//𝖣𝖮𝖡𝖱𝖮𝖴 𝖡𝖤𝖩𝖡//

/3/

,,Ty to chápeš?" drkne do mě Aneta v lavici když se koukám z okna..ona mezitím kouká jak debil nejdřív do sešitu a pak na učitelku protože je očividně fakt ztracená.

,,C..Cože?" zeptám se protože mě vytrhla z přemýšlení.

,,Šípková Růženko vrať se zpátky do reality, ptám se tě jestli tu matiku chápeš nebo tady nejsem jediná kráva" řekne s rukou na čele a snaží se pochopit látku.

,,Vždyť je ekonomika ne?" začnu se rozhlížet po třídě na jiný lavice aby mi došlo co mají na lavici za učebnici..ajo, ona je fakt matika.
Nemůže se mi divit že jsem tak mimo, je pátek a mám za sebou náročný týden plný školy a stresu takže už to psychicky nedávám, ať je ráda že jsem do tý školy dneska vůbec přišla.

,,Ty seš koukám upe mimo, běž dál chytat lelky a já si jdu zatím hodit mašli" řekne a odhodí naštvaně sešit což mě donutí se rozesmát.

,,To není vtipný kámo, vždyť ta učitelka snad mluví španělsky ne?" řekne ještě víc rozzuřeně a rozhodí rukama při čemž mi málem vypíchne oko.

,,Hele ty mušketýrko, neházej tady těma rukama nebo oslepnu a neuvidím ten zástup kluků co o mě má zájem..vlastně žádný není takže klidně šermuj dál" řeknu a šmudlám si oko co kterého mě trochu bouchla.

,,Jee promiň" řekne a uchechtne se když se na mě podívá.

,,V pohodě" odpovím a začnu se smát s ní.
A je to tady zase, opět se začneme obě smát na celou třídu..víte ale co je nejhorší? My nikdy nevíme čemu se smějeme, prostě nás to přepadne a je z toho vždycky záchvat že se nemůžeme ani nadechnout.

,,Dámy doufám že vás nerušíme" řekne učitelka směrem k nám při čemž si dá ruce křížem na prsa a všichni se na nás začnou koukat.

,,J..Jo.. teda pardon ne nerušíte" přeříkám se mezi nádechy a myslím si že umřu. S Anetou nám až začnou téct slzy a tomu se začneme smát ještě víc. Ostatní si na to už zvykli takže jsou buď na mobilu nebo si povídají se svým sousedem.

,,Tady to vypadá že nám někdo zopakuje lát..." nedořekne učitelka protože začne zvonit.

,,Tak jo, užijte si víkend a v pondělí nashledanou" říká polovině třídy protože ostatní už zdrhli na oběd do jídelny. Učitelka se tedy rozloučí a vyjde ze třídy.

My se dalších pět minut smějeme až se nakonec uklidníme a uráčíme se zvednout a zabalit učebnice do batohu.

,,My jsme debilové" řekne Aneta a my chytíme jen tak další výbuch smíchu.

,,To už by stačilo, pojď už konečně z tohohle vězení" řeknu ji protože jsem se jediná trochu uklidnila. Ona jen kývla, chytla mě za loket a odešli jsme ze třídy.

V šatně to probíhalo stejně jako každý pátek..přezuli jsme se, jelikož byl konec dubna tak jsme na sebe hodili mikinu kterou jsme měli pověšenou ve skříňce, rozloučili se čtvrťákami a ostatními, vzali si batohy zpátky na záda a konečně opustili místo které obě tak nesnášíme.

Jelikož jsme s Anetou na škole byli dost známý tak nás ještě před školou zastavovali různý lidi a vypravovali nám jaký budou mít víkend a my tak museli dělat že je posloucháme..nee že by jsme byli namyšlený a s nikým se nechtěli bavit ale prostě jsme byli fakt děsně unavený a obě jsme už potřebovali cítit vůni domov.

Po asi patnácti minutách nás konečně všichni propustili a my jsme mohli vyrazit. Šli jsme co nejrychlejším krokem a cestou si povídali o všech blbostech jako vždycky.

Jelikož to máme od školy kousek tak jsme do deseti minut byli doma a já si zabrala koupelnu.

Přišla jsem do koupelny se zmrzlinu a lahví vína, strhla ze sebe všechno oblečení, napustila si vanu s bublinkami a zalehla do ní.

Konečně klid. To je přesně to co jsem celý týden potřebovala. Jelikož jsme nestíhali tak nám učitelka nedala ani žádný úkoly a my máme úplně volno. Co víc si přát!

Ve vaně jsem mohla být už takovou dobrou hodinu, přemýšlela jsem jen nad tím co si dáma k večeři, k obědu a do kolika budu zítra spát..nic jinýho mě aktuálně nezajímá.

Najednou mě ale z přemýšlení něco vyruší..je to Aneta která začne pištět, ječet, brečet na celý barák.