Warren Fletcher nedávno přijal práci hrobníka v malé vesnici poblíž Pardubic. Práci si vyřídil s dost nepříjemným pánem v obleku od kterého dostal pouze papír se jmény nebožtíků a s čísly míst, kde je potřeba vykopat hrob. Několikrát mu bylo důkladně kladeno na srdce, aby se na hřbitově nezdržoval od šesti hodin ráno, do šesti hodin večer..prý aby to nerušilo místní, co chodí na hřbitov zapalovat svíčky. Divná tradice, ale Warren proti ní nic nenamítal, alespoň bude mít volné dny, kdy si bude moct číst, zapisovat si poznatky z válečných filmů a pít přeslazený černý čaj.
Na kostele odbilo šest hodin večer a Warren se začal pomalu chystat do práce. Převlékl se do pohodlného oblečení, dopil poslední doušek svého čaje a do kapsy si zastrčil krabičku cigaret se zapalovačem.
Šel klidnou vesnicí, slunce už zapadalo a kromě zpěvu ptáků a štěkotu psů nebylo slyšet nic. Zanedlouho už prošel nově nalakovanou hřbitovní branou a zamířil k odlehlé boudě na konci hřbitova. Stála tam a vyhlížela nového hrobníka.Alespoň Warrenovi to tak připadalo. Byla to malá dřevěná bouda se zchátralým stropem, hojně obdařená prohnilými dírami v prknech a s malými dveřmi na zrezivělých pantech – které byly otevřené.
