Vše to začalo sázkou

1. Kapitola

Ráno nikomu kdo byl předchozího večera U tří košťat nebylo zrovna do smíchu, všichni byli docela pobledlí a na hodinách moc nedávali pozor.

Hermiona přísahala, že si to Ginny odskáče za to že ji k tomu přemluvila, oprava, donutila!

Po vyučování se Hermiona vytratila do knihovny, bylo to jedno z mála míst kde měla klid a kde ji většinou nikdo nerušil, tentokrát tomu tak však nebylo.

Hermiona seděla na svém obvyklém místě a psala si výpisky z knih. Slyšela, že se k ní někdo pomalu přiblížil, ale nepodívala se kdo za ní přišel a dál se věnovala zápiskům. Naproti ní se odsunuly dvě židle a návštěvníci si sedli. Jeden z nich si povzdechl.

,,Hele, vím že se o tom teď asi nechceš bavit, ale přišli jsme ti znovu říct, že ten úkol ze včerejška nemusíš plnit," řekl jeden z nich. Hermiona ho poznala po hlase, zvedla k oběma oči. Harry se na ni znepokojeně díval a Ron sedící vedle něj měl ve tváři neurčitý výraz. Málo kdy se stalo, že by Hermiona nepoznala na co Ron myslí, ale ač se snažila sebevíc, teď to nedokázala rozluštit.

Harry vyhledal její pohled a upřeně se jí díval do očí. Ačkoliv ani jí se úkol nelíbil, chtěla umíněně jako pravá Nebelvírka dostát svého slova. Zároveň nechtěla ostatním ukázat slabost tím, že by nechala kouzlo zrušit, měla přeci svou hrdost, kterou teď byla zaslepená. Navíc, byla to ona kdo hru navrhla a věděla jako jediná co se při ní může stát.

Hermiona po chvíli zavrtěla hlavou. A zase sklonila oči k zápiskům. Harry si nad tím povzdechl a opřel se o opěradlo židle.

Ron ještě chvíli nehybně seděl, ale nakonec se zvedl, podíval se ještě na Hermionu, která vzhlédla od zápisků. Když ale nic neřekla otočil se a s kamenným výrazem se vydal z knihovny pryč.

,,Záleží mu na tobě, víc než si myslíš," řekl Harry jakmile se za Ronem zavřeli dveře, potom se ale taky zvedl ze židle a potichu vyšel z knihovny ven.

Hermiona zůstala sedět u stolu sama. Chvíli se dívala nepřítomně před sebe, ani si neuvědomila že jí začaly po tvářích téct slzy. Sbalila si ze stolu věci do tašky, ale ještě se jí nechtělo do ložnice a tak zůstala sedět na židli, po tvářích se jí kutálely slzy a přemýšlela nad tím, co horšího by ji tento rok ještě mohlo potkat.

Chvíli poté co došla Hermiona do ložnice, už byla v posteli, obvykle chodívala spát později, ale dnes už neměla na nic náladu. K esejím a výpiskům se už vracet nechtěla a chtěla se vyhnout i rozhovorům s ostatními.

I přesto že byla unavená, dělalo jí problém usnout. Neustále se převracela a přemýšlela nad všemi posledními událostmi. Bylo to pro ni jako včera, kdy spolu s Ronem a Harrym hledali viteály, porazili Voldemorta a zachránili tak celý kouzelnický svět.

Ve skutečnosti se to stalo už před půl rokem a věci se daly do pořádku. Většina kouzelníků už se přenesla přes ztráty blízkých a snažili se pokračovat v životě tak, jak ho vedli předtím, někteří pořád truchlili nad mrtvými, nikdo jim to však nezazlíval. Zasáhlo to do života bez výjimky všem. I ona sama v těch nejosamělejších chvílích truchlila pro Freda Weasleyho, Nymfadoru a Remuse Lupinovi i mnoho dalších, kteří padli.

Hermiona se na chvíli odpoutala od svých myšlenek a podívala se na svou ruku na které byla viditelná jizva, ,,mudlovská šmejdka". Nebelvírka se zahleděla na vybledlou jizvu, kterou už měla tolikrát prohlédnutou. Má vůbec šanci úkol splnit? Musela, za žádnou cenu nechtěla ztratit svou nebelvírskou hrdost a tvrdohlavě se bránila prohře. Zároveň je to i příležitost, jak by mohla nakouknout pod tu ledovou masku, kterou Draco Malfoy už od začátku školního roku nasadil, dokonce i před svými přáteli.

Po několika desítkách minut se vzdala myšlenky na kvalitní a dlouhý spánek a zvedla se z postele. Většina studentů už touto dobou ležela v posteli a spala, proto nebyl až takový problém dostat se ven na chodbu. Nepřítomně došla až na Astronomickou věž, kde se opřela o zábradlí a pozorovala okolí. Klidnou temnou nocí se neslo ševelení větru a občasné zahoukání sovy z nedalekých lesů.

Podívala se dolů na areál školy, všude bylo ticho a klid. Pohledem přejela celý areál a zastavila se u postavy, která seděla na lavičce a koukala před sebe. Pokoušela se lépe zaostřit a rozeznat o koho se jedná. Po chvíli v blonďaté postavě poznala Draca Malfoye. Jen seděl a nepřítomně hleděl před sebe. V tuto noční dobu to bylo zvláštní.

Chvíli ho pozorovala, potom se Draco zvedl a nejspíš se vydal na kolej. Na několik vteřin se jí naskytl pohled na jeho obličej. Byl bledší než obvykle a z tváře mu vymizel i jeho typický arogantní úšklebek, který měli všichni Malfoyovi.

Jakmile zmizel v hradu Hermiona si uvědomila, že už necítí slzy které jí předtím stékaly po tvářích. Teď je měla suché a po slzách nebyly žádné stopy. Naposledy se nadechla nočního vzduchu a vydala se zpět do ložnice dát spánku druhou šanci. Tentokrát to bylo úspěšnější a zhruba po pěti minutách se propadla do říše snů.

Hnědovlasá Nebelvírka se chystala do knihovny, ostatně jako vždy po vyučování, v tašce měla výpisky, několik čistých pergamenů, kalamář s inkoustem a svůj brk. Zamyšleně šla chodbou směrem ke knihovně nevšímaje si okolí, proto ji překvapilo když do někoho narazila. Taška jí spadla na zem, dotyčný se pro ni sehnul a podal jí ji. Hermioně na chvíli vynechalo srdce když uviděla do koho narazila.

,,Díky," řekla přiškrceným hlasem když si od Draca brala svoji tašku.

,,Hm," zabručel jenom, otočil se a pomalým krokem odcházel. Hermiona se probrala ze šoku, pospíšila si a srovnala s ním krok.

Nadechla se, teď nebo nikdy.

,,Nechtěl bys pomoct s učením?" zeptala se nakonec a kývla hlavou směrem k jeho neúplným výpiskům, které držel v ruce. Hned jak si uvědomil na co naráží schoval si výpisky pod paži.

,,Hmm, ne," věnoval jí jeden ze svých typických úšklebků. Hermiona se ale jen tak nedala, když už se rozhodla s ním mluvit, nehodlala to vzdát tak brzy.

,,Pokud jsem dobře slyšela, tak tě do Azkabanu neposlali pod několika podmínkami, jedna z nich byla, že musíš úspěšně zvládnout závěrečný ročník. Myslím si že nechceš rupnout," řekla a triumfálně si založila ruce. Proti tomu nemohl nic namítnout.

,,To je pravda," řekl a vypadalo to, že se nad tím zamyslel. ,,Tebe nějak zajímá to abych prošel," řekl po chvíli a Hermioně zmrzl úsměv na tváři. Takovou odpověď nečekala. Na tváři se mu zase objevil úšklebek.

,,Jen nechci aby někdo z mého ročníku skončil v Azkabanu," řekla nabručeně, ale pořád šla vedle něho.

,,Jsi otravná, Grangerová," řekl když se od něj neodpojila.

,,Ty taky nejsi žádná výhra, Malfoyi" zamumlala si pro sebe tak, aby ji neslyšel.

,,Fajn, pokud my pomůžeš, necháš mě potom na pokoji?" zeptal se trochu zoufale, když už se ho držela několik minut jako klíště.

,,Dobře," přikývla Hermiona a uvnitř se zasmála, neřekl jí přeci kdy mu má dát pokoj a přesně to jí hrálo do karet.

Draco v závěsu s Hermionou se vydal do knihovny, kde bude muset strávit neurčitý čas (muč)učením se s největší šprtkou na škole. Velice zábavně strávený čas, pomyslel si blonďatý Zmijozel cestou do knihovny a nadával si přitom proč to vůbec navrhl.

Máme tu první pořádnou kapitolu a konečně se tu objevil Draco. No, nevím co víc k tomu teď napsat, tak jen doufám že se kapitola líbila a že dáte této knížce šanci, i když se obávám že to bude celkem katastrofa.

Také bych se chtěla omluvit, že kapitola vyšla víc jak měsíc po Prologu, upřímně řečeno jsem buď neměla čas kvůli škole, nebo jsem byla líná kapitolu projet a zkontrolovat chyby.