Jednodílovky na všechny shipy

Rumlow x Bucky🥘

Jakoby upozornění tady, prostě tenhle díl je více Eeee jak to nazvat divný? Úchylný? Zvrácený? Jakoby kdyby to napsal někdo jiný a já bych to četla tak mi to přijde asi úplně v normláních mezích wattpadu, ale takhle mám potřebu se ospravedlnit heheh. Takže jestli si chcete zachovat svoji čest a já nevím neholdujete smutům tak tenhleten díl nene:)

A pak ještě překlad, něco jsem sem psala rusky aby to mělo nějakej ten✨šmrnc✨ žeo takže
Komandir- velitel
Da- ano to víme zeano
Spasibo- děkuji
Ser- pane ne srát:D
Soldat- voják
(Jestli je to blbě tak prosím, řekněte mi to dřív než to uvidí moc lidí hih)
A to je asi vše, ale když si to nezapamatujete tak myslim, že to moc neubere na čemkoliv by mohlo lol horší to být nemuze:Dddd
____________________________________

,,hlášení" zavelel Rumlow, když uslyšel zavýrající se dveře. Právě si ohříval večeři, neobtěžoval se zatím ani otočit, jen poslouchal těžké kroky svého vojáčka. Nacházeli se v zašlém, až na nejdůležitější věci prázdném pokoji. Byl staromódní, zato snad až klinicky čistý, tedy dokud do něj nevtrhl dolámaný supervoják. Samozřejmě ho ani nenapadlo se zouvat, od dveří doprostřed pokoje tak vedla stopa, blátivých, za sebou ležících kidanců. 

Majetek poklekl, ruce pokorně položil na stehna, jak to nadřízený už dříve přikázal a začal odříkávat své vady, tedy svá zranění.

Rumlow se otočil, opřel se zády o pultík a shlédl na to politováníhodné stvoření, které mělo zrak i hlavu mírně sklopenou k zemi, byl přece něco míň, nemohl bez povolení ani pohlédnout na něj, na jím uctívaného poloboha, který se o něj tak velkoryse staral. Tento polobůh se momentálně oddálil od svého opěrátka a chytil vojáka za čelisti, nadzvedl mu hlavu, ale zorničky vojáka shlíželi stále směrem dolů. Dodržoval příkaz, byl hodný chlapec, nechtěl další trest, nechtěl si ho vysloužit, chtěl pochvalu, jídlo, klid, spánek...

,,koukni na mě" oslovený pohlédl vzhůru a setkal se s ostrým pohledem páru naštvaných očí. ,,příště vstupuješ do místnosti bez bot a to bahno vytřeš" přitlačil silně na jeho líce, vytvářejíc tak z tváře zabijáka neškodného kapra.

,,da komandir" pokusil se odpovědět přes zkřivené rty, z kterých začala téct krev potom, co se roztrhl jen zpola zahojený strup 

,,hned!" Hodil s ním Rumlow o zem. Bezvládné tělo sebou praštilo o dlaždice. Zatnulo zuby. Mělo čerstvě prostřelené rameno a teď se s rukou instinktivně opřelo, bolelo to, ale za chvíli o to bude postaráno.

Ani se neopovažoval Rumlowa ptát, čím to má vůbec utírat a tak si zul boty, stáhl ponožky a započal s nimi uklízet své stopy. Šéfík se posadil ke stolku a začal pojídat nějakou krásně vonící baštu. Vojákovi se začali zbíhat sliny, měl ukrutný hlad, více než dva dny nepozřel více než malý okoralý toust. Nejraději by si před něj klekl a prosil ho o kousek, jen kousíček něčeho teplého a chutného. Věděl, že dostane svoje, ale také věděl, že to nebude tak voňavé jako to, co držel jeho pán. Miska vedle kuchyňského pultu byla stále prázdná a tak jen zadoufal, že až napraví svou chybu tak dostane odměnu v podobě jídla.

,,stačí. Svléknout, musíme uklidit i tebe" házel do sebe jedno sousto za druhým, asi to chtěl sníst co nejrychleji.

Nestyděl se, pro to nezbylo místo, často před ním stál nahý a tak se bez rozmyšlení začal soukat ze svého černého oblečení, které skládal vedle sebe na podlahu. Když byl hotový zaujmul stejnou pozici jako předtím, oči tentokrát upírajíc rovně před sebe. Viděl, že si ho velitel prohlíží, nejspíše se chtěl sám přesvědčit o napáchaných škodách. Z onoho zraněného ramena prýštila krev, měl velkou žlutofialovou podlitinu na žebrech a kovová ruka, přesto, že vypadala pořád stejně, měla problém se silnějším úchopem.