Vzala jsem z postele mobil a zkoušela mu volat..nezvedal to.
Po asi deseti telefonátech jsem to vzdala a šla mu napsat textovku.
,,Kde jsi Domčo? Potřebuju s tebou nutně mluvit tak se prosím ozvi" odeslala jsem a vystrašeně chodila po pokoji.
Aneta mezitím šla za Kubou do pokoje protože ho to taky hodně vzalo.
Co když se mnou nechce mluvit? Co když se mnou nechce mít nic společnýho? Co když si proboha něco udělal?!
Z mých hrozných myšlenek mě vytrhlo zabrnění mobilu.
,,Skončím to tam kde to všechno začalo, akorát trošku výš..a ještě jednou se za všechno omlouvám" odepsal a já vůbec nechápala.
Jak jako skončit? Jak jako trochu výš než jsme se poznali? Kde to vůbec všechno začalo?
No DOPRDELE...TEN KLUB V KUTNÝ HOŘE KDE MĚL KONCERT!
Kurva ten klub je devět pater vysokej, už je mi jasný jak to myslí...chce skočit!
Neváhala jsem ani chvilku..hodila jsem na sebe černou mikinu, pod tím jsem měla legíny a byběhla jsem z pokoje.
,,Dominik se jde zabít!" zařvala jsem přes celou kuchyň a upoutala tak pozornost těch dvou kteří seděli na barových židlí.
,,Cože?!" vstal Kuba a šel přede mě.
,,Kubo teď nutně potřebuju hodit k tomu klubu kde jsme se poznali, všechno vám v autě řeknu ale prosím rychle" prosila jsem zoufale a už začínala brečet...Kuba neváhal, kývl a všichni jsme se rychle vydali ke Kubovi do auta.
Když jsem jim v autě všechno popsala tak Kuba šlápl na plyn a porušil asi všechny pravidla.
Jestli se Dominik zabije tak si to v životě neodpustím dopici!
Do deseti minut jsme byly na místě..Kuba zastavil, všichni jsme vyskočili z auta a spěchali ke vchodu.
Naštěstí bylo otevřelo a jelikož to tam Kuba znal tak našel dveře které vedly ke schodům na střechu.
Rychle jsme schody vyběhli a dostali se ke dveřím které vedly na samotnou střechu.
,,Běž tam, my to tady budeme hlídat kdyby někdo přišel" řekl Kuba ustaraně a kývl hlavou ke dveřím abych už šla.
Já jen přikývla a chtěla vyrazit..někdo mě ale chytil za ruku.
,,Prosím přiveď ho zpátky" podíval se mi Kuba do očí které se leskly.
,,Přivedu!" řekla jsem, Kuba kývl a já otevřela červené poškrábané dveře.
Viděla jsem ho..stál tam na okraji budovy, měl na sobě nějaké džínové roztrhané věci, paprsky slunce které právě zapadalo mu ozařovaly jeho potetovanou hruď a koukal před sebe někam do neznáma.
,,Dominiku vypadni od toho okraje!" zařvala jsem na něj a on si mě konečně všiml.
Rychle jsem se k němu rozběhla a když jsem od něho byla asi metr tak jsem se zastavila abych ho nevyděsila.
,,Já věděl že přijdeš" řekl a usmál se tím svým úžasným upřímným úsměvem..pořád ale stál na okraji a to mě hrozně znepokojovalo.
,,Domčo všechno vím, vím že tě Vanessa zfetovala a ty si nic nepamatuješ, vím že si měl pravdu a já se ti za to hrozně omlouvám.
Miluju tě a nemůžu o tebe přijít..prosím, pojď ke mně!" dopověděla jsem se slzami v očích a natáhla k němu ruku.
Tikal pohledem mezi mými oči a nataženou rukou..pořád se ale ani nehnul.
,,Prosím Dominiku!" poprosila jsem ještě zoufaleji a koukala mu do očí..měl rozšířené zorničky a já poznala že si musel něco dát.
Konečně po delším rozhodování mi natáhl svojí ruku a já ho okamžitě přitáhla k sobě do pevného objetí které mi oplatil.
,,Já věděl že se budeš chtít rozloučit" řekl a hladil mě ve vlasech.
,,Dominiku nejdu se rozloučit, jdu si tě vzít zpátky!" zvýšila jsem na něj hlas, trochu se odtáhla, podívala se mu do očí a pokusila se aspoň trochu usmát aby věděl že to myslím vážně.
,,Miluju tě Emo, a vždycky budu" řekl něžným vlasem a s úsměvem mě hladil po tváři.
,,Já tebe taky Domčo" odpověděla jsem tichým hlasem a pořád se na něj usmívala.
Zase si mě vtáhl do objetí a pevně stiskl..nedokážu popsat jak jsem byla šťastná že to dobře dopadlo.
,,Odpustila by si mi všechno co bych provedl?" zeptal se v objetí a já trochu znejistila..proč se mě na tohle ptá?
,,Samozřejmě zlato" odpověděla jsem a pořád ho pevně svírala.
,,Tak mi prosím odpusť i tohle" řekl a přestal mě hladit ve vlasech.
,,C..co?" zeptala jsem se nechápavě v objetí a chtěla se mu kouknout do očí.
,,Dobrou bejb" řekl, odtáhl se z objetí, odstrčil mě, roztáhl ruce a v tu chvíli už jsem jen viděla jak volným pádem míří k zemi.
,,Nééé!" zařvala jsem tak moc že to muselo slyšet celé město.
Spadla jsem do kolen, dala si hlavu do dlaní a začala brečet tak moc že kdyby byly slzy krev tak právě vykrvácím.
Ztratila jsem ho, teď už definitivně..ztratila jsem někoho s kým jsem byla doopravdy šťastná, někoho kdo mě miloval stejně jako já jeho, někoho kdo byl moje druhá polovička, někoho bez koho jsem si život neuměla představit, někoho s kým jsem všechno brala vážně, někoho koho budu mít v hlavě vždycky když zavřu oči, někoho s kým jsem si zažila ty nejhezčí dva měsíce mého života.
Oba jsme byli schopní pro sebe obětovat úplně všechno..on obětoval svůj život.
Na střechu přiběhli Kuba s Anetou protože mě slyšeli.
Hned se vydali ke mně a bylo jim jasný co se stalo.
Tak moc tě miluju Dominiku, proč si mi tohle musel udělat? Proč si mě musel opustit?
ČTEŠ
//𝖣𝖮𝖡𝖱𝖮𝖴 𝖡𝖤𝖩𝖡//
Romance,,Odpustila by si mi všechno co bych provedl?" zeptal se v objetí a já trochu znejistila..proč se mě na tohle ptá? ,,Samozřejmě zlato" odpověděla jsem a pořád ho pevně svírala. ,,Tak mi prosím odpusť i tohle" řekl a přestal mě hladit...
