Nemám místo v srdci // CA$HANOVA BULHAR

levná vodka, drahý hadry

Mou hubenou postavu obepínaly černé šaty a mě samotnou zvyšovaly stejnobarevné podpatky. Po dlouhé době jsem se opět cítila jako dáma. Přemýšlela jsem co bych si na takovouto akci vzala, nikdy jsem na podobné akce nechodila a podle rady se na párty oblékají slečny takhle a já chtěla splynout s davem.

Tak i tak tam budou převládat muži, takže budu stejně trochu vybočovat z davu. Mé dlouhé blonďaté vlasy jsem si jen rozčesala, přirozené vlny na nich zůstanou. Podívala jsem se ještě jednou na svou postavu a do svých modrých očí, okolo jsem byla dost výrazně nalíčená.

V očích se mi odrážela nechuť vůči těmto akcím, a i když jsem se na sebe do zrcadla usmála v očích jsem byla pořád stejná. Vydechla jsem a popadla kabelku.
Potichu jsem se vyplížila z domu, ani jsem se nemusela moc snažit matka si dělala svoje v pracovně.

Venku už byla tma a taky menší zima na to, abych se tady procházela jen tak v šatech, proto jsem si s sebou vzala koženou bundu, kterou jsem si oblékla. Sice mé tělo neohřívala tak jak bych si představovala, ale já byla ráda i za to málo.

Několikrát jsem kontrolovala čas, jestli nejdu náhodou pozdě, ba naopak já jsem raději vyšla o mnohem dříve, abych všechno perfektně stihla. A i když nerada jsem se po chvíli cesty autobusem objevila před domem, kde už očividně party dávno probíhala.

Vzala jsem si telefon a vytočila Vojtovo telefoní číslo, tak jak mi bylo jeho slovy řečeno. A když hovor po chvíli odmítnul bylo mi jasné, že už není cesty zpět.

„Ahoj Emo!" vykřikl na mě radostně podnapilý hlas Vojtěcha. Na mé tváři se okamžitě objevil umělý úsměv, proč jsem souhlasila? Nikdy jsem nechtěla být ta holka co splývá s davem, vždycky jsem chtěla, aby si mě člověk zapamatoval jako "tu jinou". Tak co dělám tady? Proč chci pro jednou splynout s davem? Pozdravili jsme se a vstoupili do baráku, bylo to tady plné lidmi. 

„A Vojto..." otočila jsem se na místo, kde ještě před chvílí stál, ale on nikde. Když jsem se ovšem podívala pořádně do davu bavících se lidí všimla jsem si, že se baví s nějakou partou kluků a mě si vůbec nevšímal, jak jinak to mohlo dopadnout. Otočila jsem se a šla si pro pití, tady to bez alkoholu nemůžu zvládnout.

Procházela jsem opatrně mezi lidmi do kuchyně, kde by se nejspíš měl nacházet všechen alkohol a taky tady bylo strašně moc lidí.

Možná jsem si těch lidí všímala jen proto, že jsem nikdy na party nechodila. Vzala jsem si skleničku a nalila si da ní vodku s jahodovým džusem. Na začátek asi dobrý. V pozadí jsem slyšela hrát hudbu.

„Omlouvám se mami, na vejšku mě nevzali
Teď si hledám práci, potřebuju money..." Tak tohle se tady poslouchá? Uchechtla jsem se nad tím a napila se mého pití. Nebudu lhát, tenhle styl života není nic pro mě a ta vodka je pěkně nechutná. Chutná strašně levně, není to trochu divný, když jsou tady skoro všichni oblečení do stylu 'Louis Vuitton, Gucci, Channel, Burberry'?

V kuchyni už se celkem vylidnilo, takže se tady dalo už dejchat. Sedla jsem si na linku a pozorovala vlnící se hladinu mého drinku, jestli se tak dá nazývat vodka s džusem. Byla jsem zamýšlená nad tím co tady vůbec dělám?

„Čauky, dobrý kozy," slyšela jsem hlas nějakého neznámého kluka vedle mě. Lehce jsem sebou cukla a znechuceně se na něho podívala. Kluk s blonďatými vlasy si zrovna zapaloval cigaretu hned vedle mého obličeje, nejspíš naschvál. Cigaretový kouř mi hned vletěl do obličeje a začal mě pálit v očích, a i když jsem kuřačka, tohle nic příjemného nebylo.

Výstřih jsem sice měla, ale nemyslím si, že bych ním na sebe upozorňovala o něco víc než ostatní holky, právě naopak jsem byla o proti nim celkem zahalená. Raději jsem od něho bezeslova odešla, nevypadal úplně střízlivě, takže co jiného čekat.

Otevřela jsem skleněné dveře na terasu, kde byla skupinka asi pěti lidí, tady jsem v bezpečí, kdyby se cokoliv stalo. Chvíli jsem tam jen tak stála a dívala se na osvícené město kolem mě.

„Kotě no tak, nechceš zažít noc tvých snů?" slyšela jsem znovu toho stejného kluka, přičemž jsem cítila jak mi mačká zadek. Na to jsem zmrzla. To jsem vážně tak odhalená, že se mu tam nabízím? Chytila jsem ho za ruku a odlepila jí od mého těla.

„Ne," odpověděla jsem jednoduše a chladně.

„No tak, udělal bych tě šťastnou, líbilo by se ti to," zašeptal mi do ucha a znovu mi zmáčkl zadek. Bylo mi nepříjemně v téhle situaci.

„Ne!" řekla jsem se zvýšeným hlasem a odstoupila od něho. Na to už si silně sevřel ruce.

„Nechej mě na pokoji!" zařvala jsem na něho a snažila se mu vytrhnout ze sevření. Všimla jsem si pohledů ostatních lidí, kteří se venku nacházeli. Nikdo se mi ovšem nedal na pomoc, všichni se jen dívali a nebo si mě nevšímali.

„Tak kočička má drápky, hele poslouchej mě, já si s tebou můžu dělat úplně co chci a je mi jedno jestli se ti to bude líbit nebo ne," řekl mi tiše, přičemž se ke mně skláněl.

„Hej co to děláš!" zařvala jsem když mě silou vedl zpět do baráku.

Asi jsem čekala, že se mi někdo vydá na pomoc. Že mi někdo pomůže, když uslyší můj řev ať mě nechá na pokoji. To vážně nikoho nenapadlo, že tohle nechci. Nebo to těm lidem přišlo v pořádku? Vždyť jsem ho nijak neprovokovala k tomu, aby se mě dotýkal. Měla jsem na sobě akorát úplně šaty, to ukazuje, že by na mě měl šahat?

„Nechej mě na pokoji prosím."

Vážně mi nikdo nepomůže? To jsou ti lidi tak zbabělí? Já se tohohle vždycky bála. Proč já? Tohle si zasloužím? Aby ze mě nějaký cizí kluk strhával šaty bez mého povolení. Raději jsem zavřela oči a jen tiše vzlykala.

„Co to děláš kurva!" slyšela jsem najednou hlas dalšího člověka v místnosti. Byl to další muž, ale ten stejný to nebyl. Tenhle měl daleko hrubší hlas. Celá jsem se klepala a raději oči neotevírala.

„Co si to kurva dovoluješ na holku, ty prase!" rány a nadávky. Jediný co jsem věděla, že se v místnosti děje. Jen ať už to skončí, prosím. Najednou byl klid, nikdo se mě nedotýkal. Opatrně jsem otevřela oči. Seděla jsem na podlaze, opřená o zeď pokrytou kachličkami.

Na zemi předemnou ležel ten blonďatý kluk. Vedle stál kluk s tmavě hnědými vlasy a propadlými tvářemi, celkově byl šíleně vyhublý. Nevěděla jsem co se děje, co se stalo. Vypadalo to na bitku, asi mi došlo co se stalo.

Moje ruce se šíleně klepaly. Strachem z toho co se mohlo stát. Snažila jsem se nadechnout, ale přes slzy se mi to vůbec nedařilo, chtěla jsem tomu klukovi říct něco, poděkovat. Ten kluk ke mně přiblížil a jemně mě obejmul, asi jako nějakou útěchu, ale mě tohle po tom všem vůbec nepomáhalo.

„Pusť mě prosím,“ vykoktala jsem ze sebe. On to hned udělal a jen předemnou klečel a díval se na mě. Očividně nevěděl co dělat nebo říct, já taky ne. Rukama jsem si utírala slzy na mém obličeji, pod vzlyky jsem se třepala. Byla jsem neskutečně vyděšená ze všeho co se stalo a mohlo stát.

„Děkuju, strašně moc děkuju,“ řekla jsem když se mi už lépe dýchalo. Následně jsem mu padla do objetí a několikrát své díky opakovala.

Zachránil mě. Úplně cizí kluk. Mohl to ignorovat jako zbytek, ale on mě zachránil. Ani jsem nevnímala co mi říkal, nevnímala jsem co se okolo mě děje, jen jsem mu děkovala. Seděli jsme na zemi objímali se.

„Seš v pohodě?"

S tebou ano, Matěji.

...