vlastně radíte do vztahu? Nemáte tady náhodou hodně pacientů?,, "Už jsem na odchodu. Držím palce.,, řekla a zabouchla dveře. No tyvole, právě mi tady radila nějaká random sestřička do vztahu. Co je s mým životem špatně? Lehl jsem si radši zpátky do postele a za chvíli jsem už usnul. Druhý den jsem se vzbudil okolo jedné hodiny odpoledne. Můj spánkový režim bylo dost přeházenej. Stála u mě máma s vyděšeným výrazem. "PROBOHA! Izuku jsi v pořádku.,, zakřičela máma se slzama v očích. "Ehm jo,, " Ty jsi se už včera neprobudil?! Psala jsem ti vzkaz a nechala ho na stolku.,, "Jo vzbudil jsem se, ale nevšiml jsem si ho...,, "Jo taak. A kdo ti to vlastně vše udělal?! Nějaký zločinec?!,, řekla máma a opět začala brečet. "No...,, musím jí to říct... Ale není na to moc brzo?... Když já nevím... "Já úplně nevím jak ti to mám říct... ale,, "Co miláčku?,, "No víš... s Urarakou jsem na žádné rande nešel... A vlastně ani ne s holkou...,, mamka na mě hodila udivený výraz. Zatím jí to nedošlo. "No... Tak jsem na kluky no...,, a je to venku... "V-v-vážně broučku? A jak dlouho to víš? Proč si mi to neřekl dřív?,, "Já vlastně ani nevím...,, mamka mě obejmula a já ji taky. "No takže tak... A chodím s Todorokim... A tohle všechno mi udělal jaksi on... ale nesmíš se na nej zlobit! Prosím... neudělal to schválně... Už jsme si to vyříkali tak to už neřeš prosím...,, "Dobře, když jste si to vyříkali. Tak by to mělo být vyřešené.,, "Paní Midoriyo, už budete muset jít. Návštěvy vám právě končí.,, řekla sestra a mamka si vzala kabelku a šla směrem ke dveřím. "No... A je to venku co?,, řekla mi sestra a já se zase začal dusit dalším čajem co mi donesla. "Vy jste nás odposlouchávala?!,, zakřičel jsem na ni. "Ne, no i když. Ale nebojte, budu to držet v tajemství. A stejně všechno jsem tak úplně neslyšela.,, mrkla na mě. "No tak děkuju za čaj a můžete jít, tak naschle.,, "Dobře, už běžím. Ale jinak ten Todoroki je fešák.,, "BĚŽTE! HNED!,, "Nojo pardon.,, a zabouchla dveře. Tyvole, to je den zas. Už jsem mohl chodit tak jsem se šel někam na zahradu nemocnice projít abych se nedýchal čerstvého vzduchu. Tušil jsem že na tu oslavu už budu v pohodě. Nebo jsem v to spíš doufal.

No nazdárek! 💞 vím že poslední dobou na to psaní trochu seru ale nemám moc nápadů a ani náladu. Ale kapitola je vydaná a to je hlavní. Tahle kapitola je taková středně dlouhá. Tak snad to nevadí. Mějte se hezky💗

Vaše Gabča 🥦✨