Kapitola 5

17 2 0
                                    

Warren dělal práci hrobníka už tři měsíce. Celé tři měsíce si dával pozor na to, aby ze hřbitova odcházel před desátou, aby nechodil do kaple po setmění a aby nevystrašil hrob v řadě patnáct. Ale dnes ne, na dnešek mu totiž připadlo vykopat tři hroby. Začal už dřív, aby to stihnul do setmění, ale dostalo se mu jen nepříjemného řvaní od staršího pána o tom, že hrobníci jsou jen kanální krysy, které by se neměli ukazovat normálním a slušným lidem. Rozrušilo ho to tolik, že si zapálil hned dvě cigarety za sebou a k tomu do ošoupané špinavé sklenice to nejlacinější víno jaké šlo sehnat. Hned mu bylo jasné, že není možné vykopat tři hroby za jednu noc. Chtěl vykopat jeden a začít druhý, aby měl zítra míň práce. A tak kopal a kopal a do toho do sebe neustále obracel další sklenky laciného vína. Vykopal už první hrob a z pár sklenek vína se stala jedna vypitá láhev a další otevřená. Warren už se spíš motal po hřbitově a něco si nesmyslně mumlal než aby kopal. Procházel se mezi hroby, četl si jména zemřelých a když se mu nějaké nelíbilo, plivnul na náhrobek, nebo do něj kopnul.

Šel pořád dál, kopal a plival všude možně chlemtal další loky vína až dokud mu nedošlo a on nezůstal stát s prázdnou lahví v ruce před hrobem na kterém bylo napsáno:

Dwayne Gelinberg

„Máš pěkně blbý jméno Dwayne!" zakřičel a vší silou mrštil prázdnou lahev na hrob, kde se roztříštila do menších kousků. Na hrob na kterém teď ležely střepy a pár kapek červeného vína. Na sedmnáctý hrob v patnácté řadě.

Najednou jako kdyby všechno ztihlo. Každý pes přestal štěkat, pták přestal štěbetat a dokonce jako kdyby se celý svět přestal otáčet. Jako kdyby najednou neexistovalo nic jiného, než opilý Warren a hrozivě vyhlížející hrob pokrytý pár kapkami laciného vína. Začalo mu pískat v uších. Pořád silněji a silněji, tak silně až se Warren svíjel na zemi a rukama se držel za hlavu. A najednou se celý hrob otevřel. Jako brána se rozevřela mramorová deska, hlína ustoupila a rakev otevřela svou náruč.

Ta nejpodivnější síla začala táhnout Warrena přímo do středu hrobu. Křičel, bránil se a zmítal se, prsty zarýval do země až mu je kamínky rozřezaly a jemu z nich crčela krev, ale všechno málo platné. Hrob ho nasál a Warren spadnul přímo do rakve, které se nad ním zavřela stejně jako se nad ním sesypala hlína a znovu zavřelo mramorové víko rakve. Zůstal jen hrozivě vyhlížející hrob na konci hřbitova. Střepy, které ho pokrývaly, pár kapek červeného vína a pár kapek čerstvé krve muže navěky uvězněného pod masou hlíny.
KONEC

You've reached the end of published parts.

⏰ Last updated: Mar 08, 2021 ⏰

Add this story to your Library to get notified about new parts!

HROB V ŘADĚ PATNÁCTWhere stories live. Discover now