Přátelé z teroru (CZ-Bucky Barnes Fan fiction)

◽Hydra part 1◽

FLASHBACK

Lhali mi, všichni. Zola, Hydra, rodiče. Nechci na ten den vzpomínat ale musím. Na ten den co k nám domů vtrhla Hydra a vyhrožovala mým rodičům , že pokud jim neodevzdají to unesené dítě, zabijí je. Netušila jsem o kom mluví, měla jsem další 3 sourozence. Oba klečeli na zemi, pistole vojáků jim mířily do hlav snad ze všech stran a ani jeden nic neřekl. Jako nejstarší už jsem to nevydržela, odešla jsem co nejtišeji do ložnice a z tátova šuplíku vytáhla pistoli pro případ nouze. Nevěděla jsem zda je nabitá nebo ne ale v tu chvíli to bylo celkem jedno. Vtrhla jsem do obýváku a stoupla si před naše rodiče čelem k veliteli ozbrojeného mužstva. Namířila jsem mu pistoli přímo do středu jeho očí a začala vyjednávat.

,,Pusťte je, nebo vaše lebka okusí chuť rezavé kulky!" řekla jsem a neústupným pohledem jsem se dívala do pohrdavého obličeje velitele. ,,Nech mě hádat. Musíš být Tara. Mám lepší nabídku" odpověděl s prázdným výrazem ve tváři. Tázavě a zároveň ustaraně jsem otočila hlavou na svou rodinu. ,,Jak znáte mé jméno?!" ,,Vím toho o tobě víc než ti tví ,,rodiče" byli ochotni říci. Teď k dohodě! Půjdeš s námi a nikomu z tvé rodiny se nic nestane, nebo budeš důvodem jejich tragického konce." Máma začala popotahovat ale táta ji utišoval že se určitě rozhodnu správně. A taky že ano. ,, Ale tohle si beru s sebou..." pohledem jsi ukázala na pistoli ve své ruce ,,..Kdybyste nedodrželi slib". Velitel se otočil a mávnul na vojáky, ti spustili ruce dolů a odtáhli mě pryč. Já se stihla jen tiše rozloučit.

 Dorazili jsme do tajného sídla Hydry a nějací dva týpci mě odvedli do místnosti, která se podobala policejním vyslýchacím místnostem v krimi seriálech. Nade mnou byla zavěšená kamera a přede mnou jednostranné okno. Z reproduktoru se ozval hlas staršího muže s německým přízvukem. ,,Jméno a věk" zachraptělo ,,Tara Williamsová, 18 let" odpověděla jsem do kamery nervózně. Po malé chvíli od mého posledního slova se ke mě přiblížil modrý kámen , který právě vylezl z nějaké zlaté hole. Poté praskl a změnil barvu z modré na zlatou. Světlo kamene mě málem oslepilo, chtěla jsem zavřít oči ale pak jsem ji spatřila. Ženu celou v zeleném a s ostrou maskou na čele. Neviděla jsem jí do obličeje ale i tak jsem si její vzhled zapamatovala. Po chvíli jsem omdlela. Slyšela jsem jak ke mě běží nějací lidé a letmo jsem zaslechla : ,,Vidíte? Stalo se to znovu. stejně jako s Maximovovou."