Banana fish ( FF ) lepší konec

přiznání

Takže poznámky autorky budou podtržené.
Ashe budu psát tučně.
A Eijiho kurzívou nebo normálně jak se mi bude chtít.
Doufám že se příběh bude líbit. A myslím že mužem jít na to.
___________________________________________

Potěšilo mě když se kluci přišli rozloučit na letiště, ale bylo mi líto že Ash nepřišel.
Pořád, ale může dorazit, určitě si přečetl můj dopis, a dostal letenku.
Jestli mu na mě alespoň trochu záleží tak příjde a já vím že mu na mě záleží.
Od doby co jsem ho viděl poprvé se mi líbil, a to nejen vzhledem, ale i povahou. Nejspíše kvůli své odvaze a drsné slupce, však uvnitř je jemný, citliví, starostliví a nesmírně chytrý. Chytřejší ho člověka jsem jak živ nepotkal. Jedině sním se cítím opravdu v bezpečí a šťastný. Nevím co bych dělal kdyby se mu něco stalo. Neodpustil bych si to. Možná proto jsem skončil před tu pistoli, radši abych zemřel já nežli on. Z mých myšlenek mě vytrhl Ibe když říkal že se musíme jít odbavit a připravit se k odletu. Já jen nesouhlasně zabručel, chtěl jsem ještě chvíli čekat jenže to je mi k ničemu když sem na vozíku. Doktoři říkali že jsem měl nehorázné štěstí kulka totiž nezasáhla žádné důležité orgány dokonce se vyhla i větším žilám. Pocítil jsem že se vozík rozjel, a tak jsem se naposledy otočil na kluky a zakřičel že zas přiletím a ať na sebe dávají pozor.

***************************************
Dostal jsem dopis od Eijiho a sedl si s ním před knihovnu, jestli se ptáte proč nejsem na letišti, tak z jednoho prostého důvodu nedokázal bych ho pustit. Za tu dobu co tu byl mi přirostl k srdci, nedokázal bych ho opustit. Dokonce se mu ani podívat do očí pořád si vyčítám to že ho postřelili, mohl umřít, nedokázal jsem ho ochránit a nechci ho nadále ohrožovat mou přítomností. Bude to tak lepší.
Když jsem otevřel dopis a uviděl letenku nechápal jsem, a tak sem začal číst. V půlce dopisů mi ukápla slza on mi přiznal že mě miluje, a taky tu píše jak jsem mu jednou vyprávěl o osamělém levhartovi (nejsem si jistá co to bylo kdyžtak mě opravte) a že já nemusím být osamělý abych byl volný. V tu chvíli mi to došlo vždyť já ho také miluji. Rychle jsem se kouknul na letenku kdy letadlo letí, stálo tam že v pět hodin, to je za hodinu. Mrknul jsem na mobil kdy letí je tam napsáno dvouhodinové zpoždění. Oddechl jsem si, a napsal Eijimu.

Ash:
Eiji já tě taky miluju, už běžím na letiště počkej tam na mě <3 Ash.

A odeslal jsem, poté jsem se jak nejrychleji mohl rozběhl na letiště, a v duchu si říkal že brzy budu se s vím milovaným, ale nebylo nám přáno dostat se k sobě tak snadno.
Někdo do mě v běhu narazil a bokem mi projela palčivá bolest. Podíval jsem se kdo to byl. Stál tam kluk z gangu co sídlí v čínský čtvrti. Neměl jsem čas se sním patlat, a tak jsem ho střelil do břicha a on se skácel na zem. Až poté jsem si uvědomil že mám v boku hlubokou bodnou ránu a teče mi zní spoustu krve. Ani nevím proč, ale dobelhal jsem se zpět do knihovny a dočetl celý dopis ukáplo mi několik slz. Nad myšlenkou že ho už nikdy neuvidím se smát, nebo plakat. Byl jsem smířen se smrtí, ale pak jsem si vzpomněl na všechno dobré a zlé co jsme s Eijim prožili, a přežili. Rozhodl jsem se nevzdat tak brzy, z posledních sil jsem zvedl mobil a napsal Maxovi že jsem v knihovně a potřebuju pomoc.

Ash:
Maxiu potrebuju pomoic jsewm vb knuihopne masm bodniouz ranuz vc bnrisde

Max:
Ashy co se děje si v pohodě?

Ash:
Nwer

Max:
Už jedu Ashy vydrž kvůli Eijimu.

Nad tím povzbuzením jsem se musel pousmát a s tichým vyřknutím Eijiho jména sem upadl do temnoty.

***************************************

Když už jsme projeli kontrolou ozvalo se z rozhlasu ( nevím jak jinak to nazvat) že náš let bude mít zpoždění. Byl sem rád a zároveň nerad, rád sem byl že má Ash víc času pokud vůbec přijde nevím totiž jestli opětuje mé city, co když ne musel by mě nenávidět, a nerad jsem byl protože jsem dost unavený a to kolečkové křeslo je děsně nepohodlné.
Z mých myšlenkových pochodů mě probralo zazvonění mobilu v mé kapse. Dal mi ho Ash, abych mohl napsat až budu v Japonsku bylo to od něj milé že se mnou chce být ve spojení, i když bych radši, aby letěl se mnou. Vyndal jsem mobil z kapsy, a mé přání se vyplnilo. Byla tam zpráva od Ashe že mě taky miluje, a že běží na letiště tak abych na něj počkal v tu chvíli jsem byl šťastný.
Odepsal jsem mu.

Eiji:
Neboj se na tebe počkám vždycky <3.

A dal tam srdíčko.
---------------------------
Hodina a půl uběhla jako voda a já stále čekám kdy uvidím blond vlasy a smaragdové oči jak se na mě dívají hřejivým pohledem, ale stále nic. Určitě se objeví na poslední chvíli jak to má ve zvyku, to jsem si namaloval dokud mě Ibe netlačil do letadla i přes můj nesouhlas. Už startovali zatím co já už napsal několik zpráv kde ho prosím aby přišel, aby mě neopouštěl, ale nic žádná odezva ani zobrazeno jakoby už nebyl. Když se letadlo vzneslo nepřestal jsem doufat že ho ještě někdy uvidím, musel mít důvod proč nepřišel, a tak jsem s úsměvem vyřkl poslední slova než mi Amerika zmizí z dohledu ,, sajonara Amerika, ale tobě sajonara neřeknu Ashy". Chvíli potom co jsem tato slova vyřkl mi úsměv z tváře zmizel, a nahradili ho slzy, protože mi Ibe řekl něco co mi nadosmrti zničilo život............
Ash je mrtvý.

___________________________________________
Ahoj prosím neukamenujte. Vím řekla jsem že bude lepší konec a taky že jo musíte počkat na další kapitolu.😚
Tak zatím se chci zeptat jak se vám to líbí.🤔
Určitě bych se chtěla omluvit za nespisovnost a spoustu chyb. 🙏
Jo a jestli jste si všimli tak v příběhu bude občas trochu nesrovnalostí s pravím anime a musela jsem si to upravit k obrazu svému.😃😃😃
Tak zatím hoy. Vaše Eliška ❤️❤️❤️❤️
Doufám že jste si všimli že má kapitola přes tisíc slov.🙂🙂