Vše to začalo sázkou

2. Kapitola

Hermiona Draca při učení v knihovně vážně nešetřila. Při zkoušení ho opravovala za každičkou drobnou chybu.

Po skoro 2 hodinách učení mu Hermiona dala konečně pokoj. Společně vyšli ven z knihovny, Hermiona mu zamávala na rozloučenou a on se jen ušklíbl, hned na to se vydal do Zmijozelské společenské místnosti.

Draco cestou přemýšlel nad dnešním odpolednem. Rozhodně si nepředstavoval že by ho strávil s tou mudlorozenou vševědkou. Už sice nebyl tolik vysazený na čistokrevnost a ostatní akceptoval, přesto si nepředstavoval, že by tolik času strávil s členkou Tria. V té nejzazší části duše mu to ale přišlo jako celkem příjemně strávený čas i když by to v životě nikomu nepřiznal. A jako bonus se naučil i na testy.

Jakmile ale došel do Zmijozelské místnosti nechal všechno za hlavou a rozhodl se o tom už nepřemýšlet, bylo to jednou a víckrát se to už nestane, tak proč o tom přemýšlet.

Hermiona došla do ložnice, nechala na zem sklouznout tašku s učebnicemi a pergameny a sama se rozplácla na postel a několik minut hleděla jen tak do stropu.

Vážně teď strávila skoro 2 hodiny učením se s Malfoyem?

Připadalo jí to jako nemožné, že by s někým s kým se od začátku nesnášela strávila tolik času a ještě si to užila? Vážně si ty dvě hodiny strávené s Malfoyem užila? Už jí ta sázka asi lezla na mozek. Vyhrabala se z postele, vzala si věci které potřebovala a odešla do koupelny, kde na sebe pustila horkou vodu a alespoň na chvíli se odprostila od myšlenek, které ji neustále pronásledovaly. Už přeci nebyli dětmi, většina z nich už byla plnoletá. Byl to jejich poslední společný rok, potom už se s některými nemusí v životě vidět. Rozhodla se, že ještě tento rok si dopřeje ,,dětství" a užije si spolu s ostatními zábavu.

Když vylezla z koupelny, cítila se jako úplně nový člověk. Cítila energii, která se rozlévala po celém jejím těle. Zapomněla skoro na všechny starosti co ji trápily, až na jednu.

Malfoye.

Hned jakmile byla zpět v ložnici, nemyslela na nic jiného. Na jeho úsměv. Ne to, když se ušklíbl, ale na ten úsměv, který byl upřímný, který projevoval když nechal trochu opadnout tu oponu ze kterou ho skrýval.

U Merlina, ale pořád to byl Malfoy, ten který ji celá léta urážel a netajil se nenávistí k ní. V hlavě měla zase zmatek.

Nakonec vzala z nočního stolku knihu. U knih vždy vypnula mysl a soustředila se jedině na ni. Snad jí to pomůže udržet myšlenky na uzdě alespoň do té doby, než přijde Ginny se kterou to konečně pořádně probere.

O hodinu později se v dveřích do ložnice objevila rozesmátá Ginny. Hned na to však ztichla, naskytl se jí pohled na Hermionu spící na křesle s knihou na kolenou.
,,Klasická Hermiona," řekla si potichu Ginny pro sebe. ,,Všechno řeší knihami," pousmála se a přešla k spící kamarádce. Cestou vzala deku a tou hnědovlásku přikryla a chvíli se na ni dívala. V tváři se jí zračila ustaranost i když spala. Jeden by si řekl, že ve spánku bude vypadat úplně klidně, ale opak byl pravdou. Ve spánku se Hermiona nemohla schovat za svou veselou tvář.
Bylo to snad tím, že na sobě cítila zrzčin pohled, nebo snad cítila tíhu deky kterou jí zakryla, ale Hermiona opatrně, až neochotně otevřela oči. Když před sebou uviděla svou kamarádku, usmála se.

Ginny jí však úsměv neopětovala, tvářila se ustaraně. Hermiona se už zase schovala za veselou tvář a po tváři, kterou měla když spala už nebylo ani památky. Když Hermiona viděla, jak se na ní Ginny dívá, trochu jí úsměv povadl.