some call it art (POZASTAVENO)

VI.

Stále držel mou ruku a jeho náznak úsměvu na tváři se mu změnil v poloúsměv. Vzápětí si ale uvědomil, co dělá a pomalu uvolnil sevření a nakonec mou ruku pustil úplně.
Zřejmě rád motá holkám hlavy. Škoda, že já jsem vůči jeho osobnímu kouzlu imunní.
Nebo si to aspoň myslím.
  „Delaine,“ zopakoval moje jméno pomalu. Dával přitom důraz na každé písmeno. „Delaine… To jméno jsem ještě nikdy předtím neslyšel.“
  Odháněla jsem už jen to pomyšlení, že moje jméno v provedení jeho přízvuku zní přímo skvostně.
  „No, to bude asi proto, že tohle jméno skoro nikdo nemá,“ nasadila jsem hrdý výraz.
 
Protože je to v podstatě pravda. Miluju svoje jméno. Vybral mi ho táta nebo spíš „vymyslel“. Původně měl v plánu vybrat jméno Delaney, ale to se mu nezdálo tak originální, proto si trochu pohrál s písmeny a vzniklo z toho Delaine. A já prostě zbožňuju, jak se ke mně to jméno hodí.
  Jako by táta přesně věděl, že tak neobvyklé jméno bude nosit tak neobvyklá osoba. S neobvyklou povahou.
  V tu chvíli mi došlo, že bych málem zapomněla, proč jsem vlastně po tak dlouhé době vyšla ven. Jít se podívat do té galerie. I když z názvu toho spolku je mi na zvracení, za pokus to stojí.
 
Odkašlala jsem si. „Pokud dovolíš, musím dneska něco zařídit. Už jsi skončil s tím flirtováním?“
Tohle bude ještě hodně zajímavé.
  „Ptáš se mě, jestli jsem už přestal, ale ve skutečnosti chceš, abych pokračoval, puso,“ Luke si strčil si obě ruce do kapes a přiblížil se ke mně tak blízko, až mi to bylo nepříjemné.
Měla jsem nutkání ucuknout. Ale moc dobře jsem věděla, že nesmím. Nechci.
  Díval se mi přímo do očí a dělalo mi dost velký problém se udržet, abych mu nevrazila facku.
  Ale aspoň se mi naskytl pohled na jeho tvář pěkně zblízka. Nebyla to žádná dokonalá tvářička bez sebemenších nedostatků, ale musela jsem i přes sílu vůle přiznat, že mi připadal docela pohledný.
  Nejspíš patřil mezi ty typy kluků, které na holku jen pohlédnou a ona je hned schopná si kvůli nim doslova vyrvat srdce z hrudi. Dobrovolně.
 
Stáli jsme tam jen tak a zírali na sebe. Já s kamenným výrazem, on s takovým úsměvem, až se mu na tváři tvořily ďolíčky.
  Hlavou mi prošla jediná myšlenka: Jak tenhle kluk proboha někdy mohl mít vztah, pokud se ke každé holce chová takto?
  Nebo to možná jenom nechápu. Já, která jsem pořádným vztahem nikdy neprošla.
   Pokusila jsem se o co nejvyrovnanější tón hlasu. „Udělal by jsi mi laskavost a vzdálil tu svou dokonalou tvářičku co nejdál od mýho obličeje? Pokud nechceš utrpět další kopanec do holeně.“
  Luke si zachoval na tváři svůj úsměv a pomalu se vzdálil. „Vadím ti?“
  To je jako by se mě někdo zeptal, proč jsem ateista. Chtělo se mi říct: Chlapče, kdyby bylo po mém, tak tě ze svého života odstraním klidně i nějakým krutým způsobem. Měla bych pak pokoj a mohla si dál žít svůj naprosto nudný život, se kterým jsem ale náramně spokojená.
  Kdyby to jenom šlo.
  Olízla jsem si rty. „Nedala jsem ti to dostatečně najevo už od toho prvního dne, kdy jsi mi kouřil pod oknem?“
 
I když jsem se ze všech sil snažila nedát najevo svou nervozitu, uvnitř mě úplně pohltila. Kdo ví, jestli to bylo tím, že už nějakou dobu jsem nevedla konverzaci s klukem nebo tím, že nerada mluvím s lidmi, které moc neznám.
  Spíše ta první možnost.
  Proklínala jsem sama sebe za to, že jsem nervózní zrovna z tohohle kluka. Zase.
  Luke si s odpovědí dával na čas. Místo toho ale vytáhl z kapsy svých černých džínů krabičku cigaret. Zamračila jsem se na něj. On mě však ignoroval a rovnou si z krabičky vytáhl jednu cigaretu, kterou ale nezapálil, pouze ji držel mezi ukazováčkem a prostředníkem pravé ruky. Pak ke mně k mému údivu natáhl tu ruku, ve které cigaretu držel. „Dáš si, princezno?“
  Pokud něco nenávidím víc, tak je to oslovení ‚princezno‘ a cigarety. Nemám nejmenší tušení, čeho se Luke snaží docílit, ale moc se mi to nezamlouvá.
  Věnovala jsem mu široký úsměv a ochotně od něj cigaretu převzala. A vzápětí jsem ji bezstarostně hodila na zem a rozšlapala.
 
Vzhlédla jsem k němu. Měl pohled upřený na zem, ale nevypadal příliš ztrápený tím, že jsem mu rozšlapala jeho cigaretu.
Naopak, vypadal spíš, že ho to potěšilo.
  Vůbec ho nechápu.
  „Tobě nevadí, že jsem tu cigaretu rozšlapala?“ pozvedla jsem překvapeně obočí.
  Usmál se. „Ani nevíš, jak dlouho jsem čekal na to, až uvidím nějakou holku tohle udělat.“
  „Proč?“
  Luke se kousnul do rtu. „Delaine, měla bys chvilku nebo ta věc, kterou musíš zařídit, spěchá?“
  Chystala jsem se jít podívat do galerie na ten spolek s divným jménem, aby to aspoň vypadalo, že se snažím si sehnat práci, ale musela jsem si připustit, že mě celkem zajímá, co mi chce Luke říct. A nikdo mě přece nenutí, abych to hledání práce urychlila.
  „Chvilku bych měla,“ sundala jsem si z očí sluneční brýle a chtěla mu je podat, ale on gestem naznačil, abych si je nechala.
  „Tak pojď,“ otočil se. „teda pokud nemáš panickou hrůzu z toho, že bych tě znásilnil někde v koutě.“

_______________________________________

Předpokládám, že je to pro velkou většinu dost nudnej příběh, ale pokud to někdo vůbec čte, tak děkuju! :D :)