Vše to začalo sázkou

5. Kapitola

Víkend rychle skončil, a tak všichni museli zase vstávat brzo, aby se stihli najíst a připravit na hodiny. Většina studentů teď snídala ve Velké síni. Hermiona seděla spolu s ostatními a jedla míchaná vajíčka s toastem, nejraději by si k tomu vzala i knihu, ale byla zastáncem toho, že u jídla se nemá dělat nic jiného, proto tomu pokušení odolala a jenom pozorovala okolí.

Když dojedla svou snídani, pohled jí padl na Harryho a Ginny, kteří se spolu opodál naproti ní bavili a u toho se mračili.

,,Stalo se něco?" zeptala se jich starostlivě, nechtěla aby se pohádali, když už byli ti dva konečně spolu.

,,Stalo," odpověděl Harry a pořád zamračeně se na ni otočil. ,,Malfoy na tebe pořád čumí, už od té doby co jsi přišla do Velké síně," dopověděla za něj Ginny. Hermionu zarazilo, že se to týkalo jí.

,,To určitě ne," odporovala jim. ,,Na mě se určitě nedívá,"

,,Tak se podívej," řekl jí Harry, založil si ruce na hrudi a kývl hlavou směrem ke stolu Zmijozelu. Hermiona se tam hned podívala, a vážně, oči blonďatého Zmijozela se dívaly přímo na ni, sledovaly každý její pohyb. Až po chvíli si uvědomil že i ona se na něj se zájmem dívá, rychle proto uhnul pohledem a nervózně se zakousl do své snídaně.

Hermiona taky překvapeně uhnula pohledem, Harry i Ginny blonďáka propalovali očima. Hermiona se nad jejich ochranným gestem lehce pousmála a na Malfoye se už ani jednou nepodívala.

Dnes toho neměli moc, první hodinu se Hermiona vydala na Kouzelné formule k profesoru Kratiknotovi, potom měla Obranu proti černé magii s profesorem Křiklanem. Třetí hodinu měla její oblíbené Věštění z čísel a nakonec to vše završilo Přeměňování s profesorkou McGonagallovou.

Jakmile jí všechny hodiny skončily, rozhodla se, že půjde do společenské místnosti a bude si tam chvíli číst, vydala se proto chodbami k Nebelvíru. Chystala se zrovna vyjít schody, když uviděla mezi ostatními studenty povědomou blonďatou kštici. Malfoy uhýbal ostatním studentům z cesty, hlavu měl svěšenou, v tváři bledé jako sníh nerozpoznatelný výraz.

,,Budeš toho litovat," řekla si potichu, sotva slyšitelně Hermiona, povzdechla si a vydala se za ním. Automaticky se omlouvala každému studentovi do kterého narazila aniž by z Malfoye spustila oči. Po dvou minutách ho konečně dostihla, chvíli vedle něj jenom mlčky šla, než se odhodlala promluvit.

,,Stalo se něco?" zeptala se starostlivě a prohlédla si jeho bledý obličej.

,,Nic se nestalo," odpověděl trochu odměřeně, ale nic jiného neudělal. Hermiona zvedla ruku, ale hned na to ji zase vrátila, za tohle by jí Malfoy moc nepoděkoval.

,,Říkala jsem si, jestli bys nechtěl zase pomoct s učením, brzy budou zkoušky," navrhla nejistě. Draco si jenom odfrkl a na tváři se mu objevil úšklebek. ,, Nebo se nemusíme učit, mohli bychom se jít třeba jenom projít," navrhla jinou možnost, Draco se jí poprvé podíval pořádně do očí.

,,Hele, to že jsem změnil názor na mudly a mudlorozené neznamená, že jejich společnost vyhledávám, tak si hleď svého Grangerová!" zavrčel na ni, v očích se mu leskly smutné jiskřičky. Několik studentů okolo nich se na ně otočilo, potom však pokračovali ve své cestě a ignorovali je.

Na Hermionu slova která řekl dopadla, jako by ji uhodil. Ukřivděně se na něj podívala a když se zástup trochu uvolnil, protáhla se okolo studentů a rychlým krokem od něj odešla, bylo jí jedno kam jde, hlavně chtěla být pryč od něj.

Nakonec došla do chodby, kde nikdo nebyl, sedla si na schody a položila si hlavu na kolena. Chvíli jen tak seděla, v hlavě zmatek, na jednu stranu se mu nedivila, možná byla trošku moc dotěrná, ale mohl to podat trochu jinak, ale co jiného mohla od Malfoye čekat.

Po několika minutách se zvedla a vydala se tam, kam měla původně namířeno, do Nebelvírské společenské místnosti. Nechtěla si dnešek nechat zkazit Malfoyem. Došla si odložit věci do ložnice, kde skoro nikdo nebyl, vzala si knihu, kterou měla právě rozečtenou. Byla to kniha se složitějšími kouzly, které nebyly na škole povinné, ale Hermiona je prostě chtěla umět.

Spolu s knihou si vzala i deku, za kterou byla v tuto roční dobu vděčná. Vyšla z ložnice, v ruce knihu a přes ni přehozenou poskládanou deku. Na opěrku křesla položila knihu a rozložila na křesle deku, najednou okolo sebe ucítila paže, pootočila hlavu aby viděla kdo to je. Ron se na ni usmíval a držel ji v přátelském objetí, Hermiona se na něj usmála, otočila se a taky ho objala. Bylo to sice zvláštní, jelikož spolu před pár dny měli schůzku, ale Hermioně to pomohlo, hned se cítila líp.

Po chvíli od sebe ustoupili, Hermiona si sedla do křesla a zabalila se do deky, Ron si sedl do křesla naproti ní.

,,Říkal jsem si, jestli bys nechtěla zase něco podniknout," navrhl hned, bylo na něm vidět, že tentokrát není nervózní, nejspíš mu vydařená schůzka dodala potřebné sebevědomí.

,,Jasně, proč ne," usmála se na něj Hermiona.

,,Chtěla bys jít zase ke Třem košťatům, nebo mám vymyslet něco jiného?" zeptal se a poposedl si na křesle.

,,V pohodě, U Tří košťat to bude fajn," odpověděla. Povídali si spolu skoro půl hodiny, potom se u nich objevil Harry, který vyzvedl Rona a šli spolu na famfrpálový trénink. Hermiona se konečně pustila do čtení knihy, moc dlouho jí to ale nevydrželo, ve dveřích se objevila Ginny, která na kamarádku jenom mávla a usmála se, potom odešla do ložnic. Hermiona si rychle sebrala své věci a spěchala za kamarádkou, našla ji na její posteli jak něčím listuje.

,,Ahoj, jak ses dneska měla?" zeptala se zrzky a sedla si naproti ní na postel.

,,Ahoj," usmála se na ni znovu. ,,Dnešek byl celkem v pohodě, moc jsme toho neměli a profesoři nebyli moc přísní, ale na zítřek toho mám celkem dost, no jo, zkoušky se blíží," povzdechla si a dál listovala.

,,Ale ty to určitě zvládneš," mrkla na ni hnědovláska. Chvíli mezi nimi bylo ticho. ,,Proč jste se dneska s Harrym na snídani na Malfoye tak mračili?" nedalo jí to nakonec a musela se jí zeptat.

,,Nechceme aby ti ten zmetek ublížil i když je to jen sázka, Merlinví čeho je schopný," povzdechla si Ginny a smutně se na kamarádku podívala.

,,Neboj, já se nenechám. Už ve třetím ročníku jsem mu ukázala čeho jsem schopná," ujišťovala ji a ušklíbla se při vzpomínce na přesnou ránu do obličeje kterou od ní schytal. Potom se natáhla a objala Ginny kolem ramen.

,,A máš nás," objala ji Ginny taky a chvíli jen tak seděly v objetí.

,,Navíc, Ron mě zase pozval ven," řekla jí Hermiona když se od sebe odtáhly.

Po delší době se hlásím zase s další kapitolou. Jo, moje "pravidelné" vydávání je vážně otřesné, ale mám k tomu své důvody. Škola je klasicky náročná a můj spánkový režim posledních dvou let tomu moc nenapomáhal, ale chtěla bych to změnit a tak doufám, že s příslibem více energie se dostaví i má ztracená fantazie a nápady. Snad se brzy uvidíme u další kapitoly <3