Jednodílovky na všechny shipy

Snamione📚

Drobná dívka sedící osamoceně u obrovského svazku v knihovně by překvapila snad každého. Stejně tak jako zamrzelý učitel lektvarů nacházející se v knihovně pro studenty.

Bylo tu ticho a klid, nikdo by se v tak hezký, volný den nevěnoval studiu. Jí to ale bavilo, k čemu jí bylo neustále jen promrhávat tak cenný čas aktivitami z kterých si nic zajímavého neodnesla? Takto se jí Každým okamžikem do hlavy ukládaly nová fakta a zajímavosti. Chtěla by toho ještě tolik vědět, vždyť si připadala tak hloupá, kolik toho ještě neví? Jak to má za život všechno poznat?

Tiché kroky a šustění hábitu vznášejícího se ve ztěžklém vzduchu ji vyrušilo ze čtení. Že by se na této škole přeci jen objevil někdo další, komu není učení lhostejné?! Čistá radost se jí promítla na obličeji v drobném úsměvu. Mohl by to být ten milý hoch z mrzimoru, který jí před týdnem propůjčil knihu o historii kouzelnické psychologie? Z těžkým zklamáním si povzdechla a koutky úst ji poklesly, když zpozorovala všem tak známý hábit velmi obávaného profesora. Černá látka kolem něj plula jako oblaka, dokuď se nezastavil u protější police. Neviděl ji, byla ukrytá za dřevěným regálem v rohu místnosti a Snape byl až moc zabraný do hledání nějaké četby na to, aby viděl mladou studentku.

Hermionu něco nutilo jej pozorovat, co dělal zde? On má určitě přístup do lepších knihoven než je tato. Nesrozumitelná slova se od něj nesla celou místností, co hledal?

,,Frizovník, frizovník říční,..." rozpoznala pár slov, nejspíš je ale stejně jen opakoval dokola. Stál u špatného oddělení a Tahle nebelvírka to nemohla vystát.

,,ten najdete z druhé strany regálu v knize: Přehled nebezpečných rostlin na našem území, a mám pocit že i v encyklopedii kouzelného rostlinstva má malý odstavec. " zasáhla do ticha, učitel sebou trhl, chytil padající svazek a poté vyšel zpoza knih. Podezíravě sledoval svoji studentku a opravdu se přesunul k druhé straně regálu odkud vytáhl požadovanou knihu. Hermiona se znovu pustila do četby, ne že by ji přešla chuť sledovat Snapa, ale přišlo jí to nevhodné.

,, slečno Grangerová co děláte zde, když všichni vaši spolužáci si užívají krásného počasí venku?" Ozval se chladným hlasem Profesor a popošel blíže ke stolu, u kterého seděla Hermiona.

,, učím se" zvedla k němu zrak a donutila se usmát ,,na zítra jste nám naplánoval test a poměrně obsáhlý úkol, ale ten už mám hotový"
Zmijozel položil svoji knihu na stůl, obešel ho a zapřel se o dřevěnou desku. Zvědavě nakoukl do dívčiných poznámek a bezostyšně zpoza knihy vytáhl dívčin projekt. Byl pěkně zpracovaný, až příliš obsáhlý. Zadíval se znovu na svou studentku a nemohl si pomoci, strašně v ní viděl Lili. Jakoby uvnitř trochu roztál, jeho vždy zatvrdlý výraz trochu povolil a objevil se v něm posmutnělý úsměv. Upřeně se díval své žákyni do očí, ruka mu pomalu putovala k její tváři.

,,pane profesore?" Zeptala se zaraženě žákyně, která netušila, že tento člověk má v sobě vůbec nějaké emoce. Nechápala co se v něm momentálně dělo, velmi jí to překvapilo.

Učitel jakoby se probral z transu a urychleně se narovnat a zamkl svůj obličej znovu za kamennou masku. Odkašlal si a jednu ruku umístil za zády.

,,je to opravdu působivé slečno Grangerová" vyřkl s pohledem zapíchlým do pergamenu ve své ruce. ,,ale nemusela jste nad tím strávit tolik času" podotkl

,,mě to baví" něco si během toho zapsala do sešitu a položila brk

,,chcete s učením pomoci?" Nabídl se Snape ,,mohl bych vám vysvětlit co byste chtěla, vypadáte že vy byste to ocenila narozdíl od ostatních" zadíval se zpět na Hermionu. Ta překvapeně zamrkala a po chvíli nerozhodně zakývala hlavou. Proč taky ne? Mohla by vůbec odmítnout? Učitel si odsunul židli a usadil se vedle ní. ,,minulou hodinu jsem si všiml, že si nejste úplně jistá v nové látce, je něco čemu nerozumíte?" Co se dělo, že je na ni tak milý? Vždyť ani nebyla ze zmijozelu. Ale tato nová osoba se jí opravdu zamlouvala. S úsměvem mu vysvětlila čemu nerozumí.

,,děkuji za pomoc pane profesore" poděkovala nakonec Hermiona potom co vše dopodrobna pochopila a dokonce prohodila s profesorem pár přátelských slov, tak jako nenápadných pohledů a doteků. V tento den viděla tohoto profesora se usmívat víckrát, než za celý její život.

,,rádo se stalo a pokud byste někdy něco chtěla probrat, můžete se na mě obrátit" podíval se přímo na ni a ona nadopovaná vděčností a pěkným pocitem zapadla do Severusovy náruče.

,,děkuji" profesor šokovaně stiskl drobné tělo v náruči, ruku přitiskl k jejím hebkým vlasům. V těle se mu rozlil pocit spokojenosti a jeho zamrzlé srdce se po dlouhé době znovu rozbušilo.

Věnováno Lihina_Babe 💖 snad se ti líbí a děkuji za nápad🥰🌸