Přátelé z teroru (CZ-Bucky Barnes Fan fiction)

▪️Vzpomeň si na mě▪️

Jakmile jsem odvrátil útok , přiměl jsem útočníka ležet nehnutě na zemi. Klekl jsem na tělo pod sebou a nahlédl do tváře s povědomým hlasem. ,,Taro?" nemohl jsem uvěřit svým očím. Neviděl jsem ji už skoro 20 let. To snad ne! Když jsem si důkladněji prohlédl její tvář, spatřil jsem ten chlad a nekonečnou prázdnotu v jejích očích. Udělali z ní vraha, stejně jako kdysi ze mě. ,,Kdo je sakra Tara?" odpověděla ,, Taro, vzpomeň si. To jsem já. Bucky! Podívej se na mě. Nepoddávej se tomu. Prosím. Neopouštěj mě znovu!". Na chvíli vypadala zmateně a vystrašeně, docela jako já, tehdy když se Steve snažil abych se vzpamatoval, ale jakoby se snažila si vzpomenout. ,,Nemusíš mi říkat kdo jsi. Vím to Bucku." když to řekla trochu jsem povolil koleno, kterým jsem ji stále držel při zemi. Využila chvíle a znovu zaútočila. ,, Taro, bojovali jsme spolu už tolikrát. Dokud tě nenechám nemáš šanci mě porazit! Nechci ti ublížit",, Já tobě s radostí!" řekla mi skoro křikem. Věděl jsem že to nemyslí vážně. Jako Winter Soldier necítí skoro vůbec emoce a navíc není schopná zabít ani pavouka. Nechtěla přestat bojovat, proto jsem jí musel omráčit. Když se na mě znovu vrhla s kapesním nožem, vyrazil jsem proti její hlavě kovovou pěstí. Vždy když jsem proti ní stál, jsem doufal že se to nikdy nebude muset stát. A taky že ne. Tara chytila mou pěst těsně před svým obličejem a praštila mnou o zem. Teď jsem se konečně cítil na svůj skutečný věk. Přistoupila ke mě, jednou rukou mě zatáhla za vlasy a druhou mi mířila s nožem ke krku.

,,Poslední slova Barnesi?" když už se rozhodla se na to zeptat než mě zabije, rozhodl jsem se přiznat pravdu. ,,Víš že jsem po tomhle posledních 20 let toužil? Přál jsem si tě znovu vidět. Kdybys mě nemusela zabít , mohli jsme být zase spolu. Optimistka a Plecháček. Mrzí mě to, všechno. Miluju tě."