Vše to začalo sázkou

4. Kapitola

Byl začátek prosince a to v Bradavicích znamenalo, příprava na zkoušky, ale zároveň i Vánoční atmosféra, která se postupně začínala nést chodbami hradu. V některých částech už byla i výzdoba, přestože prosinec teprve začal. Venku už dokonce napadl sníh a tak žáci trávili odpoledne venku ve sněhu, především ti z nižších ročníků.

Během týdne se Hermiona ještě domluvila na podrobnostech jejich schůzky. Měla smíšené pocity, ráda si s Ronem vyjde ven a pobaví se, ale nebyla si jistá, jestli je schopna pokládat to za rande, tak jak by si Ron přál. Po válce to sice vypadalo, že by něco mezi nimi mohlo být, ale teď už se na to necítila, což se nedalo říct o Ronovi, který se pořád snažil. Nechtěla ale zničit jejich dlouholeté přátelství a tak se přizpůsobila.

Byla sobota ráno, Hermiona zrovna přišla do Nebelvírské společenské místnosti ze snídaně a ještě si povídala s Harrym s kterým strávila dnešní ráno. Se smíchem se s ním rozloučila a otevřela dveře do dívčích ložnic. Naskytl se jí pohled na Ginny, která seděla na její posteli a potutelně, se trochu děsivě se na ni usmívala.

,,Ahoj," řekla Hermiona trochu nervózně a zavřela za sebou dveře, přitom ze zrzky po celou dobu nespustila oči.

,,Ahoj," řekla jenom a usmála se na ni Ginny ještě víc.

,,Děje se něco?" zeptala se jí hnědovlasá Nebelvírka s obavami v hlase a pomalým krokem k ní šla.

,,Ne, nic se neděje, mělo by snad?" zeptala se.

,,Ne?" odpověděla zmateně Hermiona.

,,Tak to je dobře," hlesla Ginny a sledovala jak si Hermiona sedla na postel. Chvíli si jen koukaly z očí do očí, pak to už Hermiona nevydržela a pohledem uhnula.

,,Jsem tady proto, abych ti pomohla vybrat oblečení na tu schůzku s Ronaldem," řekla nakonec zrzka se spokojeným úsměvem na tváři. Hermiona se zatvářila překvapeně, netušila že o tom Ginny věděla. Ta nad jejím výrazem mávla jen rukou a už ji táhla k Hermioninu oblečení, kterého nebylo nějak moc. Ginny se nad velikostí jejího šatníku zašklebila, ale začala se věcmi prohrabovat, nakonec jí vybrala jednoduché tmavé tričko, modré rifle, šedý svetřík a dlouhý kabát. Potom jí vyčesala vlasy trochu nahoru a sepnula.

Hermiona se na sebe koukala do zrcadla a musela Ginny její výběr pochválit, ta se pyšně dívala na své dílo.

,,Brácha bude valit bulvy až tě uvidí," řekla sebejistě. Hermiona se nad tím pousmála, potom se otočila a rozhlédla se na posteli leželo skoro všechno její ostatní oblečení , hřeben a několik sponek. Nad tím se trochu zamračila, měla ráda pořádek, to o ní věděl každý.

,,Já to mezitím co tu nebudeš uklidím, potom mi budeš vyprávět o tom, jaké to bylo a co všechno u toho brácha pokazil," řekla zrzka když si všimla jejího pohledu, Hermiona nad tím jen lehce protočila očima a zvedla se. Vzala si ještě svou kabelku a tam si dala věci co potřebovala, objala na rozloučenou Ginny která už začala uklízet oblečení a vydala se směrem na místo setkání.

Měla ještě pět minut, ale když tam došla Ron už tam na ni čekal. To bylo samo o sobě zvláštní, jelikož spolu s Harrym chodili vždycky pozdě, proto byla ještě překvapenější když vytáhl květinu, kterou držel za zády a podal jí ji. Hermiona si ji s překvapeným ,,Děkuji" převzala, byla to růžička bíločervené barvy, chvíli na ni jen koukala s otevřenou pusou.

,,Líbí?" zeptal se Ron jako by to nebylo víc než jasné. Hermiona jen přikývla, Ron jí nabídl rámě a ona ho přijala. Po chvíli chůze se zrzek rozhodl prolomit ticho, které mezi nimi nastalo.

,,Prvně by jsme mohli jít ke třem košťatům, tam si něco dát a jít se třeba projít," navrhl a podíval se na Hermionu.

,,Můžeme," odsouhlasila a přičichla si k růžičce, kterou držela v druhé ruce. Ron se nad tím lehce pousmál, zbytek cesty došli v tichu, užívali si přítomnosti toho druhého a čerstvého zimního vzduchu, který se proháněl kolem.

Vešli ke Třem košťatům a zasedli na místo kde většinou spolu s ostatními sedávali. Ron jí pomohl z kabátu a počkal až se posadila, zeptal se jí co si dá a šel objednávat. Hermiona zamyšleně hleděla před sebe, jak to že se Ron tak moc změnil? To jak se teď choval bylo zvláštní, milé, ale zvláštní. Z přemýšlení ji vytrhl pohyb vedle ní, na stole před ní se objevil máslový ležák a o chvíli později si naproti ní sedl Ron se svým ležákem.

,,Děkuji," usmála se na něj a on jí úsměv opětoval.

,,Není zač," U Tří košťat strávili zhruba hodinu, oba upíjeli své pití a povídali si. Když oba dva dopili, Ron i přes Hermionin protest za oba zaplatil a oni se vydali ven. Ron jí znovu nabídl rámě a ona ho znovu přijala, kráčeli spolu bok po boku směrem k Černému jezeru. Bylo asi půl třetí, měli ještě nějakou dobu čas než se začne stmívat, proto se rozhodli projít se okolo Černého jezera a pak rovnou do Bradavic, aby se nemuseli vracet přes Prasinky.

U Černého jezera si sedli na chvíli na obří balvan a mlčky pozorovali jezero. Ron se jednou rukou natáhl, chytl Hermionu kolem ramen a lehce si ji k sobě přitáhl, Hermiona neprotestovala a položila si hlavu na Ronovo rameno. Připomnělo jí to časy kdy spolu s Harrym hledali viteály a na večer si vždy sedli před stan a společně pozorovali okolí, většinou ještě někde blízko nich plápolal oheň který je hřál. Nějakou dobu si spolu potichu povídali, po chvíli už se ale začalo stmívat a byla větší zima, proto se zvedli z balvanu a pomalým krokem pokračovali směrem k hradu.

Ve společenské místnosti Nebelvíru se s ní rozloučil a ona poděkovala za růžičku a hezky strávené odpoledne. Chvíli na sebe koukali, potom Hermiona neodolala a objala ho, tak jako dřív, Ron jí objetí hned oplatil. Nakonec se rozloučili a oba se vydali do svých ložnic.

Jakmile tam Hermiona vstoupila padl jí pohled na Ginny, která seděla na své posteli zády k ní a učila se. Hnědovláska k ní potichu přišla a zezadu ji objala.

,,Copak to děláš," zeptala se kamarádky a koukala se jí přes rameno zatímco ji objímala.

,,Tys mě teda vystrašila," vyjekla trochu zrzka. ,,Učím se, nemůžu si dovolit neprojít posledním ročníkem," odpověděla jí na otázku a zatvářila se kysele, učení pro ni bylo za trest a když to šlo, oklikou se mu vyhýbala.

,,Kdybys chtěla můžu ti pomoct," navrhla jí Hermiona a pokrčila rameny zatímco ze sebe sundávala kabát a svetr, v místnosti bylo díky krbu teplo.

,,Ne, díky, ty mi radši povídej jaká byla schůzka," řekla Ginny a šibalsky se na ní podívala. Hermiona si ještě jednou přičichla k růžičce, povzdechla si, sedla si k Ginny na postel a nechala se podrobit kamarádčině výslechu, která chtěla slyšet každičký detail.

Vážně se stydím za svou aktivitu. Ještě v minulé kapitole (která byla mimochodem vydána v červnu) jsem slibovala že šesté kapitoly se snad dočkáte dřív než v září. Je polovina listopadu a já vydávám čtvrtou ...

No, nebudu lhát, na psaní jsem prostě neměla chuť a ani žádné nápady. Ale před pár dny mě napadl další kus hlavní zápletky, tak uvidíme, jestli se mi konečně povede něco napsat.