Dovol mi tě milovat

4.

Jsem v pokoji, tak jako celý den. Vylezu jenom, když mám hlad. Nemám na nic náladu, ani nevím proč. Vlastně ano, unesli mě :d.
V tom někdo zaťuká a s tichým dále vejde dovnitř.

Všimnu si, že osoba, co vešla do pokoje, drží v ruce krabici.
„Co potřebujete Ryane?" sednu si do tureckého sedu a sleduju každý jeho pohyb. „Justin ti chtěl tohle předat osobně, ale má důležitou schůzku a přijede až pozdě večer" Krabice se ocitne v mých rukou. „Děkuji" stale nechápavým pohledem sleduju, jak si to kráčí z pokoje ven.

"Ty Ryane"

"hm?"
"myslíš, že bys mohl vyřídit Martě, že dnes večer nemusí vařit?"
"proč, nebudeš snad držet hladovku, že ne" zamračil se.

"Ne," zasmála jsem se. "chci se něčím zabavit, takže uvařím večeři sama"

"ach tak, dobře vyřídím" usměje se a v pokoji jsem zase sama.
Svůj zrak od dveří přesunu zpět na krabici s rudou stuhou.
Pomalu rozvážu mašli a následně odklopím víko. Oči se mi hned rozzáří, kdyz spatřím výbavu Apple v nejnovějších verzích.
Všechno vyndám kolem sebe na postel. Bože můj!!!
To nemůže být lepší. Teda, ne, že bych se radovala to rozhodně ne, pořád jsem v tomhle vězení a nic se na tom nezmění.

Pak si ale všimnu lístečku na spodu krabice. Proč nedava lístečky na vrh sakra?

Doufám, že jsi z toho nadšená, v McBooku máš veškeré soubory a tu tvojí práci z tvého předešlého McBooku. Doufám, že nebudeš nikoho kontaktovat o tvé situaci, věřím ti, a stejně ti to nepůjde, to jsem zařídil :)) - J

P.S. V kontaktech máš moje čislo, Marty a Ryana.
P.P.S. Přijdu až na večeři

Fajn, takže budu vařit pro samotného Justina..ehm nevim příjmení.
Jelikož je teprve za pět minut půl 5, otevřela jsem můj nový McBook a hodlala prozkoumat vychytanější technologii.

***

No zjistila jsem, že jsem obdržela dva e-maily. Jeden byla odpověď od paní Harrisové, které jsem nedávno posílala můj návrh a ten druhý je žádost o rekonstrukci bytu pana Dakoty. Problém je v tom, že pokud chcete dělat návrhy už v postavenem domě/bytě, musíte ten prostor vidět naživo, ale jak mám sakra dělat svou práci, když jí ani nemůžu začít?! Neochotně jsem napsala odpověď, že jsem zadeprázdněná a žadost o návrh rekonstrukce nemohu přijmout. Ano, mohla bych napsat, že jsem unesená, ale sakra ani nevím kde to jsem. Téměř u koho jsem, a navíc se tu nemám moc špatně.

Do ruky jsem vzala mobil, se kterým, už jsem se taky stihla seznámit a šla napsat Justinovi..nějak jsem mu zapomněla napsat poděkování, ikdyž si ho ani nezaslouží. Aplikace si stáhnout nemohu, zablokovali mi jakékoliv komunikační aplikace kromě zpráv, kde mám zablokované všechna čisla kromě těch tří.

Najela jsem si na novou konverzaci a napsala Justinovi.

Me:
Děkuju, že si mi to zařídil, ikdyž si vděk nezasloužíš
P.S. svou práci stejně nemohu dělat, když jsem uvězněná tady u tebe :)) - H

Únosce:
Vážně? Přejmenovala sis mě na únosce? Došlo mi, že svou práci nebudeš moc dělat, čekal jsem, kdy ti to dojde.

Me:
A jsi snad něco jiného?! Unesl si mě a nic se na tom nezmění, ikdyby jsi mi koupil Lamborghini. Fajn, půjdu za Ryanem a zabavím se s ním.