Z jiného světa (Avengers FF)

27. Kapitola

~Sarah~

Účinek neznámého prášku jsem zjistila až večer. V klidu jsem seděla na střeše, měla sklony z ní skočit a těsně před nárazem se teleportovat pryč, ale najednou se mi v hlavě přehrál Wandin hlas. ,,Dojdi do obýváku. Hned." 

Asi tři vteřiny jsem to zpracovávala, ale po vzpamatování jsem se teleportovala do obýváku. První co jsem uviděla byl Visionův obličej asi tři centimetry od mého. Leknutím jsem uskočila a on na tom byl stejně. 

,,J-jak...?" vykoktal a já se zarazila. On o tom vlastně ještě neví. Ups.

Mávla jsem nad tím rukou, čímž jsem mu naznačila, že to probereme později a on se s tím smířil celkem rychle. Ani jsem si neuvědomila, že se dneska měl vrátit zpátky do Tower. Každopádně jsem se rozhodla nechat uvítací řečičky na později, protože při pohledu na místnost mi došlo, že máme trochu větší problémy.

Jako první jsem si všimla v levé části místnosti Thora, který byl přivázaný na židli a stále držel svoje kladivo (nevěděla jsem, jestli mi to přijde divné nebo roztomilé). Asi spal nebo byl v bezvědomí, každopádně vedle něj stál Stark s neutrálním výrazem, ale z očí mu sršely pobavené jiskřičky, a nechával si vkládat do srdce přednášku od Steva, který se mračil a říkal něco, čemu jsem vůbec nerozuměla. Ale stoprocentně to byla nějaká přednáška.

Naproti mě stál Banner s trošku unaveným výrazem a Nat ho povzbudivě držela za ruku. U kuchyňského stolu seděli dvojčata ke kterým se momentálně připojil i Vision. 

,,Asi nechápeš co se stalo, že?" uslyšela jsem u svého ucha. Rychle jsem se otočila a chtěla jsem už dotyčnému jednu vrazit, ale pohled na Clintův pobavený obličej mě zastavil. 

,,Ne, nechápu." pousmála jsem se a stáhla jsem ruku zpátky podél těla. 

,,Dobře, takže abych ti to shrnul...Stark se rozhodl, že bude opravdu skvělý nápad dát Thorovi super silnou drogu, takže mu dal tu drogu a zbytek si dokážeš představit. Thor se zhulil, dělal blbosti a nakonec se pohádal se Starkem, když se ho snažil uklidnit, takže ho museli přivázat k židli a uspat." dokončil svoje vyprávění Clint. 

,,Ou." to bylo jediné, co jsem ze sebe dokázala dostat. Nevěděla jsem, jestli se chci smát nebo brečet. Clint si mě trošku kriticky prohlédl a mírně zamhouřil oči.

,,Sarah?" promluvil na mě po chvíli. ,,Nechceš mi něco říct?" zeptal se trochu nadějně.

,,Možná jsem tak trošku ráno unutila s Tonym Thora, aby si tu drogu vzal se záminkou, že je to aspirin." prohrábla jsem si vlasy. Clint si povzdechl, ale usmíval se. 

Aspoň, že na mě není naštvaný. Občas svůj vztek dokázal jednoduše schovat za úsměv, ale já poznala, že tento úsměv je pravdivý.
Necítila jsem se nějak vinně. Nevěděla jsem, co ten prášek je a opravdu jsem doufala, že to je třeba jenom proti bolesti hlavy, ale co už. Hlavně, že o tom ostatní (Steve) neví.

,,ONA V TOM JEDE TAKY?!" zakřičel přes celou místnost Rogers. Ztuhla jsem, ale tentokrát se mi chtělo jenom smát. Stiskla jsem rty k sobě a snažila jsem se udržet smích. Trošku jsem to zakřikla.

Pomalu jsem se otočila a uviděla jsem naštvaného Steva. Uznávám, že našemu míru moc nepomáhám. 

Probodla jsem pohledem Tonyho. ,,No dobře, Sar nevěděla, co ten prášek je." trošku jsem se zamračila nad tím oslovením a probodla jsem ho pohledem ještě jednou. Nikdo kromě něj mi tak neříkal, protože jsem tuhle zkratku svého jména nenáviděla.

Rogers něco zamumlal a odešel z místnosti. Počkala jsem až odjede výtahem a potom jsem se začala smát. Ignorovala jsem ostatní a šla jsem si pro zmrzlinu. Sedla jsem si na gauč kousek od Thora a chvíli jsem ho pozorovala. 

,,Bude mimo až do rána." řekla Wan za mými zády jako by mi četla myšl- a jo. Spokojeně jsem jedla zmrzlinu, ale někdo se rozhodl můj mír a klid přerušit.

,,Sar? Pojď za mnou." řekl Tony, ale já se ani nehnula.

,,Za to oslovení?" uchechtla jsem se. ,,Ne." řekla jsem chladně. Stark se ušklíbl. Protočila jsem očima a vyšla jsem za ním. Časem bydlení s ním zjistíte, že to co řekne se nějakým způsobem vždycky stane a vy tomu prostě nijak nezabráníte, i kdyby se to mělo stát o týden později.

Cestou jsem se ještě usmála na Pietra a on se usmál zpátky. Poslušně jsem ťapkala za Tonym a snažila jsem se přestat pitomě culit. 

Došli jsme jenom kousek od místnosti, zahnuli za roh a on se zastavil a otočil ke mě.

,,Víš, že jsou v pokojích skryté kamery?" řekl s úsměvem. Vykulila jsem oči,ale hned jsem se nevinně usmála.

,,To jako po nocích kontroluješ všechny záznamy z kamer?" zkusila jsem změnit téma. Stark zakroutil hlavou.

,,Jenom jsem tě na to chtěl upozornit, dělejte si co chcete." naposledy na mě mrkl a odešel. Idiot.

Zkusím to brát pozitivně. Už o tom ví Wanda, Tony a Nat a všichni s tím jsou v pohodě. Teď můžu jenom doufat, že se ten idiot nijak neprokecne nebo to někomu neřekne.

Ráno jsem se probudila s nepříjemným pocitem. Nevěděla jsem, co to má znamenat, takže jsem ho prostě ignorovala a provedla svoji ranní rutinu. Oblékla jsem si karamelově hnědý svetřík, černé džínové kraťasy, tenisky, náramek a samozřejmě jsem se namalovala. 

Došlo vám někdy, že v jakém oblečení umřete, tak v tom budete i jako duch? Tohle byl jeden z mnoha důvodů, proč se snažím vypadat dobře. 

V kuchyni jsem potkala Buckyho se Stevem a měla jsem chuť se vytratit. Ve vytrácení mě naštěstí předběhl Rogers, takže jsem se mohla v klidu najíst. Nechtělo se mi dělat něco složitého, takže jsem si udělala cereálie a sedla jsem si vedle Buckyho. Trošku se mračil.

,,Ok, co se stalo?" zeptala jsem se ho po chvíli a odložila jsem misku. Trošku nechápavě se na mě podíval a já se pousmála.

,,Poznám když se něco děje, ani sis nevšiml, že jsem si vedle tebe sedla. Co se stalo?" naklonila jsem hlavu na stranu. Povzdechl si. Neočekávala jsem od něj, že mi všechno hned řekne (ikdyž jsme oba věděli, že jeho minulost znám pomalu víc než on), ale doufala jsem, že se rozmluví aspoň o aktuálním problému.

,,Proč nemůžeš vycházet líp se Stevem?" podíval se na mě a tentokrát jsem nechápavě koukala já. ,,Jsem taková spojka vás dvou. Ten prostřední a není to moc fajn. Navíc nevidím důvod, proč by jste spolu nemohli líp vycházet." objasnil mi. Podívala jsem se do stropu a nakrčila jsem obočí. 

Proč se Stevem nevycházím? Měli jsem mír, ale pořád jsem cítila napjatou atmosféru. Možná to bude tím, že jsem jen tak vtrhla do jejich reality a obrátila jim to tady naruby, ale cítila jsem, že to není ten pravý důvod.

,,Já vlastně ani nevím." podívala jsem se zpátky na něj. 

Najednou se zapnula televize a na ní byly ranní zprávy. 

,,Už pár dní internetem prochází videa dívky, která se objevuje v přítomnosti Avengers. Poprvé byla zahlédnuta s Black Widow a Scarlett Witch v obchodním centru." na obrazovce televize se objevila fotka z onoho dne, Wan mě držela za ruku, vedla do dveří a Nat šla za námi.
,,A dva týdny po té i přímo u Avengers Tower." na obrazovce se zase objevilo pár zaostřených fotek na mě, když jsem vycházela z Tower. ,,Kdo je tato záhadná žena? Proč očividně bydlí se superhrdiny? Je snad jednou z nich? A pokud ano, má nějaké schopnosti? Slavný miliardář Tony Stark zatím všechno popírá."

Pro tohle mám jenom jedno slovo. Fuck.

(1196 slov)

Omlouvám se, že kapitola dneska vychází trochu později, důvod sama nevím. :D

love u all 🥰