Dovol mi tě milovat

3.

Bezmocně ležím na posteli teď už v mém novém pokoji. Proč nevyšiluji? Asi to bude znít šíleně, ale je mi asi jedno, že tu jsem. Potom, co jsem viděla ty fotky, mi je teď všechno jedno. Ať si semnou dělá co chce. Říkal, že neudělá nic bez mého povolení, tak uvidíme jak to dodrží.

Radši jsem přešla ke skříni s mým oblečením a hodila si na sebe něco, co mi není ani trochu atraktivní. Ať už mi bu vedro, nebo to bude svědit.. No nakonec jsem se přiměla vzít legíny místo tepláků a na vrch jsem si dala mikinu.
Vlasy jsem si svázala do drdolu a zkusila se dostat z tohoto pokoje

Ložnice byla k mému překvapení odemknutá. Otevřela jsem dveře a ocitla jsem se na dlouhé chodbě. Byla jsem v patře. Chodba temná s nadměrným počtem černých dveří. Dvě ložnice, vypadaly neobydleně. Jedna obrovská koupelna snad se vším vybavením co si v koupelně představíte. Ale přeci tu nejsem od toho, abych vám tu citovala něčí dům, ne?
Nejvíce zajímavé dveře byly v čele chodby. Okřídlené, kožené. Vzala jsem za mohutnou kliku. Cvak.
Pohled se mi naskytl na postel nejméně pro čtyři lidi. Noční stolky, posuvná skříň až ke stropu. Zatajila jsem dech. Nad postelí se lesklo zrcadlo. Má mysl si hned představila nejmravnější scénáře. V duchu jsem se profackovala. V ložnici vedli ještě jedny dveře. Šatna. Vždyť skříň v ložnici má. Šatna byla z poloviny prázdná. Jakoby se pro někoho uchovávala.

„Ztratila ses?" leknutím jsem nadskočila. Srdce mi málem vyskočilo. Z toho chraplavého hlasu mi naskočila husina po celém těle. A to myslím doslova.
„N-ne, vzbudila jsem se, a chtěla jsem si to tu prohlédnout" A ani jsem to nestihla.. Prohlížel si mě tak zvláštně..intenzivně.

„Líbí se ti to?" To si piš, že ano! Ale nedej to moc znát. „Ujde to. Ehm, to zrcadlo je fajn" na vteřinu jsem vztyčila ruku ke stropu a hned ji dala zpět.
Vydal nějaký zvuk na náznak souhlasu. Oči měl tak temné. Intenzivně si mě prohlížel. Na co asi myslí?

„Justine?" Přimhouřil oči. Fajn, to asi nebylo dobré. Asi nečekal, že budu znát jeho jméno. Zaslechla jsem ho během rozhovoru s jedním z jeho pacholků.

Zkřížil si ruce a přistoupil ke mně blíž. panebože, jakoby už teď nebylo mezi námi málo místa. „Brzo to tu budeš sdílet semnou" Těkala jsem mezi jeho očima. Šílenec.
„Tím bych si nebyla jistá" ušklíbla jsem se. Pořád se ke mně přibližoval. Couvala jsem až do útrob stěn. Sakra. Silou mě otočil. Tvář se mi přitiskla na zeď. Chopil se mých rukou a přimáčkl mi je nad hlavou. Dýchal mi na krk.
Nosem mě polechtal na mé šíji. Přestala jsem dýchat. Přitiskl se na mě celým tělem. Měla jsem ho všude.
„Nedělej, že se ti to nelíbí. Toužíš po tom." Políbil mě a najednou mě ovinul chlad a prázdno. Prudce jsem se narovnala v místnosti jsem byla sama. Úlevně jsem vydechla.

Vytratila jsem se z této propadené místnosti. Bosa jsem se vydala po schodech do kuchyně, kde už ke mně zady stála postarší paní.
„Posaď se na židličku, za chvilku ti donesu jídlo" prohlasila paní, aniž by se na mě otočila. „Jak-.." překvapeně jsem zamrkala.
„Ale holčičko moje, viděla jsem tě v odrazu trouby" zasmála se a otočila se na mě. „Oh..aha" zasmála jsem se taky. „Jsem Marta, hospodyně Justina. Znám ho už od plenek, jsem spíš takovou jeho druhou maminkou" prohlasila, když z pánve přemístila omeletu na talíř.
„Já jsem Hailey. Mm..jsem Justinova," odmlčela jsem se. Ani jsem nevěděla co pro nějvlastne jsem. Zajatkyně? „Vím, že jsi tu nejsi dobrovolně, když to tak blbě řeknu, ale věř mi, že Justin ti nikdy nic neudělá, hledal tě dva roky než tě našel, neměl jinou možnost pokud chtěl, aby tě měl na blízku" dořekla svůj monolog a já na ní civěla s vykulenýma očima. Jak jako dva roky??
„O-oh, nevím co říct a nevím co myslíte tím dva roky" zasmála jsem se trochu nervózně.
„Však on ti to Justin řekne někdy sám. Tak a teď už jez, musíš mít už hlad, už teď jsi hubená, od každého tu máš trochu, tak se do toho pusť" položila přede mě několik talířů s Holandskou snídaní. Moje postava se mi líbí, ikdyž mám malý prsa...
„Děkuji" špitla jsem a v místnosti jsem se ocitla sama. Pořad jsem ho cítila na svém těle. A to nejhorší? Opravdu jsem toužila o pokračování..