Survive! ✔

Three days outside

,,Zdá se to tady prozatím čistý..ale pohněte si, nebudeme tu za pár chvil nejspíš jediný" Těžko říct, jestli tím myslel ostatní lidi, nebo mrtvý. Kuroo s Bokutem přikývli. 

Po zastavení všichni tři vyběhli z auta, Akaashi se zaměřil na tankování a Bokuto s Kurooem zamířili dovnitř obchodu získat nějaké zásoby a co nejvíc užitečných věcí. Já se zraněnou nohou musel počkat v autě a dost mě to frustrovalo. Když se otevřel kufr, cukl jsem sebou, v momentální situaci jsem byl vyděšený úplně ze všeho. O chvilku později se otevřeli dveře vedle mě.

,,Ošetřím ti to" Usmál se na mě konejšivě Kuroo a jako kdybych byl z porcelánu se mě snažil pomalu otočit, načež uchopil mou nohu a rozstřihl tepláky, aby měl na ránu lepší výhled a přístup k ní. 

,,Css" Kousnul jsem se bolestí do ruky. Štípalo to jako blázen, nehledě na to, že z krve a bolesti mi bylo vždycky strašně špatně.

,,Začíná se z tebe stávat akrobat Tsukki" Zasmál se na mě a něžně mě pohladil přes paži.

,,Slyšel jsem tvůj hlas..musel jsem" Do tváří se mi nahrnula červeň. Jeho tvář zvážněla. Věděl o čem mluvím, sevřel mou dlaň pevněji.

,,Viděl jsem, jak utíkáš s Yamaguchim..všude jsem tě hledal i když Kenmovi se to nelíbilo, neposlouchal jsem ho...Zachránil mi život, abych já mohl žít, abych tě mohl najít..kdyby pak nepřiběhli Akaashi s Bokutem a neodvláčeli mě pryč..už.."Nedořekl to. I on si prožil spoustu bolesti.

,,Yamaguchi taky..i když jsem si to nezasloužil" Jeho poslední věta mě bude strašit do konce života.

_____________

,,Miluju tě Tsukki..ale tvoje srdce patří už někomu jinému, vím to...tak ho najdi a utečte..už kvůli mně"

,,Yamaguchi, nežvaň nesmysli a pohni si!"

,,Chci aby jsi byl šťastný alespoň ty" Jeho poslední úsměv, který jsem měl možnost vidět.

,,Yamaguchii!" 

Poslední věc, kterou jsem pro něj mohl udělat, bylo odvléct jeho mrtvé tělo a zamknout ho v prázdné místnosti. Alespoň jeho tělo muselo zůstat neporušené, abych se pro něj mohl vrátit.

____________________

,,Jsi tady Tsukki..se mnou...a i když to není na místě a budeš mě za to nejspíš nesnášet, děkuji Yamaguchimu za to, co udělal, budu mu nadosmrti vděčný." Kuroo nebyl zlý, byl pouze upřímný. 

,,Blbče..jako kdybych tě dokázal nesnášet" Objal jsem ho a on mi s tichým úsměvem obětí opětoval.

Bál jsem se, jak to teď bude, co přijde a co nás čeká.

Ale my přežijeme, musíme už i pro ty, co pro nás zemřeli!

Dostal jsem ještě čisté oblečení a konečně se tak mohl toho zakrvaveného zbavit. Když jsem byl konečně čistý, cítil jsem se daleko lépe. Také jsem si nemohl nevšimnout, jak po mně Kuroo 'nenápadně' hodil očkem. 

Akaashi pro jistotu nabral co nejvíce nafty i do kanystrů, které naházel do kufru a v momentě, kdy jsme viděli přijíždět další auto jsme se okamžitě rozjeli. 

Lidé jsou teď schopni všeho, pro své vlastní přežití. Teď musíme věřit jen v sami sebe.

___________________

,,Musíme se dostat co nejvíc k hranicím, pochybuji ale, že nám na to bude tolik nafty stačit..nejspíš budeme muset znovu někde odbočit, což bude ta nejhorší možná varianta." Mračil se Akaashi. Rozhodně to nebyla dobrá zpráva.

,,Čím víc se dostaneme od středu, tím lepší to pro nás bude situace ne?" Zeptal se pro změnu Bokuto. Ten dotaz by dával smysl. Koneckonců čím míň lidí, tím lépe ne? Ale ne, ne v téhle sitauci.

,,Ne" Zašeptal jsem tiše, ale tak, aby mě všichni slyšeli. ,,Čím dál jsi od středu, tím méně měst potkáš..okolo jsou jen samé vesnice..a...každá mívá alespoň jeden hřbitov." Nasucho jsem polkl. Uvědomění této situace na tmoom moc nepřidávalo.

,,Kurva!" Frustrovaně bouchnul Bokuto pěstí do palubní desky. Pak mi došla ještě jedna věc o které se předtím zmínili.

,,Proč chcete jet k hranicím?" Kuroo se na mě usmál. 

,,Když jsi spal, v rádiu zmínili, že nám poslali na pomoc vojáky z Evropy a jiných zemí, které nebyli tímto zasažené..zachrání nás" Palcem mi přejížděl po spojené ruce. Prč byl zasažený jen tento kontinent? Co Japonsko a ostatní země komu co udělali? Mezitím, co my tu bojujeme o život si na druhé straně světa spokojeně a bez starostí spí? Nesmím takto myslet, musím se uklidnit.

,,U hranic je veliký tábor, který je bezpečně střežený..musíme se dostat blíž a doufat, že si nás všimnou." Podíval se na nás Akaashi ve zpětném zrcátku. 

Znělo to hezky, ale musel by se stát zázrak, aby se nám to povedlo. Chci říct, jsme uprostřed Japonska, uprostřed veliké země, všude se potulují zombie a my se musíme dostat k jeho samým okrajům. Kuroo věděl o čem přemýšlím. Vždycky mě četl, říkal, že je to až moc jednoduché.

,,Zvládneme to Tsukki..máme naději" Objal mě kolem pasu Kuroo a opřel si mě o své rameno. V jeho slovech nebyli pochyby, doopravdy v to věřil. Uvolněně jsem se o něj opřel a dal mu letmou pusu na krk. Slyšel jsem jeho uchechtnutí. 

,,Vyspěte se, k večeru se prohodíme" Oznámil nám Akaashi a my jen přikývli. Podíval jsem se na přední sedadla. I Akaashi měl ruku pevně spojenou s tou Bokutovo. Všichni jsme měli v tento těžký čas tu největší oporu. 

Sami sebe.

_______________________

Tsukki" Podíval jsem na Bokutovo nataženou dlaň mým směrem, ve které držel pistoli. Nasucho jsem polkl a nejistě ji převzal. ,,Každý jednu máme" Ujasnil mi hned a ukázal na tu svou, kterou měl za páskem u kalhot. 

,,Náboj je jen jeden, použij ho jen v těch nejnutnějších případech" Otočil se na mě Akaashi a já jen přikývl. Snad ten čas nebude muset nastat. 

Oba dva nasedli na zadní sedadla a my s Kurooem usedli dopředu. Kuroo se ujal volantu, jelikož jako jediný z nás dvou s tím měl zkušenosti. 

,,Vyhýbej se co nejvíc vesnicím, pokud možno, jeď lesem a měj vypnutá světla" Dal mu hned jasné instrukce Akaashi.

,,Rozkaz šéfe" Akaashi jen protočil nad pojmenováním oči. Kuroo dokázal být pozitivní za každé situace. Díky němu jsem si připadal, že máme naději. Dodával mi ji on. 

To jsem na něm tolik miloval. 

Nedělní kapitola je zde. 

Co myslíte? Povede se jim dostat k hranicím? Nebo se jim to trochu 'zkomplikuje'?"

Další kapitola vyjde ve středu ;)

Kerr_ia