Vše to začalo sázkou

Prolog

Prvních pár měsíců školy už uběhlo a podzim se pomalu měnil v zimu, studenti Bradavic se proto raději shromažďovali někde vevnitř, kde nemrzli zimou. U posledních ročníků to byli převážně Prasinky kde trávili svůj volný čas mimo vyučování.

Hermiona seděla u Nebelvírského stolu ve Velké síni a zamyšleně psala na kus pergamenu svým malým písmem. Velká síň byla skoro prázdná, sem tam seděly u stolů malé hloučky studentů, kteří si mezi sebou potichu povídali. Většina studentů se teď ale zdržovala v jiných částech hradu, a tak měla Hermiona klid na to pokračovat v psaní eseje.

Do Velké síně vešla skupina studentů Nebelvíru a její členové si posedali okolo Hermiony, která si jich do této chvíle nevšimla. Rusovlasá dívka, která si sedla vedle Hermiony jí vytrhla pergamen a zamračeně se na ni podívala.

,,Ani po válce se nezměníš, co?" Zeptala se řečnicky zrzka Hermiony, která k ní trochu naštvaně vzhlédla.

,,Vždyť zkoušky jsou ještě daleko, užívej si trochu zábavy dokud jsme ještě spolu. Kdoví jaké to bude po dokončení ročníku," přidal se k rusovlásce hoch s brýlemi.

,,Ginny, Harry," oslovila je oba Hermiona. ,,Děkuji že se staráte, ale tu esej za mě nikdo nenapíše," prohlásila vzdorně a pokusila se Ginny vzít pergamen, ta se na ni ale nesouhlasně zamračila a zvedla pergamen tak, aby na něj Hermiona nedosáhla.

,,Na večer jdeme ke Třem košťatům, ty jdeš s námi a není to otázka," dívala se na ni pořád nesouhlasně zrzka. ,,O půl čtvrté u brány a nepřej si mě jestli tam nebudeš," řekla Ginny varovně, dala konečně Hermioně pergamen s esejí a zvedla, Harry následoval jejího příkladu a společně odcházeli od stolu.

Ginny a Harry byli od konce války pár, a tak byli oba rádi, když se alespoň na chvíli zbavili Rona, který byl neustále s nimi, aby dohlídl na svou mladší sestřičku. Ten teď ještě zůstal sedět vedle Hermiony, usmál se na ni a pohladil ji po zádech. Když se z její strany nedočkal žádné reakce zvedl se a odešel za Ginny s Harrym, kteří se někam rychle vytratili.

V průběhu války se s Ronem celkem sblížili a Ron to tak cítil pořád, avšak Hermiona už to tak necítila, i když se snažil, pořád ho brala jenom jako kamaráda a člena jejich tria.
Hermiona si povzdechla, urovnala si trochu pomačkaný pergamen a pokračovala v psaní.

O pár hodin později mířila Hermiona směrem k bráně, kde měli s ostatními sraz. Na sobě měla šedočervený kabát a černé vysoké boty. Nervózně si skousla ret, bála se, že si nebudou mít co říct a nastane trapné ticho, přeci jen ne se všemi z Nebelvíru se bavila.

To se ale pletla, jakmile došli ke Třem košťatům a usadili se okolo stolu, už měl každý před sebou máslový ležák a hned se konverzace rozproudila. Hermiona se nad tím pousmála a dál se věnoval svému máslovému ležáku. Jenže jen u něj to nezůstalo a tak se nebylo čemu divit, že konverzace začala upadávat. Ve chvíli, kdy se všichni už jen bezdůvodně smáli je Hermiona umlčela.

,,Co si takhle zahrát jednu mudlovskou hru?" zeptala se všech u stolu.

,,A jakou?" škytl Dean.

,,Pravda nebo úkol," odpověděla a začala vysvětlovat princip hry. ,,Každý si vybere, jestli chce pravdivě odpovědět na otázku, nebo dostat úkol, někdo mu potom vymyslí úkol nebo otázku a on to musí splnit," zakončila hrdě Hermiona, že to dokázala i s tolika alkoholem v krvi tak dobře vysvětlit.

,,Tak dobře," odpověděl nakonec Harry a ostatní souhlasně přikývli. Hermiona se usmála nad tím, jak zapálení do mudlovské hry byli.

,,A co do ní přidat trochu kouzel?" navrhl Seamus tajemně.

,,Jak to myslíš?" zeptala se Ginny lehce podezřívavě.

,,No, myslím něco jako neporušitelný slib, ale ne tak přísné, prostě jenom, aby každý doopravdy splnil úkol a odpověděl popravdě, vlastně by se to spíš podobalo tomu kouzlu, které jste použili při vytváření Brumbálovi armády" vysvětlil svůj neškodný nápad.  Zpočátku se do toho nikomu moc nechtělo, ale nakonec to všichni přijali. Každý napsal na kus pergamenu své jméno a poté ho zaopatřili kouzlem, které by se ale na rozdíl od neporušitelného slibu dalo s použitím pár těžších kouzel zrušit. Poté už se mohlo začít hrát.

Ze začátku to bylo celkem normální a vymýšleli smysluplné úkoly a otázky, ale s přibývajícím alkoholem se to zhoršovalo. Nakonec došla zase řada na Hermionu.

,,Pravda nebo úkol?" Zeptala se jí Ginny se smíchem.

,,Úkol," odpověděla hned Hermiona.

,,Hm, co kdyby jsi do konce roku svedla Draca Malfoye?" vyhrkla zrzka po pár vteřinách přemýšlení. Ostatní se nad tak nesmyslným úkolem zasmáli.

,,Tak dobře," odpověděla Hermiona vážně a ostatní rázem přešel smích.

,,Hermiono, to byla ale jenom sranda, nikdy bychom po tobě po tom všem něco takového nechtěli," řekl Harry, kterému po jejích slovech zmrzl úsměv na rtech.

,,Jednou je to úkol a já ho musím splnit," řekla Hermiona s nebelvírskou odhodlaností a nenuceně pokrčila rameny, Ron zaskřípal zuby.

,,Nedovolím aby na tebe ten Zmijozelskej smrtijed sahal," řekl neúprosně.

,,Snad bys nežárlil, Weasley," žduchl Dean provokativně kamaráda loktem. Ron v obličeji zrudl, ale už nic nenamítal. Po tomto úkolu už raději od hry ,,pravda nebo úkol" upustili a po chvíli povídání se rozhodli vrátit do Bradavic.

U brány už čekal nevrlý Filch, když kolem něj procházeli podíval se na ně zle, tak jak to umí jenom on a studenti si ještě víc pospíšili do nebelvírské věže.

Ve společenské místnosti se rozloučili a vydali se do pokojů. Hermiona se rychle osprchovala, vyčistila si zuby a unaveně se zavrtala do své postele. Kouzlem zhasla lampičku, kterou měla vedle postele a zavřela oči.

Zhluboka se nadechla a zapřemýšlela nad tím do čeho se uvrtala. Měla využít toho, že jí ostatní několikrát řekli, že to dělat nemá. V té chvíli v sobě ale měla dost alkoholu a tak jim to pokaždé rázně odmítla, až ji přestali přemlouvat. Teď z ní však už alkohol a s ním spojené názory vyprchávali a ona si pořádně uvědomila co se stalo.

Měla svést Draca Malfoye, svého největšího rivala a odvěkého nepřítele. I přesto, že se po válce změnil, jejich vztah byl stále na bodu mrazu.

Sklíčeně si povzdechla, otočila se na bok a pokusila se usnout, Dracem se přeci může zabývat i zítra.

Ahoooj, chtěla bych říct, že i když mám Harryho Pottera ráda, a považuju se za knihomola, tak HP knížky jsem nikdy nečetla a řídím se především podle filmů, jiných fanfikcí a popřípadě informacemi z jiných zdrojů.

Předem se omlouvám za případné gramatické chyby, ale tak nikdo není perfektní. Je to moje první fanfikce na HP, takže prosím no hate 😅😂

Prolog je relativně krátký, ale další kapitoly budou rozhodně delší.

Nápad na tento příběh se v mé hlavě vyrojil přesně před rokem (25. 2. 2021) a já se rozhodla, že toto ,,výročí" je skvělou příležitostí k tomu konečně publikovat nějakou tu kapitolu. I když mám další kapitolu napsanou, raději neslibuju kdy vyjde.

Moc doufám, že se vám bude můj příběh o naší malé Nebelvírce a jistém Zmijozelovi líbit a že dáte příběhu šanci.

Každá hvězdička i komentář mě moc potěší a budu ráda i za jakýkoliv názor či radu.