Vše to začalo sázkou

3. Kapitola

Hermiona se rozhodla dát Malfoyovi týden volna. Po jejich dvouhodinovém učení v knihovně ho potkala jen na několika hodinách, které měl Nebelvír spojené se Zmijozelem, na chodbách a ve velké síni. Na první pohled by se zdálo, že ho Hermiona ignorovala, ale opak byl pravdou. Myslela si, že ještě nikdy tak moc nikoho nepozorovala a nepřemýšlela o něm. Neustále se snažila vymyslet, jak nenápadně s ním navázat další konverzaci. Příležitost nakonec přišla sama.

Bylo pondělí, tedy začátek týdne a Nebelvírský a Zmijozelský dodatkový ročník měl společně hodinu lektvarů. Jejich učitelem by Horácio Křiklan, tak jako minulý rok. Hermiona seděla jako vždy už nějakou dobu ve třídě, o několik míst dál se spolu bavili Ron s Harrym. Křiklan po chvíli vešel do třídy a započal hodinu. Začal vysvětlovat zadání dnešní hodiny a Hermiona si začala dělat zápisky, když v tom Křiklanův výklad přerušilo hlasité bouchnutí dveří. Hermiona vzhlédla od pergamenu, do kterého zrovna psala a podívala se, co stálo za hlasitou ránou.

Ve dveřích stál Draco Malfoy, jednou rukou se držel rámu dveří a zhluboka dýchal, bylo vidět, že k učebně běžel. Profesor Křiklan se též otočil k nově příchozímu, a věnoval mu zamračený pohled.

,,Už dávno jste tu měl být, pane Malfoyi," konstatoval nesouhlasně. ,,Sedněte si k někomu, ať můžu pokračovat, dnes budete pracovat ve dvojicích," zavrtěl jenom hlavou a dál se věnoval vysvětlování textu na tabuli. Draco se rozhlížel po třídě a hledal volné místo.

,,Tak už si sedněte, támhle vedle slečny Grangerové je místo," přerušil znovu Křiklan svůj výklad, když viděl, že stojí pořád na stejném místě. Draco protočil očima a sedl si na místo vedle Hermiony. Ta dělala, jako by si ho snad ani nevšimla. Vlastně se snažila ignorovat skutečnost že sedí přímo vedle ní. Aby se nějak zaměstnala, začala se kolem sebe rozhlížet, o kus dál si něco potichu šeptali Ron s Harrym a poočku sledovali každý Malfoyův sebemenší pohyb.

,,Můžete se do toho pustit," dokončil po chvíli Křiklan svůj výklad a většina studentů se zvedla a šla pro přísady. Hermiona začala v duchu trochu panikařit, jen výjimečně se stávalo, že by nevěděla o čem vyučující mluvil.

,,Proklatý Malfoy!" zanadávala si potichu pro sebe.

,,Cos říkala?" zeptal se blonďák vedle ní s nezájmem, který postřehl jen to, že něco říkala.

,,Říkala jsem ať přineseš přísady," vymyslela si rychle a pousmála se na něj, potom se začala věnovat tabuli na které se snažila zorientovat. Draco jen pokrčil rameny, zvedl se ze židle a šel pro přísady. Než se vrátil se všemi přísadami, Hermiona už stihla nachystat ostatní věci, které na přípravu lektvaru potřebovali.

,,Ty nakrájej tohle, já to zatím zamíchám," řekla a otočila se ke kotlíku s kapalinou a chtěla ji začít míchat, když v tu chvíli ji zastavila ruka držící její předloktí. Otočila se a podívala se blonďákovi do očí, ten její ruku hned pustil.

,,Hele, vím že ve většině předmětů exceluješ, ale v lektvarech vládnu já. Tak co si přiznat že jsem lepší a přenechat protentokrát velení mě?" zeptal se s úšklebkem. Hermiona měla chuť mu jednu vrazit, nějak moc si věřil, ale i když si to nechtěla přiznat, v jednom měl pravdu. Hermiona nebyla v lektvarech úplně nejlepší, zato blonďatý Zmijozel v nich vynikal.

Tak tedy jen pokorně přikývla a čekala na to, co jí řekne. Potom, co se ujal Draco vedení, měli do půl hodiny hotovo. Ke konci hodiny si všichni stoupli do dvojic ke svým kotlíkům a Křiklan je všechny začal jednotlivě obcházet. Nakonec přešel k Hermioně a Dracovi, chvíli lektvar zkoumal a poté k oběma studentům vzhlédl.

,,U Merlina, takto výjimečně namíchaný lektvar jsem už dlouho neviděl," poznamenal obdivně. ,,Z toho si můžete vzít příklad," řekl ke třídě.

,,Díky," řekla Hermiona s úsměvem, když šla po konci hodiny po chodbě. Byla šťastná, už dlouho neměla z lektvarů za výbornou.

,,Hm," zabručel jenom Draco. ,,Vždyť to byla práce ve dvojici, z lektvarů bych si špatnou známku nenechal dát," řekl s náznakem arogance v hlase.

,,A co ostatní předměty?" nenechala se Nebelvírka vyvést z míry a držela se Zmijozelem krok.

,,Jestli si myslíš, že mě donutíš abych se s tebou učil jako minule, tak jsi na omylu," prohlásil.

,,Hele, nechceš mít kvůli prospěchu problémy s ministerstvem, že ne?" řekla vítězoslavně. Draco se na ni podívala, něco v něm se zlomilo a on věděl, že ať už by ho jakkoliv přemlouvala, nakonec by jí vždycky řekl ano.

,,Tys měla patřit do Zmijozelu," hlesl jenom a s povzdechem se vydal ke knihovně, Hermiona za ním se vítězně usmála a následovala ho do knihovny.

V pozdějším odpoledni vpadla Hermiona unaveně do Nebelvírské společenské místnosti. Tašku nechala sklouznout na zem a svezla se do jednoho křesla. Zavřela oči a přemýšlela, i když si to nechtěla úplně přiznat, tak čas strávený s Dracem si užívala. Kdyby to řekla svému mladšímu já, asi by si myslelo, že se pomátla, dřív k němu cítila jenom nenávist a nedokázala si představit, že by k němu cítila něco jiného. Asi to bylo způsobené i válkou, ta změnila každého, Draco k ní už necítil takovou zášť a odpor, dřív by si od ní pomoct nenechal, a ona už k němu necítila nenávist.

Na obličeji cítila teplo a světlo plamenů z krbu, který byl v tuto roční dobu zapálený téměř pořád. Najednou pocítila chlad a temnotu přes zavřená víčka, jelikož si někdo mezi ni a krb stoupl. Pomalu otevřela oči a podívala se nahoru, aby viděla, kdo je onen narušitel. Byl to Ron, stál před ní a nejistě přešlapoval z jedné nohy na druhou.

,,Ahoj," pozdravil když uviděl, že otevřela oči.

,,Ahoj," pozdravila taky a čekala co řekne. Ron si mezitím sedl na další křeslo nedaleko krbu.

,,Víš, od války jsme skoro neměli možnost být jen my dva spolu," podíval se přitom na Hermionu, ta přikývla na znamení, že má pokračovat. ,,No, tak jsem si říkal, jestli bys se mnou nechtěla třeba v sobotu zajít do Prasinek? Šli bychom jenom my dva, mohli bychom se stavit třeba U Tří košťat a potom se jít projít?" zeptal se. Hermiona byla překvapená, od Rona by čekala cokoliv, ale tohle ne. Ale jak si předtím v duchu říkala, každého válka změnila a Ron očividněně nebyl výjimkou.

,,Dobře, proč ne," řekla jenom a pokrčila rameny.

,,Fajn," řekl Ron stále trochu nervózně. Na několik vteřin mezi nimi nastalo trapné ticho a ve vzduchu visela napjatá atmosféra. ,,Tak já už teda půjdu, " řekl po chvilce a ukázal palcem za sebe. Hermiona jenom krátce přikývla a sledovala ho pohledem když odcházel, potom se zahleděla do plamenů v krbu. Už předtím jí došlo, že to má být pozvání na rande, ale ve stylu Ronalda Weasleyho.

Ještě chvíli seděla v křesle a sledovala plameny, ale nakonec se také zvedla a rozešla se k ložnicím. Tenhle rok byl jiný než ty předchozí a rozhodně namáhavější než čekala.

Další měsíc v čudu a já se konečně hlásím s další kapitolou. Popravdě jsem na to tak trochu zapomněla, protože jsme teď psali docela dost testů (například závěrečný test z latiny byl opravdu lahůdka) 👌

Každopádně bych od teď mohla mít snad víc volno, a tak bych se mohla zase pustit do psaní a opravování kapitol (po víc jak roce psaní jich mít ani ne 13 je celkem ostuda) 😅

Tahle kapitola byla taková klidnější, což budou i dvě následující, ale vážně se těším na 6. kapitolu, tu jsem si tehdy při psaní moooc užívala. Tak třeba se jí dočkáte dřív než v září 😁