Dovol mi tě milovat

12.

Dole bude důležitá otázkaa

Marta nám připravila steak s pečenýma bramborama, které byly výborné.
S Justinem jsme moc neprohodili slovo, ale co bychom si asi tak řekli..
Jeho pohled byl najednou jiný, už se na mě nedíval těmi jiskřičkami, místo toho měl oči temné.

Radši jsem se na něj zbytečně nedívala.
Mlčky jsem dojídala poslední sousto. Justin byl ale rychlejší a už se zvedal a odcházel s tím, že talíř po sobě ani neuklidil. Rychle jsem se zvedla a doběhla k jeho zádů.

"mužeš mi vysvětlit, co se proboha stalo, že jsi takový?!" rozhodila jsem rukama, které jsem si následně dala v bok.

"tobě to stejně může být jedno" otočil se na mě. Z jeho pohledu mi přeběhl mráz po zádech.

"že jedno?! Kdyby jsi mi byl ukradenej, tak se s tebou nevyspím! Dvakrát!"

"tak hele, ty na mě řvát nebudeš" došel ke mně. Momentálně jsme byli u sebe v takové blízkosti, že by se mezi nás nevešel ani papír.

"tak hele, ty mi nebudeš rozkazovat" zapíchla jsem mu prst du hrudi. Podle doteku jsem mohla poznat, že jeho tlukot srdce je zrychlený.

Jo, to můj je taky.

"jsi v mým baráku"

"nedobrovolně" oči jsem měla stále zapíchlé do těch jeho.

"tak si odejdi"

"kéžby"

"fajn, zbal si věci a vypadni!" cože?

"co?"

"slyšelas? Jdi, nedokážu se ti dívat ani do očí, abych se necítil provinile!"

"jak chceš" zašeptala jsem a otočila jsem se na patě. Ještě jednou jsem se podívala na osobu, kterou jsem začala mít ráda. Pak už jsem rychle vyběhla schody a našla jsem nějaký velký kufr. Do něj jsem se snažila naházet, co to šlo, včetně Apple sady. Dal mi jí, takže je teď moje. Dala jsem si tam co nejvic spodniho prádla, jelikož se opravdu blbě hledá spodní prádlo, které je vám pohodlné. Co nejvíce kalhot, které se taky blbě hledají. A trika a mikiny jsem vzala jen ty oblíbené, ostatní už si můžu dokoupit. Taky jsem si tam naházela veškerou kosmetiku i s voňavkama. Nějaké boty se mi tam taky vešly a kufr jsem mohla zavírat.

I s kufrem jsem došla ke schodům. No, to bude trochu těžší.

Zvedla jsem kufr a s posledními silami jsem ho přenesla až dolů.

Nikoho jsem nikde neviděla. Tim jsem pochopila, že se mám doprovodit sama.

Přešla jsem ke dveřím a zatáhla jsem za kliku. Překvapeně jsem zamrkala, když se dveře pootevřly. To byly odemklé pořád nebo až teď??

Avšak na zemi jsem si všimla popsaného papíru a na něm klíče od Lamborghini?!

Poslední dárek pro tebe, vím jak moc jsi si to auto zamilovala -J

Nahrnuly se mi slzy do očí. Pohled jsem upřela na okna doufajíc, že v nich uvidím jeho. Avšak nikde.

Papír jsem přeložila a strčila jsem si ho do zadní kapsy a klíče jsem si nechala v dlani.

Došla jsem až k onu autu a dálkově jsem ho odemkla. Do kufru auta jsem hodila kufr (to zni vtipně Kufr do kufru) a pak jsem si jen sedla na místo řidiče a nastartovala jsem.

Chtěla jsem se zeptat, jestli mam napsat kapitolu i z pohledu Justina? Mohlo by vam to treba pomoct vedet, jak to bere z pohledu on nebo taak.

Uvidim, jestli zitra vydam nějakou :))