Jednodílovky na všechny shipy

Reed900🤖

V klidu stál a poslouchal Reeda, který na něj plival jednu nadávku za druhou. Už byl zvyklí, párkrát se pokusil o pár argumentů, ale byly zbytečné, raději mlčel. Ticho však Gavina vůbec neuklidnilo, povýšeně se ušklíbl a přitiskl hlaveň zbraně k androidovu čelu. Ten by mu ji mohl jednoduše vytrhnout z ruky a zabít ho ani ne během pěti sekund, bohužel to nesměl. Co takhle ho raději pořádně vyvést z míry? Ruce, které měl sepnuté za zády pozvolna rozpletl a jednu přiložil na Gavinovu ruku. Ten s ní trhl.

,,co děláš?!" Nebyl zvyklí na jakýkoliv fyzický protest z androidovi strany. Nedovolil by si mu vzít zbraň, a i kdyby se o něco pokusil, vypnou ho... asi žádné riziko. Jeho zvědavost zvítězila, tak ho nechal pokračovat a další pohyby ruky, která svírala zbraň, nechal na Ninesovi.

Tlačil dolu a tak se i jejich ruce vydali tím směrem. Hlaveň ukazovala na robotovo oko. Z toho druhého které stále oddaně pozorovalo svého detektiva nebylo nic čitelné, pitomá bezcitná mašina... Kov se znovu otřel o kůži na Conradově líci, klouzal po ní níž. Když se tlak zastavil tak se zastavily i jejich ruce, hlaveň teď mířila proti jeho rtům z kterých po chvíli vyšel jazyk a přitiskl se ke konci pistole.

Gavinovi oči se nemohli odtrhnout od dění před ním, nemohl přestat sledovat jak jeho zbraň mizí v mokrých ústech jeho parťáka. Bylo na tom něco tak zatraceně sexy, že se ho nepokoušel ani zastavit.

Když robot začal cucat předmět v jeho ruce, Už si ani nebyl docela jistý, jestli je situace v jeho kalhotách pořád stejná. Kurva. Očima kmitl k Conrádových, aby zjistil, že ho stále sledují, myslel by si že je stále bez emocí, kdyby neuviděl modř prosakující pod jeho pokožkou na licích. Červenal se? Technicky vzato modral, ale na tom nesešlo. Gavin překvapeně zamrkal, tohle bylo teprv něco. Pomalu Vytáhl pistol z jeho úst, táhla se za ní dlouhá slina, která po chvíli praskla a usadila se na bradě majitele.

Gavin ji mechanicky otřel. Zarazil se v pohybu, Co že to právě udělal? Pak jen pokrčil rameny a pohladil androida po čelisti. Přes krk se přehoupl k ramenu, na to druhé se přidala i druhá ruka.

V okolí se nikdo nenacházel, bylo pozdě večer a v kanceláři se většinou zdrželi jen oni. Tentokrát zatlačil dolů on a robot si poslušně klekl. Oči stále přišpendlené k jeho, jakoby se ptal jestli to myslí opravdu vážně. Zbraní ho jemně pohladil po tváři a rozepl si pásek.

,,měl bys pokračovat na něčem co si pozornost zaslouží."